Článek
Rodinné návštěvy. Smích, jídlo, pohoda. Jenže já pokaždé cítím něco jiného. Ten pohled. Jakmile vejdu do místnosti, sjede mě od hlavy až k patě. Jako když hodnotíte kus masa v řeznictví. Když si posadím, najednou má důvod stát naproti a dívat se. Když si upravím výstřih, oči mu zasvítí. Dává si pozor, ale já to vidím. A není mi to ani trochu příjemné.
Myslela jsem, že si to jen namlouvám
Nejdřív jsem si říkala, že přeháním. Že to jsou jen moje pocity. Jenže pak přišly ty „vtipné“ poznámky.
„Takhle krásná žena a ještě k tomu v rodině, no to je jackpot.“
„Kluk má štěstí, já bych tě jen tak nenechal.“
„Kdyby mi bylo míň, asi bych měl o novou snachu zájem.“
A pak smích. Ten odporný, rádoby kamarádský smích, který má dát všem najevo, že je to „jen vtip“. Jenže já se nesmála. Mně se chtělo zvracet.
Řekla jsem to manželovi. A přišla studená sprcha
Čekala jsem, že to nebude snadné, ale to, co přišlo, mě naprosto uzemnilo.
„To si jen namlouváš.“
„Táta takový není.“
„Takhle vtipkuje se všemi.“
„Můžeš mi říct, proč by se měl koukat na tebe?“
Najednou jsem byla já ta špatná. Já ta paranoidní. Já ta, která si to všechno vymyslela. Protože přece není možné, aby jeho otec dělal něco nevhodného. Lepší je obvinit mě, než se podívat pravdě do očí. Kolik žen už tohle slyšelo? Kolik jich zažilo ty slizké pohledy, ty „nevinné“ narážky a když se ohradily, byly za hysterky? Kolik jich mlčí, protože vědí, že jim nikdo neuvěří?
„To nic není, vždyť se tě ani nedotkl.“
„Chová se k tobě přátelsky.“
„Děláš z komára velblouda.“
Přitom tohle je přesně ten začátek. Nejsou to jen nevinné vtípky. Není to jen „jiná generace“. Je to test, kam až můžou zajít. A když si necháme líbit pohledy, přijdou doteky. A když si necháme líbit doteky, přijdou nabídky.
Říkám jasné ne. A mlčet nebudu
Hranice se mají nastavovat hned. Nebudu čekat, až na mě sáhne. Nemusím čekat, až mi řekne něco ještě horšího. Už teď je to špatně víc než dost. A nikdo mi nebude říkat, že si to jen namlouvám. Manžel dostane ultimátum a pokud si otce nepostaví do latě, končím s oběma. Tohle si líbit nenechám!
Děkuji Blance za příběh.
