Článek
Život s otcem mého dítěte byl jako mít doma dvě děti. Jedno malé, které se učilo mluvit, a jedno velké, které se nikdy nenaučilo mlčet. Neustálé rady, poznámky, kritika. Jak krmím, jak uspávám, proč nosím, proč nenechám vyřvat. Každý den nové „zlepšováky“. Ale když přišlo na lámání chleba, na skutečnou práci – třeba noc bez spánku nebo horečky – najednou nikde nebyl.
Když otec znamená chaos
Říká se, že otec má být klidný přístav. U nás to byl spíš hurikán. Rozvracel nastavený režim, ignoroval pravidla a hlavně, neustále měl potřebu se hádat. To, co jsem nastavila já, on rozbil během pěti minut. Místo pomoci jsem měla doma chaos, místo partnera kritika, místo podpory neustálý tlak.
Méně keců, více svobody
Když odešel, měla jsem strach. Jak to zvládnu sama? Jenže pak přišlo překvapení – zvládlo se to líp. Najednou nebylo s kým se dohadovat. Nebylo komu vysvětlovat, proč je potřeba chodit spát v osm. Nebylo komu obhajovat, proč dítě nesmí pít colu. Byla jsem jen já a moje dítě. A světe div se, fungovalo to.
Konec her na tátu
Otcovská role není o tom, že jednou za týden přineseš hračku a čekáš potlesk. Otcovská role není o tom, že si hraješ na krále, ale ve skutečnosti se chováš jak nezodpovědný puberťák. A právě tohle jsem doma měla. Takže když odešel, neodešel táta. Odešel velký kluk, co mi přidělával starosti.
Klid má cenu zlata
Ano, je těžší být na všechno sama. Ano, je náročné mít na bedrech peníze, práci i domácnost. Ale aspoň je doma klid. Nikdo se nehádá, nikdo nezpochybňuje moje rozhodnutí, nikdo nepopírá autoritu. To ticho je k nezaplacení. Radši méně spánku a více povinností, než dalšího dospělého, co se chová jako dítě.
Možná to zní drsně, ale je to realita. Vychovávat dítě bez otce je prostě někdy jednodušší než s ním. Protože muž, který nedokáže být skutečným partnerem, není táta. Je jen přítěž. A já jsem se naučila, že méně keců znamená víc klidu – a to je pro moje dítě to nejdůležitější.
