Článek
Dlouhodobě mám pocit, že feministky v západní Evropě i u nás naprosto zklamaly jednu skupinu žen – matky.
Proto mě plakáty umístěné v metru propagující myšlenku pracujících matek potěšily.
Matka na mateřské se má nonstop starat o dítě!
Jaké stigma? Zazní asi v komentářích…
Jako matka dvou dětí, která na mateřské dokončila doktorát, rekvalifikovala se a rozjela podnikání, vím, o čem mluvím.
„Proč chceš pracovat? Užívej si to!“
„Ty máš jako chůvu, abys mohla učit na univerzitě?“
„Do školky? Jsi blázen, vždyť je ještě strašně malinká, jsou jí teprve dva roky!“
„A to manželovi nevadí, že ty chodíš učit a on hlídá dítě?“
Podotýkám, že ne, nevadí mu, že se stará o své vlastní děti (výraz „hlídá“ pro otce zásadně nepoužívám), ani když jdu běhat, na trénink se psem nebo jedu na konferenci. Ale to je asi jiná otázka.
Práce matky je společensky v pořádku, pokud ji dělá po nocích, to se ještě nějak snese. Ale aby si najala chůvu nebo dala dítě mladší tří let do školky, pokud nemusí („peněz máte přece dost!“), to je jiná.
Kampaň právě proti těmto předsudkům bojuje, a je to dobře.
Dvouleté dítě potřebuje mámu!
Naše rodičovská dovolená v délce tří až čtyř let není zase takovou anomálií, jak se v médiích tvrdí, ale rozhodně není pravidlem.
Podobné podmínky jako čeští rodiče (rodičovská dovolená s příspěvkem od státu po dobu až 3 roky na každé dítě) mají rodiče třeba v Německu. Ovšem v jiných západoevropských zemích se doba, kdy může být žena doma a má zaručen příjem, pohybuje v řádu desítek týdnů, nikoliv let.
(Srovnání je ošidné, protože v praxi hraje velkou roli nejen to, jak dlouhá mateřská/rodičovská dovolená je, ale především kdo, za jakých podmínek a za kolik peněz na ní může zůstat. K tomuto tématu doporučuji následující studii, ale tu si nastudujte sami, o tom přece jen článek není.)
Ačkoliv stav společnosti v západní Evropě říká, že se přece jen nemusíme inspirovat ve všem, nemyslím si, že celá Francie nebo Španělsko je skvadra citově deprimovaných a traumatizovaných dětí. A to ani nemluvím o USA. Když jsem na svém Substacku, kde většina čtenářů jsou Američané, chtěla zveřejnit článek s názvem „Mateřská dovolená jako příležitost k rekvalifikaci“, zase jsem ho rychle stáhla. Američtí čtenáři vůbec nepochopili, o čem mluvím.
Jaká dovolená? Jaká příležitost? Jak jako tři roky doma?
IMG_20240720_110435679
A opět, stav americké společnosti jistě není v současné chvíli nejlepší, ale absenci dlouhé rodičovské bych z toho nevinila. Z čeho tedy pramení to skálopevné přesvědčení, že do tří let musí dítě být doma s mámou a tátou, místo aby si hrálo v jeslích či školkách s vrstevníky?
Je to už 7 let, kdy médii hýbal zákon z pera tehdejší ministryně školství Kateřiny Valachové, který umožnil přijímání dvouletých dětí do státních školek. Zvedlo se spoustu hlasů odborníků a učitelky ve školkách podepisovaly petice, že přece dvouleté dítě do školky nepatří.
Argumenty učitelek chápu, taky bych radši měla v přeplněné školkové třídě tříleťáky než dvouleťáky. A odborníci se najdou na všechno, zvlášť když nemusí nést následky svých činů.
Samozřejmě, že se najdou i výzkumy dokazující prospěšnost brzké školkové docházky pro děti i pro psychický stav matek, o pracovním trhu ani nemluvě.
Jenže uběhlo 7 let, zákon platí, a je stále zjevnější, že se jednalo o plácnutí do vody.
Zkuste dostat dvouleté dítě do státní školky. U staršího syna se mi to nepodařilo ani v případě, že mu tři roky byly v říjnu, jako dvouletý by tam byl jen měsíc a půl, ale i to stačilo, aby ho starší děti předběhly. Mladší dceru, která je narozená v září, jsem v obdobné situaci dostala do školky o fous.
No dobře, tak když pracovat musíš…
Pokud na dítě pobíráte rodičovský příspěvek do dovršení 3. roku života dítěte, jeho měsíční výše v současnosti činí zhruba 11600 Kč.
Těžko si tak představit rodinu s dvěma dětmi, kde otec má průměrný příjem, rodina platí nájem nebo splácí hypotéku a matka je doma s každým dítětem celé tři roky. Pokud si rodičovskou dovolenou zkrátí na dva roky s každým dítětem, už se dostane na příjemných 19500 Kč (zaokrouhleno). První dítě neřeší, matka (nebo otec) je doma s tím druhým. Ale po pěti letech nastane problém. Protože potřebuje dostat do školky dvouleté dítě.
A místa ve školkách nejsou.
Pokud nemá některý rodič školku zařízenou zaměstnavatelem, a musí se spolehnout na soukromé školky v místě bydliště, po finanční stránce si rodina moc nepolepší. V naší školce stála celodenní docházka 5× týdně 18000 Kč měsíčně. Věřím, že mimo Prahu mohou být čísla lepší, existují i dotované programy ve státních školkách, kam se přijímají dvouleté děti pracujících rodičů. Rozhodně ale nemůžeme říct, že stát by v tomto ohledu nějak výrazně pomáhal.
Pracovala jsem v neziskové organizaci, která se snažila vytvářet dětské skupiny. Ačkoliv se za poslední dva roky situace velmi zlepšila, byrokratický boj se založením třeba jedné dětské skupiny bývá šílený. Proto je dětských skupin tak málo, i když o ně mají zájem rodiče i zaměstnavatelé. Například nemocnice zoufale potřebují, aby se jim mladé lékařky a zdravotní sestry vrátily do práce. Přidejte k tomu nevůli otevírat pracovní místa s částečnými úvazky a spousta matek vám zůstane doma 6 let, i když by třeba pracovat chtěla.
Za všechno může kult dokonalé matky
Proč je tedy situace taková, jaká je?
Proč se matky zuřivě neperou o své místo na trhu práce a neagitují za otvírání školek?
Protože si pak připadají jako špatné matky. To je přesně ten typ předsudku, proti kterému kampaň bojuje. Žijeme v 21. století, před zákonem si jsou muži a ženy rovní, ale máme tu jiný nešvar. Sociální sítě. Matky na mateřské sdílí videa, na kterých rozvíjí své děti pomocí edukativních hraček a vaří z bio zeleniny zdravé příkrmy. Dokonalá matka se věnuje dětem 24 hodin denně, když se jim nevěnuje, sjíždí nové trendy v oblasti vzdělávání dětí, navštěvuje kroužky plavání, zpívání a cvičení pro miminka. Dokonalá matka se před svými děti nezavře, ani aby se vyspala, natož aby pracovala. Dokonalá matka chápe, že čas strávený s dětmi je důležitější než peníze, které jim přinese domů. Dokonalá matka nehledá kariéru, děti jsou to nejdůležitější povolání v životě.
Celé to podle mě vzniklo proto, že se matky pečující o děti cítily nedoceněné, a tak výchovu dítěte povýšily na nejdůležitější práci na světě. Ale děti nejsou práce. Děti jsou živé bytosti, které s námi žijí, a my máme tu čest je doprovázet. Nepotřebují, aby se jim někdo 24 hodin denně věnoval, pokud by tomu tak bylo, lidský druh by vyhynul. Děti potřebují bezpodmínečnou lásku, jistotu a hranice. Matka, která sama hranice nemá, protože se celá obětuje, neposkytuje jistotu. A dál přenáší onen stereotyp, že je správně, pokud se žena obětuje rodině. Naučí to svou dceru, která se bude chovat stejně, a také svého syna, který to bude požadovat po své partnerce.
Rodič, který dítě naučí, že je středem vesmíru, učí své dítě, aby totéž požadoval od partnera a přátel po zbytek života. Kult dokonalé matky tak ubližuje nejen matkám, nejen ženám, ale i dětem. Ale jak z toho ven?
Možná právě podobné kampaně pomůžou upozornit na to, že jsou matky, které chtějí mít i děti i kariéru, a že to je v pořádku. Že děti někdy můžeme do své práce zapojit. Mně děti pomáhají vytvářet grafiky pro e-shop, kamarádce pomáhají v ateliéru. Že matka, která vypustí děti na hřiště, posadí se vedle pískoviště a vytáhne notebook, je stejně dobrá matka jako ta, která si s dítětem intenzivně hraje. A že dobrá chůva, pečující prarodiče, fungující otec, kvalitní dětská školka nebo skupina nebo třeba dětský koutek v zaměstnání jsou legitimní prostředky pro zlepšení situace na trhu práce.
A jako feministka si také myslím, že každá matka, která dokáže skloubit práci a mateřství, dělá pro věc rovnosti mezi pohlavími nejvíc. Protože vychovává novou generaci, která snad bude chápat role pohlaví trochu jinak než my…
Anketa
Anketa:
V kolika letech je podle vás vhodné, aby dítě nastoupilo do jeslí nebo školky?
1 rok
2 roky
3 roky
4 roky
Zdroje:
Zdroje ke kampani „Mámy to chtějí taky:“
Henry Cloud, Boundaries with Kids: How Healthy Choices Grow Healthy Children, Zondervan, 2001.
