Článek
Začala jsem povinnou školní docházku v r.1973, bylo mi 5,5 roku. Vrchol normalizačního úsilí KSČ se propsal naplno i do školství. Měla jsem to štěstí, že jsem do mateřské školy chodila jen povinného půl roku před 1. třídou, díky tomu, že jsem byla přespolní se mi 1.máj ve školce vyhnul, za to hned v 1.třídě to začalo na plné čáře - pod dohledem zástupce ředitele školy jsme týdny dopředu vyráběli papírové bílé holubice, které jsme upevňovali na mávátka s rudými vlajkami. Každé dítě muselo mít alespoň jedno. Výjimku tvořili starší kluci, ti nesli transparenty. Konkrétně si pamatuji „se Sovětským svazem za světový mír“, „sláva KSČ a KSSS“ a další povinně dobrovolné zrůdnosti. Stejně tak byla povinně dobrovolná účast v průvodu. Nevím, který to byl přesně rok, někde mezi lety ´73 a ´76, bylo sychravo, střídavě padal déšť a déšť se sněhem a my, dobrovolně povinně všichni pionýři, jsme museli před dohledem hlavní tribuny veškeré svrchní oděvy odevzdat učitelkám, v krásných pionýrských krojích jsme až k tribuně tančili půl roku nacvičovanou pionýrskou polku míru a obléci jsme se mohli až jsme byli z dohledu hlavní tribuny. Neúčastnit se tohoto cirkusu bylo možné prakticky jen ve dvou případech - neschopenka od lékaře (tu ovšem žádný lékař nevypsal jen tak) nebo účast s jinou organizací, třeba sportovní. Což byl sice podobný opruz, ale alespoň člověk nemusel být v pionýrském - já jeden rok absolvovala průvod za jezdecký oddíl, tudíž jsem jela na koni v „oddílové“ teplákovce. Jinak hrozila dvojka z chování a cejch na další léta. O gymnáziu jste si pak mohli jen nechat zdát. Na gymnáziu to pokračovalo, ačkoli se mi nějakým záhadným způsobem povedlo vymanit z povinně dobrovolného členství v SSM - patrně díky sportovnímu oddílu jezdectví, oddílu lyžování a členství v tanečním (pochopitelně socialistické mládeže) souboru. Nicméně do průvodu jsme museli, akorát ubylo mávátek a sovětských vlajek a dokonce jsme mohli mít jen obyčejné papírové střapce v barvách trikolóry… Když jsme se jednou rozutekli hned za hlavní tribunou, byl z toho poprask na týden, než ředitel zjistil, že si toho nikdo z KSČ na tribuně nevšiml, tak to skončilo jen vyhrůžkami. A když jsem se na vysoké v Brně vyvlíkla z průvodu s tím, že jdu u nás v Havířově s jezdeckým oddílem, záhy poté si aktivní členové SSM zjistili, že jsem s oddílem nebyla a tvrdila, že jdu se studenty v Brně… Začalo dlouhé vysvětlování, omlouvání se nevolností a čím se dalo… Měla jsem ale skvělý prospěch, byly kvóty na dívky na technice a měla jsem pár měsíců před diplomkou a byl už r.´89, tak mi to tak nějak prošlo.
Pracující na tom byli stejně, nebo možná hůře - absence na prvomájových průvodech se evidovala v kádrových posudcích (ano, i já jsem měla asi 2 cm tlustý kádrový spis, a to jsem byla zaměstnaná od srpna ´89, a pochopitelně tam i ten můj prvomájový exces zapsali). O práci jste sice nepřišli, protože za socialismu měli všichni právo a povinnost pracovat, ale o prémie minimálně, při více podobných „černých puntíku“ byl postup a kariéra ta tam… A navíc se to promítlo do posudku dětí, aby všichni hned viděli, co jste to měli za rodiče a měli se na pozoru…
Čím se to liší od nadšených Putinových mladých či Hitlerjugend, nevím, žádný podstatný rozdíl v tom nevidím. Všichni ti zfanatizovaní vůdci a jejich stoupenci se ohánějí bojem za mír a ve jménu tohoto boje potlačí sebemenší nesouhlas. Každý, byť jen trochu, odlišný postoj je označen jako zrada zářných cílů a zítřků a už v zárodku potlačen, což stupňuje strach jakýkoli názor vyjádřit na straně jedné a likvidace (ve vyhraněných případech i fyzická) kohokoli pod záminkou protirežimních postojů na straně druhé. Ostatně, kladivo na čarodějnice fungovalo obdobně - i lidé, co věděli, že je to špatně, raději mlčeli, aby nebyli upálení sami…
Jen nechápu, proč tolik lidí stále lákají líbivá hesla a sliby rychlých jednoduchých řešení složitých otázek a problémů. Kam to nakonec vede, jsme si mnohokrát vyzkoušeli. Víme, jak velké úsilí je třeba, abychom se z toho vymanili. Přesto při sebemenší nespokojenosti volíme nikoli nápravu, ale vylijeme s vaničkou i dítě a dereme se do další nesvobody. Proč?
