Článek
V dějinách paleontologie existuje jen málo tvorů, kteří by vědce zmátli natolik jako Hallucigenia sparsa. Tento drobný živočich, měřící v průměru pouhé tři centimetry, obýval oceánské dno přibližně před 508 miliony let v období tzv. kambrijské exploze. Tehdy došlo k prudkému rozvoji složitých forem života a příroda jako by tehdy experimentovala s těmi nejbizarnějšími tělesnými plány.
Domov v kanadských horách
Většina našich znalostí o Hallucigeniipochází z proslulého naleziště Burgesské břidlice (Burgess Shale) v kanadských Skalistých horách. Tato lokalita je unikátní tím, že zde díky jemnému bahnu bez přístupu kyslíku došlo k fosilizaci nejen tvrdých schránek, ale i měkkých tkání. Právě proto můžeme dnes studovat jemné drápky a oči tvora, který by se jinak v průběhu věků beze stopy rozpadl.
Anatomická detektivka: Hlavou dolů a pozpátku
Původní fosílie
Když britský paleontolog Simon Conway Morris v roce 1977 tvora popsal, vytvořil rekonstrukci, která dnes působí úsměvně. Domníval se, že Hallucigenia chodí po sedmi párech pevných ostnů jako po chůdách a na hřbetě má chapadla, kterými chytá potravu. Až v roce 1991 švédský vědec Lars Ramsköld zjistil, že zvíře leželo v hornině „vzhůru nohama“. Ostny byly ve skutečnosti obranným brněním na hřbetě a „chapadla“ byla měkká břišní ramena určená k chůzi.
Tím však záhady nekončily. Dlouho se věřilo, že velká tmavá skvrna na jednom konci těla je hlava. Revoluční studie z roku 2015 za pomoci elektronového mikroskopu však odhalila, že tato „hlava“ je ve skutečnosti nános obsahu střev, který byl vytlačen z řitního otvoru pod tlakem sedimentů při úhynu. Skutečná hlava byla na opačném konci – tenká, podlouhlá, vybavená dvěma jednoduchýma očima a ústy se zuby.
Finální rekonstrukce
Život na dně: Co Hallucigenia vlastně dělala?
Hallucigenia nebyla žádný rychlý plavec. Pohybovala se pomalu po mořském dně, pravděpodobně v temnějších hloubkách pod hranicí prudkého vlnobití. Její nohy byly zakončeny drobnými drápky, což naznačuje, že se dokázala přidržovat drsných povrchů, například mořských hub (porifera), kterými se mohla živit.
Její hřbetní ostny poskytovaly pevnou, kalcitovou ochranu před predátory, jako byl obávaný Anomalocaris. Pokud se ji pokusil nějaký lovec spolknout, ostny mu pravděpodobně způsobily bolestivé zranění. Ústní ústrojí Hallucigenie fungovalo jako jakási pumpa – díky věnci zubů v hrdle dokázala nasávat potravu a posouvat ji dále do trávicího traktu.
Příbuzenstvo: Kde ji najdeme ve stromu života?
Drápkovec
Dlouho se spekulovalo, zda není Hallucigeniaslepou uličkou evoluce. Dnes však víme, že patří do superskupiny Ecdysozoa (svlékavci). Jejími nejbližšími žijícími příbuznými jsou drápkovci (Onychophora). Jsou to podivní, sametoví tvorové žijící v tropech, kteří mají podobně stavěné nohy bez kloubů a loví kořist vystřelováním lepivé tekutiny. Tato příbuznost nám pomáhá pochopit, jak se vyvíjeli dnešní členovci, včetně hmyzu a pavouků.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hallucigenia
https://www.prirodovedci.cz/geolog/clanky/hallucigenia-prizrak-kambrickych-mori
https://www.osel.cz/8306-poprask-v-paleontologii-hallucigenia-ma-konecne-hlavu.html
https://www.idnes.cz/technet/veda/halucigenie.A150626_141934_veda_mla
