Článek
Občanský zákoník říká, že živé zvíře není věcí, ale smysly nadaným tvorem se zvláštní hodnotou. Ustanovení o věcech se na něj přesto používají obdobně, pokud to neodporuje jeho povaze.
Pes, kočka, papoušek i kůň se proto mohou stát součástí pozůstalosti. Dědické právo vzniká smrtí majitele, jeho nabytí však následně potvrzuje soud v řízení vedeném prostřednictvím notáře.
Zvíře samo se dědicem stát nemůže. Majitel však může v závěti určit člověka, kterému má připadnout, případně stanovit příkaz nebo odkaz. Praktické je současně určit, kdo dostane peníze určené na krmivo, veterinární péči či ustájení.
Na dědické řízení čekat nemůže
Notářské řízení může trvat několik měsíců. Zvíře ale potřebuje vodu, krmení, léky nebo venčení okamžitě.
První péči proto obvykle zajišťuje příbuzný, soused, spolubydlící nebo jiný člověk, který se ke zvířeti dostane. Tím se však ještě automaticky nestává jeho konečným vlastníkem.
Jestliže zvíře zůstalo zamčené v bytě a nikdo k němu nemá přístup, je nutné situaci řešit bez odkladu přes policii či další složky podle okolností. Pokud se dostane ven nebo se o něj nikdo nepřihlásí, může se zapojit obec, obecní policie a útulek. Zákon umožňuje obcím zajišťovat odchyt a péči o toulavá a opuštěná zvířata.
Útulek však není automatickým dědicem. Často pouze poskytne dočasné místo, než se zjistí příbuzní, poslední vůle a právní stav zvířete.
Konečné slovo mají dědicové a soud
Notář při předběžném šetření zjišťuje majetek, dědice, odkazovníky, závěť i případného správce pozůstalosti. Rozhodnutí následně potvrdí, kdo dědictví nebo jeho jednotlivé části získal.
Pokud zesnulý zanechal platné pokyny, mělo by se postupovat podle nich. Bez závěti rozhodují zákonní dědicové. Mohou se dohodnout, kdo si zvíře ponechá, nebo mu společně najít nový domov.
Při výběru by neměla rozhodovat jen hodnota zvířete. Důležitá je jeho vazba na konkrétního člověka, zdravotní stav i podmínky, které nový chovatel dokáže zajistit. Jinou péči potřebuje starý pes zvyklý na byt a jinou několik koní nebo hejno exotických ptáků.
Samotný lístek v zásuvce nemusí stačit
Majitel by se měl s budoucím pečovatelem domluvit ještě za života. Nestačí napsat, že psa dostane neteř, pokud o tom neteř neví nebo zvíře převzít nemůže.
Nejjistější je upravit přání právně správnou závětí či dovětkem, případně určit správce pozůstalosti. Ten může zajišťovat správu po dobu dědického řízení. Notářský zápis navíc zůstává evidovaný a neměl by se při projednávání pozůstalosti ztratit.
Vedle právních dokumentů pomůže také obyčejná karta v peněžence a viditelná informace doma: jaké zvíře v domácnosti žije, kdo má klíče, jaké užívá léky a komu zavolat.
O tom, kam zvíře nakonec půjde, tedy zpravidla rozhoduje vůle zemřelého a dědicové pod dohledem notáře a soudu. O tom, zda první dny přečká bezpečně, však často rozhoduje mnohem prostší věc: jestli majitel někomu předem řekl, že doma na pomoc čeká živý tvor.
Zdroje: Portál veřejné správy, e-Sbírka a Ministerstvo zemědělství.
