Článek
Doteď jsem si myslela, že máme s partnerem otevřený vztah. Že si říkáme všechno. A pak jsem narazila na účet, který jsem nikdy předtím neviděla. Bylo na něm půl milionu korun. Tajně našetřených. Jak dlouho si ty peníze střádal? A hlavně – na co?!
Spoří na nový život? Nebo na jinou ženskou?
Vztah by měl být o důvěře, ne? Jenže jak mám věřit člověku, který si tajně odkládá takové prachy? Když někdo tajně šetří, dělá to z nějakého důvodu. A žádný z těch důvodů se mi nelíbí. Chystá se na útěk? Má milenku? Skrývá dluhy? Možností je hodně – a všechny smrdí průšvihem.
Představte si, že vám někdo říká, jak vás miluje, plánuje s vámi budoucnost… a přitom si potají staví zadní vrátka. Připadám si jako pitomec. Jsem snad jen naivní blbka, která věřila pohádkám o společné budoucnosti, zatímco on si už v duchu plánuje život beze mě?
Konfrontovat ho nebo držet pusu a čekat?
Jasně, mohla bych to nechat být. Namluvit si, že je to normální, jenže to není! Kdyby bylo všechno v pořádku, řekl by mi to! Takže teď stojím před dilematem – udělat scénu a riskovat, že mi nakecá další pohádky, nebo hrát hloupou a čekat, co dalšího na něj praskne?
Když mu to řeknu, otočí to proti mně: „A co jako? To mi slídíš ve věcech, nemůžu mít snad svoje peníze?“ No jasně, že může. Ale PROČ si je schovává? To je to, co mě žere.
Důvěra šla do háje!
Tohle není jen o penězích. Je to o principu. O tom, že člověk, se kterým sdílím život, se mnou nehraje fér. Možná bych to měla celé otočit – začít si tajně šetřit i já, nečekat, až mě jednoho dne nechá s holým zadkem a zmizí s těmi svými ulitými prachy.
Protože jedna věc je jistá: náš vztah už nikdy nebude stejný. Ať už mi nakecá cokoliv, ten červ pochybností ve mně zůstane. Možná bych si měla položit úplně jinou otázku – chci vůbec zůstat s někým, kdo nemůžu věřit?
Děkuji Lucii za vyprávění.
