Článek
Svátek práce považuje většina lidí za socialistický výmysl, který má co do činění s minulým režimem. Ve skutečnosti je ale jeho historie výrazně starší. Poprvé se totiž začal objevovat již na konci devatenáctého století v Americe, kde ho propagovalo sílící dělnické hnutí. V tuto dobu totiž dělníci bojovali za zavedení osmihodinové pracovní doby a na počest jejich stávky se v roce 1886 v Chicagu začal slavit Svátek práce.
V Československu se první podobná oslava objevila na pražském Střeleckém ostrově v roce 1890. Provázely ho projevy politiků, kulturní vystoupení, folklórní ukázky starých řemesel nebo přehlídka armády.
Ti, kdo si ještě pamatují minulý režim v Československu, si nejspíš první máj spojují hlavně s tradičními průvody, které se konaly ve všech větších městech a obvykle mířily rovnou k tribunám, před kterými řečnili představitelé komunistické strany.
Limonáda v sáčku za jednu korunu
Běžně byly v ulicích vidět transparenty s nejrůznějšími propagandistickými hesly, alegorické vozy, rudé prapory a živá hudba. Jednou z typických věcí byly také stánky, u kterých se prodávaly jindy těžko dostupné dobroty a zboží, které by Čechoslováci nejspíš označili za nedostatkové. Mohly to být například banány, ale také řada dalších věcí.
Na prvního máje se obvykle velice těšily děti. Nemusely do školy a navíc si mohly za ušetřené drobné nakoupit zmiňované mlsky. Populární byly třeba párky v rohlíku, které se podávaly s hořčicí. Nechyběly také poctivé české slané brambůrky s typickou mastnou chutí.
Velkým hitem byla také limonáda v sáčku. Stála jednu československou korunu a zákazník k ní dostal také slaměné brčko. Tento nápoj se nekupoval pouze u stánku, prodavači totiž procházeli přímo mezi lidmi a limonádu, stejně jako nanuky, jim nabízeli.
Mávátka byla nezbytnou proprietou
Velká část rodin také v tento den pořádala slavnostní obědy, chodívala do cukrárny nebo na pouť. V řadě obcí byly totiž nedílnou součástí oslav také kolotoče, a tak bylo o zábavu opravdu postaráno.
Zapomenout pochopitelně nemůžeme ani na legendární papírová mávátka. Ta byla k dostání v barvách trikolory a dostávali je všichni lidé, kteří se účastnili prvomájového průvodu. Další nezbytnou rekvizitou byly také bílé papírové holubice, nalepené na dřevěné tyčce. Nejspíš si o tom každý myslel své, přesto ale dav mával jako o život.
Během všeobecného veselí byly hojně vyzdvihovány socialistické podniky, které pochopitelně plnily plán minimálně na tři sta procent, a tak se celé společnosti daří jako v ráji. Slova chvály si vyslechly také školy, vzdělávací instituce a volnočasové organizace, jako například Pionýr nebo Svazarm.
Vzpomínky na první lásky a pivo
Právě pionýři obvykle na prvního máje oblékli slavnostní kroje a stáli čestnou stráž u pomníčků obětí povstání. Většině z nich to ale nevadilo, protože to rozhodně bylo lepší, než kdyby museli sedět ve škole.
Pro dospívající mládež šlo také o den, kdy se dostane z dohledu rodičů. Mnoho pamětníků si tak vybavuje, že právě na prvního máje si poprvé potají vypili pivo, zapálili cigaretu nebo vyrazili na rande. Řada dnešních prarodičů by se jistě podobnou historkou mohla pochlubit.
Zdroje:
