Článek
„Tak co, kdy už budeš mít děti?“ ptá se mě táta při každé rodinné návštěvě, jako by odpočítával termín porodu, který si vysnil sám. A pokaždé, když mu odpovím poctivě – že zatím nechci, že mám jiné priority, že nechci rodit do světa, který nefunguje – zatváří se, jako bych mu plivla do talíře.
Jenže já už nemůžu dál držet pusu. Nejsem stroj na vnoučata. A nejsem zodpovědná za jeho představy o tom, jak má vypadat „správný“ život.
Představa ideální dcery
Ve světě mého otce má dcera tichého manžela, dvě děti, rodinný dům a trpělivost. Nikdy moc nemluví, ale vždycky má navařeno. Nezpochybňuje tradice, má pochopení pro otcovu autoritu, je skromná a vděčná.
Jenže já nejsem ta ideální dcera z katalogu devadesátek. Mám vlastní hlavu, ambice, názory. Nechci se vdávat jen proto, abych naplnila něčí očekávání. A rozhodně nechci mít děti jen proto, abych „splnila normu“.
Ne, děti nejsou samozřejmost
Dítě není bonusový level. Není to medaile za to, že jsem zvládla práci, vlastní bydlení a vztah. Je to životní rozhodnutí, které, pokud ho udělám, musí být moje. Ne otcovo. Ne máminy slzy. Ne babiččiny výčitky.
Děti nejsou způsob, jak někomu udělat radost. Pokud bych rodila jen proto, aby měl táta vnouče, byla bych sobecká já vůči tomu dítěti. Protože žádné dítě si nezaslouží přijít na svět jako výsledek cizího nátlaku.
Vnouče jako náplast
Táta se v tom svém nátlaku vůbec nesnaží pochopit mě. Jde o něj. O jeho strach, že stárne. O jeho neochotu přijmout, že nemůže kontrolovat, jak žiju. O jeho touhu být „dědeček“, aby měl nový smysl, nový status, novou identitu.
Jenže já nejsem náplast na jeho prázdno. Nejsem generátor smyslu života pro někoho, kdo sám nechce růst.
Když řeknu pravdu, bolí ho to
Říkám mu, že děti možná mít nebudu. Že se nechci obětovat, že chci žít po svém. A v jeho očích to znamená: zklamala jsi mě. Ale, když to řeknu, vždy se mi uleví. Protože nelžu a nehraju roli, stojím si sama za sebou a za svým rozhodnutím.
Já vlastně nemám problém s tím, že se mě někdo ptá. Já mám problém s tím, že se čeká jen jedna správná odpověď. A že když ji nedám, nejsem dost dobrá dcera. Jenže já chci být sama sebou.
