Čistíte psovi zuby? Ne? A možná právě proto byste měli

„Já jsem slyšela, že bych měla psovi čistit zuby,“ začala jsem opatrně na své první návštěvě u veterináře poté, co se u nás doma čistou náhodou octl útulkový kříženec a my se rozhodli si ho nechat.

„Ano, psovi by se měly čistit zuby dvakrát denně, alespoň jednou. Kartáček jakýkoliv, pasta speciální.“

„Cože?“ vypadlo ze mě. Náš zvěrolékař je třída, ale stará škola. Doufala jsem, že se pousměje a pronese kousavou poznámku na téma páníčků, co naletí na každou kravinu.

„No jistě,“ pokýval hlavou. „A jak jsem ty její zuby viděl, odstranění zubního kamene bych provedl co nejdřív. Záněty jdou do srdce i do ledvin. U staršího psa to je nebezpečné.“

U staršího psa? Pche, urazila jsem se v duchu, ačkoliv skutečně dodnes netuším, kolik našemu psovi je let. Každý veterinář nám uvádí rozptyl v rozmezí čtyř let, a to je u psa středního vzrůstu fakt hodně.

Majetnicky jsem přitiskla svého nového mazlíčka k sobě. Tak to tedy ne, sotva si na ni zvykáme, chceme, aby nám vydržela. Začali jsme tedy zuby čistit. Když máte žravého psa, i na tu pastu se těší a jde to samo. Jen si vzpomenout.

Jenže když jí nikdo zuby nečistil těch několik let předtím, a k tomu ji drželi na řetězu, který se asi snažila kousat, a úplně si zničila sklovinu na stoličkách, veškerá snaha nezabránila operacím.

První operace stála 9000 Kč včetně předoperačního vyšetření. Extrakce dvou zubů a odstranění zubního kamene. Pan doktor našel další tři kazy, ale pod jednou narkózou už je nestihl vyřešit.

„Čistěte a uvidíte, třeba dožije bez další operace,“ řekl nám. A žili jsme si dobře. Mysleli jsme si, že jsme dostali veselého pejska. Ale když jí po několika letech přestaly bolet zuby, ožila a omládla o několik let.

Jednoho dne začalo Zojce nesnesitelně páchnout z huby. Nechtělo se mi na další operaci, tak jsme zkusili všechno (se samozřejmým čistěním zubů dvakrát denně). Cokoliv, co ziskuchtiví šikovní marketéři v psím businessu plném důvěřivých páníčků vymyslí, všechno mi prošlo rukama. Ústní vody s vůní i s protizánětlivým účinkem, žvýkací kosti všech druhů, parůžky, prášky do krmiva, žvýkačky s enzymy na čištění zubů i tyčinky z lamího mléka (true story). Jediný výsledek byl, že jsem jednoho dne doma našla uhnilý zub. Doslova. Běželi jsme na veterinu, dostala antibiotika, protože to už není sranda, zánět může být kdekoliv v těle. Rychlé předoperační vyšetření.

Zoubky jako nové, extrakce dvou zubů, a ještě tam nějaký kaz zbyl.

„Ale v tomhle věku další narkóza, to je riziko,“ oznámil pan doktor.

Takže lidi, čistěte svým psům zuby. Já už neovlivním ty lajdáky, kteří mému milovanému psu v jeho dětství zničili sklovinu, zanedbali péči, neřešili vykloubená ramena a zajistili jí artrózu a vypadávající klouby. Ale vím, o čem mluvím. Teď trocha teorie, abyste věděli, že to nemám jen z odžité praxe.

Všechno to začíná nenápadně. Trocha plaku, co se usadí na zubech, trochu kamene, co už se jen tak nesetře. Dásně lehce zarudlé, možná trochu zapáchající dech, ale nic, co by stálo za pozornost. Jenže jakmile se zánět rozjede naplno, nejde už jen o ústa. Tělo psa je – stejně jako to lidské – propojený systém. A bakterie se rády vydávají na výlet.

Krevní oběh je jako dálnice. I ten náš, ale my poznáme, když nás něco bolí, a řešíme to včas. Pes nám to neřekne.

Co všechno zánět dásní u psa může způsobit? Třeba:

K tomu přičtěme běžnější projevy – bolest při kousání, neochota hrát si, zápach z tlamy, změna nálady. Pes, který trpí bolestí zubů, vám to neřekne. Jen začne pomalu scházet – a někdy si toho všimneme pozdě.

Neznamená to, že musíte po nocích googlit „psí stomatologie“. Stačí pár základních návyků – ideálně kartáček a pasta, denně, nebo i párkrát týdně, když je dobrá vůle a klidná atmosféra. Existují psí pasty, co chutnají po kuřeti nebo játrech. Někteří psi to milují. Jiní to aspoň snesou.

Pokud kartáček neprojde přes čenichovou cenzuru, jsou tu i jiné možnosti: žvýkací pamlsky, dentální hračky, vody do misky, prášky do jídla. Ne všechno funguje stejně dobře a něco je jen klamavá reklama. Ale prášek z mořské řasy, který omezuje tvorbu plaku, a žvýkací pamlsky na čištění zadních zubů a hračky, které naplníte pastou, to funguje. Jen prosím, nenaskočte na tu tyčinku z lamího mléka, to už bylo čiré zoufalství.

A dbejte na to, aby při každoroční preventivní kontrole váš veterinář prohlédl zuby  – to může být to, co rozhodne o tom, jestli bude pes ve dvanácti letech spokojeně žvýkat kost, nebo se mu budou muset tahat zuby po jednom.

Víte, on ne každý pes má sklony ke kažení zubů. Nejhůře jsou na tom psíci se spláclými čumáky nebo malá plemena. Uvědomte si, že pes má zubů stále stejně – stejný počet, stejné druhy, ale když se musí poskládat do tlamy, kterou nevymyslela evoluce, ale člověk, jsou tam nasázené křivě a různě se překrývají, přirozené procesy pak nefungují. Náš pes má dlouhý čenich jako jezevčík nebo bígl, nemusela by mít takové problémy, ale v mládí asi kousala řetěz a zničila si sklovinu. Takže u útulkových psů nikdy nevíte.

Je to zvláštní – čistit psovi zuby může znít jako výstřelek, ale operace kvůli zanedbanému chrupu stojí mnohem víc. Přitom jde o jedno a totéž. Prevence je tichá, nenápadná a nedramatická. A právě proto tak důležitá.