Operace bez anestezie. Jak se operovalo v 19. století?

Ve volné a občasné sérii článků na téma „co bylo, když nebylo“ se budeme věnovat těm vynálezům a nápadům, nad kterými dnes nepřemýšlíme, ale které změnily úplně všechno.

Cesta k anestezii byla dlouhá a komplikovaná. V lékařské vědě se prosadila až v 19. století. V západní medicínské tradici začal využívat anestezii Američan Crawford Long. Za jeho objev vděčíme puritanismu a toleranci k drogám. Éter smísený s alkoholem se prodával jako vhodná rekreační droga, která měla nahradit alkohol. Především proto, že se považovalo za neslušné, aby dámy pily alkohol. Navíc mělo opojení rychlejší nástup než podnapilost, a ačkoliv docházelo rychleji k předávkování, éterové dýchánky (doslova, protože droga se inhalovala) patřily k oblíbeným kratochvílím bohatých mladíků i dam.

Na jedné z těchto seancí si Long všiml, že jeho přátelé jsou plní modřin, protože pod vlivem drogy necítí bolest. Napadlo ho využít éter jako anestetikum v medicíně.

Éter se brzy prosadil na úkor současně využívaného chloroformu, protože rozdíl mezi smrtelnou a bezpečnou dávkou je u něj větší.

Netrhali, dokud nemuseli. To zaprvé.

Zadruhé, už od starověku se jako anestetikum používal etanol, tedy alkohol. Ale zatímco v malých dávkách ho máme rádi, víme, že k tomu, abychom upadli do stavu nevědomí, ho musíme požít opravdu hodně. A upadneme-li do tak hlubokého bezvědomí, že nás neprobudí ani řez skalpelem do břicha, je velmi pravděpodobné, že se z otravy už neprobudíme. Proto se lékaři operaci za využití etanolu snažili vyhnout, pokud to jen trochu šlo.

V pramenech se dochoval příběh spisovatelky Fanny Burney z roku 1794. Tato mladá žena prodělala příšerně bolestivý zánět prsu. Bez antibiotik těžko léčitelný stav, který leckdy mladé rodičky nepřežily, ji naučil o bolesti dost. Ovšem tady její trápení nekončilo. O rok později musela podstoupit mastektomii (odebrání prsní žlázy) při plném vědomí.

Lékaři se často v takovém případě dlouze radili, aby bylo nad slunce jasné, že jiná možnost než operace neexistuje. Z toho důvodu také mnoho lidí umíralo na zcela běžné neduhy, které dnes zvládneme jedním řezem pod lokálním umrtvením. Představte si ten řez bez umrtvení a přidejte si k tomu riziko infekce, jejímuž mechanismu nikdo tak docela nerozuměl, a žádná antibiotika vás před ním nemohla ochránit. Raději doufat, že se nádor vstřebá sám, než riskovat, že přijdete v lepším případě o nohu, v horším umřete na sepsi.

Mnozí pacienti se po absolvování jednoduchého zákroku, pokud ho přežili, budili hrůzou ještě několik let poté. Je jedno, že vás někdo mučí pro vaše dobro. Bolí to stejně jako výslech na mučidlech. Bolest, šok a ztráta krve vás také mohla zabít stejně spolehlivě a často se podepsala na vašem duševním zdraví.

V případě Fanny Burney lékaři usoudili, že jiná možnost není. Fanny se třásla strachem a právě z toho důvodu se muselo k operaci přistoupit co nejrychleji. Pacienti měli z operací tak ohromný strach, že čekání je psychicky ničilo. Odborníci na mučení dobře znali lidskou psychologii. Věděli, že provinilec se stejně jako nevinný často přiznal už ve chvíli, kdy spatřil mučicí nástroje. Lékaři sice neprováděli výslechy na mučidlech, ale operovali. A proto to věděli taky.

Pokud probíhala operace u pacienta doma, což bylo časté, vše se muselo připravit bez jeho vědomí, aby se neděsil ještě víc. V případě Fanny plnilo služebnictvo komoru obvazovými materiály, aby si jejich paní ničeho nevšimla. A přesné datum jí nikdo nesdělil.

A těch obvazových materiálů muselo být hrozně moc.

Jednou z výhod anestezie je také to, že se pacientovi zpomalí tep, takže srdce pomaleji pumpuje krev. Rozrušený ubožák bez tišících prostředků, který křičí a nekontrolovatelně se zmítá upoutaný na lůžko, krvácí jako prase na porážce.

A té krve ztratí mnohem víc, než kolik může bez transfuze přežít ve zdraví. Také proto anestezie změnila pravidla hry. Nejenže pacient netrpěl, zvyšovaly se jeho šance na přežití.

Chirurgové už ve starověku znali lidskou anatomii velmi dobře. Na mrtvole dokázali provést velmi přesné řezy. Ale stejně přesné řezy nelze provést na člověku, který se mele. Žádné spoutání není tak dokonalé, abyste provedli na milimetr přesný řez. Dnes víme, že čím přesnější řez, tím lépe se rána hojí. Také proto si chirurgové vypomáhají robotickou rukou, která se netřese.

V dějinách porodnictví došlo k několika revolucím, jak se zdokonalovala technika císařského řezu. Lepší řez, přesnější řez, rychlejší hojení, méně krve, vyšší šance na přežití. Pojem „chirurgicky přesný řez“ pro chirurgy v 18. století a dřív neplatil. Ne snad proto, že by byli méně šikovní než ti současní, ale především proto, že na přesnost nebyl čas. Spíš než riskovat, že člověk při operaci končetiny vykrvácí, bezpečnější bylo čekat do poslední chvíle a pak končetinu uříznout.

Nejen anestezie zachraňovala životy při operacích. Zásadní byla také antisepse, tedy pochopení dezinfekce a nutnosti zachovat sterilní prostředí. To ovšem chirurgové do určité míry chápali i ve starověku, nástroje opalovali nebo používali silný alkohol k jejich sterilizaci. Sterilní prostředí ovšem neexistovalo, proto mohli riziko infekce jen snížit, nikoliv se mu zcela vyhnout.

A když už k infekci došlo, bez antibiotik se muselo jen čekat, jak si s ní tělo poradí. Antibiotika se začala používat až ve 40. letech 20. století, tak dlouho svět čekal na účinnou léčbu zánětů všeho druhu. Pochopení principu infekce ovšem alespoň zvýšilo šance na přežití. A anestezie pomohla snížit ztrátu krve, než lékaři našli bezpečný způsob krevní transfuze.

Anestezie přinesla revoluci, protože lékaři mohli provést operaci nejen jako poslední možnost, ale i jako preventivní zákrok. Kolik dnešních preventivních zákroků, od vrtání zubů přes vyříznutí melanomu či počínajícího nádoru až po operaci, která vám zachrání oko, podstoupil někdo ve vašem okolí? A kolik dětí se kolem vás narodilo císařským řezem?

To poslední je zásadní, protože bez císařského řezu nešlo úmrtnost žen při porodu snížit. Také dnes lékaři provádí císařské řezy sice rutinně, ovšem nepreferují je. Přesto si spočítejte všechny děti narozené císařským řezem kolem vás. Ty všechny matky by před vynálezem anestezie pravděpodobně nežily. Případy, kdy žena sekci přežila, existovaly, ale je jich opravdu málo.

Poděkujme tedy Longovi a jeho drogově závislým kamarádům, kteří přinesli světu éter a posunuli chirurgii na novou úroveň. A vzpomeňme na všechny chudáky, kteří se museli nechat řezat bez umrtvení, i na ty, kteří zemřeli, protože lékaři nechávali operaci na poslední chvíli.

Stephanie J. Snow, Blessed Days of Anaesthesia: How anaesthetics changed the World, OUP Oxford, 2009.

Jo N. Hays, The Burdens of Disease: Epidemics and Human Response in Western History, Rutgers University Press, 1998.

Děkuji, že mě čtete, upište se k odběru a přidejte se do party, která chce chápat dějiny.