Dějiny jako důkaz: Když jde o alkohol, vynalézavost lidí nezná mezí

Skoro každá kultura v minulosti si našla svou cestu k tomu, jak otupit smysly, navodit příjemné sny a potrápit svá játra. Kdo neznal alkohol, naučil se pracovat s lehkými drogami. Dnes ale zůstaňme u alkoholu. Vynalézavost lidské rasy, když jde o alkohol, je totiž nezměrná. Každá kultura, která měla něco sladkého, se naučila vytvořit z toho cukru alkohol. A jakmile už alkohol jednou byl v lahvi, měchu či poháru, stal se součástí kultury a společenského života této civilizace. Do určité míry lze říct, že zálibu v opíjení se máme s našimi předky společnou a je to jedna z mála věcí, ve které bychom si s nimi rozuměli. I když…

Alkohol hrál v dějinách přece jen odlišnou úlohu než v dnešní době. Navodit veselí, zapomnění a utužit přátelství, dokázat si, že jsem chlap, kterého pár piv neskolí… ano, v tom bychom se s našimi předky shodli. Nicméně alkohol často plnil rituální roli a také roli praktickou.

Pitná voda, jak ji známe dnes, totiž až do 19. století v Evropě neexistovala. Pitnou vodou míním nápoj, kterého se napijete, a máte téměř naprostou jistotu, že se neotrávíte ani si nepřivodíte žádnou střevní nebo žaludeční nemoc. Voda ve středověku a vlastně kdykoliv až do zavedení moderních sanitárních opatření v 2. polovině 19. století patřila k rizikovým nápojům. Alkohol byl jistější. To proto lidé v dějinách konzumovali mnohem víc vína a piva než my dnes.

Mluvíme ovšem o evropském středověku a novověku, antika i staroorientální civilizace byly mnohdy hygienicky trochu víc na výši, ale zcela zabránit přenosu infekčních nemocí kontaminací vody (hlavně mimo velké městské aglomerace) nedokázaly ani tyto kultury.

A teď k alkoholu, jaké exotické nápoje byste na pouti historií mohli ochutnat?

Představte si nekonečné stepi Mongolska. Pro kočovné kmeny byl každý zdroj obživy cenný, a tak nepřekvapí, že výraznou roli hrálo kobylí mléko, protože koně měli s sebou, ať šli kamkoliv. Právě z něj vzniká kumys, lehce alkoholický nápoj, který je pro nomády stejně důležitý jako jejich koně. Fermentace mléka za pomoci bakterií a kvasinek dává vzniknout nápoji, který má kyselou chuť a obsah alkoholu kolem 1–3 %.

Kumys není jen obyčejný nápoj – je to symbol pohostinnosti a nedílná součást oslav. Podával se hostům a hrál roli i při rituálech. Když se tedy napříč stepí rozezvučely slavnosti, bylo jisté, že kumis tekl proudem.

V krajině dnešního Mexika měla rostlina agáve významnou roli. Z její šťávy se fermentací vyráběl pulque – nápoj, který Aztékové nazývali darem bohů. Tento hustý bílý nápoj byl určen nejen ke konzumaci, ale i k duchovním obřadům a společenským setkáním.

Příprava pulque nebyla jednoduchá. Zralá agáve se musela pečlivě vybrat, vyhloubit a z ní se nechala vypustit šťáva, která se následně fermentovala. Pulque se pil při velkých oslavách, ale zároveň měl náboženský význam – příslušníkům vysoké společnosti a kněžím byl podáván jako součást rituálů.

V srdci starověké Mezopotámie, kolébky civilizace, vzniklo pivo. Sumerové, kteří žili kolem roku 4000 př. n. l., fermentovali obiloviny, jako je ječmen, a vytvořili nápoj, který byl považován za dar bohů. Pivo bylo natolik důležité, že jeho konzumace byla zmiňována dokonce v hymnech na bohyni Ninkasi, patronku piva.

Tento nápoj nebyl jen prostým zpestřením stravy – hrál roli i jako základní živina a zdroj kalorií. Představoval jeden z pilířů ekonomiky a společenských vztahů.

Pivo se naučily vařit všechny kultury, které měly dostatek obilí. Už první Slované ale uměli do piva přidávat surovinu, kterou jsme si v něm zvykli hledat my. Chmel. Chmelené pivo totiž vydrželo déle díky konzervačním schopnostem této rostliny a také chutnalo lépe.

Medovina, jeden z nejstarších alkoholických nápojů, byla vyráběna fermentací medu, vody a časem i bylin nebo ovoce. Zatímco ve Skandinávii ji pili vikingové na svých slavnostech, ve slovanských zemích měla medovina úlohu při rituálech a obřadech (a taky na slavnostech).

Medovina nebyla jen nápojem – byla symbolem božské inspirace a plodnosti. Ve starověkých mytologiích byla spojována s nesmrtelností a moudrostí.

Starověký Egypt miloval víno. Hrozny se lisovaly a nechávaly fermentovat v hliněných džberech, které byly pečlivě zapečetěny. Víno se stalo symbolem luxusu a bylo nepostradatelnou součástí hostin faraónů. Důležitost vína byla tak velká, že se umísťovalo i do hrobek jako pokrm pro posmrtný život.

Obliba vína se brzy rozrostla v celé středomořské oblasti a spolu s římskými výboji se přenesla do Evropy. Kde se ovšem dlouho vinné révě nedařilo kvůli nevhodným klimatickým podmínkám, až na nejslunnější oblasti.

Od agáve v Mezoamerice po hrozny v Egyptě, od medu ve Skandinávii po ječmen v Mezopotámii – všude lidé nacházeli způsoby, jak potrápit svá játra.

Alkohol tak vlastně oslavuje nejen lidskou tvořivost, ale především schopnost lidí doslova po celém světě zamilovat si nejvíce to, co nám škodí.

Jiřincová, Barbora, Ancient Slavic Origins, Flame Trees, 2024.

Forbes, Robert James, A Short History of the Art of Distillation: From the Beginnings up to the Death of Cellier Blumenthal, Brill, 1970.

Nelson, Max, The Barbarian's Beverage: A History of Beer in Ancient Europe, Routledge, 2010.