Článek
Souhlasím, že práce OSPOD není jednoduchá a nelze ji posuzovat z pohledu jen jedné strany. Pochopitelně má každá ze stran (obvykle matka a otec, místy pěstouni či prarodiče) svou pravdu a svou představu o „tom nejlepším“ pro dítě. Zpravidla vzájemně zcela nekompatibilní. Proto byl ustanoven OSPOD, aby objektivně (respektive subjektivně, ale z pohledu nestranného subjektu) posoudil situaci a doporučil řešení nejlepší pro dítě. Jak je v článku uvedeno „…že činnost OSPOD je přísně regulována právními předpisy, včetně zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Rozhodování a postupy OSPOD se řídí zásadami ochrany soukromí a nejlepšího zájmu dítěte…“ Bohužel, přesnější by bylo tvrzení „mělo by se řídit zásadami nejlepšího zájmu dítěte“, mnohdy tomu tak totiž není. Chápu, že není jednoduché zjistit, kdo a kolik si vymýšlí, která ze stran manipuluje dítětem, kdo se jen snaží poškodit protistranu a dítě si bere jako rukojmí apod., ale snad pro toto jsou pracovníci školení a snad mají „k ruce“ psychology, psychiatry a další specialisty, aby dokázali rozklíčovat protichůdná tvrzení i výpovědi děti a dopátrat se opravdového zájmu dítěte. Nebo nikoli? Pak je situace tristní, protože pokud „dodržení zákonných postupů“ je dostatečným argumentem pro správnost rozhodnutí, je „nejlepší zájem dítěte“ v… ten tam.
A zjevně vůbec nefunguje jakákoli nezávislá kontrola rozhodnutí OSPOD, když se objevuje tolik nepochopitelných a velmi těžce zvrátitelných rozhodnutí. Je vskutku zarážející, kolik dětí je z nařízení „styku“ s druhým rodičem nešťastných, a neexistuje (pokud vím) žádná jednoduchá cesta, kterou by dítě mohlo docílit alespoň prozkoumání takového nařízení. Matky, a jistě i otcové, tak své děti „pro klid“ nutí, aby se s druhým rodičem stýkaly i když nechtějí a trpí tím všichni, to dítě ale nejvíce. Takže „v nejlepším zájmu dítěte“ pak dítě často trpí až do svých 18. narozenin, kdy už skutečně může samo rozhodnout, co je pro ně nejlepší. A v pěti mně osobně známých případech s úlevou přestaly druhou stranu navštěvovat a zablokovaly si i její číslo v telefonu.
Zdá se, že, jako v mnohých jiných případech v této zemi, je prioritou určitý paragraf zákona, nikoli člověk = dítě. OSPOD by měl vycházet z potřeb dítěte, ovšem zejména psychických. Jistě, není to jednoduché, oproti materiálnímu zajištění, které lze snadno vyčíslit, je psychický komfort a zdraví nesnadno zjistitelný a ještě hůře prokazatelný a obhajitelný (v případě jakékoli výtky snadno prokážete, že jste rozhodli ve prospěch lepšího materiálního zajištění, lepších škol, lepšího bydlení, prokázat psychický komfort dítěte je nesnadné, zvláště když Vás protistrana nařkne ze zaujatosti, úplatnosti a z toho, že jste podlehli manipulaci druhé strany). A tak dochází k tomu, že máme instituci na ochranu dítěte, která příliš často chrání více sama sebe a svá rozhodnutí, než děti. Alibisticky vše zdůvodníme patřičnými paragrafy a těmi i snadno smeteme většinu námitek. Moudřejší ustoupí (nechce dítě stále vláčet úřady a soudy) a dítě trpí a oddechne si v 18.
Jistě, existuje spousta manipulativních matek, které své dítě dokáží přesvědčit, že otec za všechno může a celé manželství je psychicky týral, stejně tak je spousta psychopaticky narcistických otců, kteří jsou přesvědčení, že jejich péče a výchova je nejlepší a potřeby dítěte jsou jen výsledkem manipulace matkou, ale to vše by mělo být pro OSPOD nepodstatné. Nejlepší zájem dítěte není nutně dům s bazénem, dovolená u moře, značkové oblečení, ani „spravedlivé“ rozdělení víkendů, prázdnin, svátků apod.
