Zase se šíří dezinformace a zase za to můžou sociální sítě

Dezinformace zase jednou komplikují práci těm, kdo zachraňují lidské životy.

Mám pro vás novinku, lidé nejsou hloupí. Jen proti nim stojí mnohem silnější protivník, a oni o tom neví. Algoritmus, který vybírá příspěvky na jejich (a vaši) zeď, má totiž ve své vědomostní bázi celou historii poznatků z psychologie chování a přesvědčování. K tomu se neustále učí na chování uživatelů a hlavně na chování toho konkrétního uživatele. Algoritmus ví, po čem toužíme, i když to sami nevíme.

Představte si situaci, kdy na vás vyskočí záběr z nějaké reality show. Instinktivně se zarazíte, ale pak scrollujete dál. Vaše inteligentní vědomí, které samo sebe považuje za intelektuála, který na takové věci přece nekouká, totiž chce skrolovat dál. Ale algoritmus si té mikrosekundy zájmu všiml. Reklamu vám naservíruje znovu, a to ve chvíli, kdy jste unavení. Z vašich reakcí a příspěvků, na které koukáte (dohromady s denní dobou a daty o chování uživatelů ve vašem časovém pásmu), moc dobře ví, kdy jste unavení.

Tak teď jsme si vysvětlili, jak funguje ono „ví to o nás víc, než my sami“.

Člověk, který věří těm nejbláznivějším dezinformacím, nezačne tím, že jim věří hned. On začal už před mnoha lety. Začal tím, že na sociálních sítích trávil čím dál víc času. A tady je třeba uvést ještě jednu důležitou věc: sociální sítě pracují s dopaminem (hormonem uspokojení) a jsou vysoce návykové. O tom jindy, ale teď si vystačíme s tvrzením (podloženým studiemi), že nebezpečí závislosti sítí, jako je TikTok nebo Instagram, je srovnatelné s online gamblingem.

Člověk, který na nich začal trávit více času než jeho okolí, je pravděpodobně osoba, které v reálném životě něco chybí, jinak by na nich trávil jen tolik času jako jeho okolí (i to je dle mého názoru příliš, ale ok). Tedy ideální adept na vznik závislosti. Bude tedy trávit na sítích víc a víc času, konzumovat víc a víc obsahu, algoritmus o něm bude vědět víc a víc a jeho feed (zeď na sociální síti) se bude stále víc vybarvovat. Po letech užívání už neuvidí nic jiného než přesně vyladěný sled příspěvků, na kterém si algoritmus ověřil, že to jsou ty příspěvky (a v tomto pořadí), které ho přikovají k obrazovce spolehlivě na několik hodin.

Nejspolehlivější cestou k přikování uživatele k sociální síti jsou negativní emoce. To už je také dokázané (z novějších studií třeba zde). Když se tedy ptáme, jak je možné, že ten člověk těm dezinformacím věří, nebo proč jsou ti lidé tak agresivní a tak naštvaní a tak vyděšení, ptáme se proto, že nevidíme jejich feed. Nikdo nevidí jejich feed. Když bude policie vyšetřovat motivy šíleného střelce, může se podívat na stránky, které lajkoval, ale nevidí přesné pořadí příspěvků, a to je zásadní. Není jedno, v jakém pořadí uvidíte příspěvky.

Představte si sled příspěvků: 1. Výzva k evakuaci, 2. Předpověď počasí, 3. Video se zoufalými evakuovanými obyvateli, 4. Informace, že vláda posílá peníze na Ukrajinu, 5. Korupce na hejtmanství. A teď to proházejte: 1. Korupce na hejtmanství, 2. Vláda posílá peníze na Ukrajinu, 3. Výzva k evakuaci, 4. Video se zoufalými evakuovanými obyvateli, 5. Předpověď počasí.

Jistě sami tušíte, že jen změnit sled příspěvků udělá hodně. Natož jejich pečlivý výběr z milionu dalších. A to se děje několik let. Myšlení člověka, který je několik let vystaven takovéto manipulaci, nikoliv ze strany šiřitelů dezinformací nebo lidí ve své bublině, ale manipulaci algoritmem. Samotní šiřitelé dezinformací by byli poměrně bezbranní (jistě, fake news šířené e-mailem jsou jiná věc, ale to není taková masovka).

Jistěže existují lidé, kteří šíří dezinformace vědomě, a jsou za to dokonce placeni, ale většina lidí to dělá dobrovolně. V honbě za laiky a sdílením (které jim poskytuje dopamin), ve snaze být malým influencerem ve svém světě (pochybná sláva, kterou nám sociální sítě poskytují) a v nemalé víře ve snaze zachránit svět, protože jen oni znají pravdu. Nechápou, že nikdo jiný to nevidí, ale on nikdo jiný nevidí jejich feed, nikdo jiný nebyl vystaven této manipulaci.

A nenalhávejme si, že jsme imunní. Možná nevěříme dezinformacím o tom, že „chemtrails“ ovlivňují počasí. Ale sami necháváme sociální sítě, aby nás radikalizovaly ve svém přesvědčení, ať už je jakékoliv. Třeba založené víc na pravdivých faktech, anebo ne. Ale především založené na emocích, které sítě vyvolávají a nad kterými nemáme absolutně žádnou kontrolu.

Ehm, tedy, máme. Všechny ty sítě si totiž můžeme odinstalovat, pak budeme mít konečně kontrolu nad svým myšlením. Ne, dělám si srandu. Jen o sociálních sítích to není, být opravdu svobodně a kriticky myslící člověk je mnohem víc práce, odinstalovat Facebook nestačí, ale je to dobrý první krok.

Podle mého názoru nebudou fungovat tresty za šíření dezinformací. Je to smutné, ale ty skutečně nebezpečné a placené (pokud jsou vůbec skuteční a nejsou to boti), ty nikdy nechytíme. A ti chudáci, co to dělají z vlastního přesvědčení, kvůli trestům nepřestanou. Buď proto, že sami sebe vidí jako bojovníky za svobodu myšlení a za lepší svět a persekuce je v jejich boji jen posílí. Nebo proto, že dopamin, který jim lajky a sdílení dodají, jim zatemnil mozek. Nebo už jste viděli feťáka, který přestal fetovat, protože drogy jsou nelegální?

Sociální sítě už teď balancují na tenké hranici mezi cenzurou a ochranou uživatelů tím, že příspěvky s „citlivými“ informacemi označují, prověřují, zakazují. Kromě toho, že to milovníky konspirací v jejich přesvědčení jen utvrzuje a dál radikalizuje, tato snaha s sebou stáhne taky spoustu neškodných příspěvků nebo prostě jen cenzuruje to, co by cenzurováno být nemělo. A je tu stále otázka, jestli by vůbec něco cenzurováno být mělo.

Protože dezinformace a konspirace byly na světě vždycky. Nikdy se ale nešířily takovou měrou jako teď. Protože mají jak, protože existují sociální sítě a díky specifickému způsobu fungování algoritmu. Dokud budou sociální sítě beztrestně takto ovlivňovat myšlení lidí a manipulovat s námi za účelem výdělku, budou se šířit dezinformace a lidmi budou manipulovat konspirátoři. Mechanismus existuje, snaha o jeho regulaci v tomto ohledu je boj s větrnými mlýny. Protože sami provozovatelé sítí nemají kontrolu nad algoritmem. Zdokonalují ho, ale jeho základní princip prostě takto funguje.

Jen pro jistotu vás ujistím, že se za touto činností neskrývá žádné spiknutí. Historie společnosti Meta (Facebook a Instagram) i X (Twitteru) je docela dobře doložená (viz literatura níže). Je jisté, že tito technologičtí giganti nechtěli od začátku nic víc než vydělat velké peníze a za tímto účelem algoritmus vyladili. Jejich záměrem nebylo vytvořit polarizovanou a neschopnou populaci. Záměry čínských výrobců TikToku si nejsem zdaleka tak jistá, vzhledem k tomu, že svou mládež před zhoubným vlivem této sítě vláda chrání.

Jsme tedy v boji proti dezinformacím a konspiracím bezbranní?

Dle mého názoru nikoliv.

Svou roli by měla sehrát v první řadě edukace. Každý uživatel sociální sítě by měl chápat, jak s ním algoritmus manipuluje. Toto by se mělo učit v rámci mediální výchovy už na základní škole a stejně jako online casina mají povinnost informovat hráče o nebezpeční vzniku závislosti a publikovat své herní plány, sociální sítě by měly mít stejnou edukativní povinnost.

Jako existují třeba stránky zodpovědného hraní, měly by existovat instituce, které informují o závislosti na sociální síti a negativních efektech. Každý, kdo tomu rozumí, by měl dělat osvětu. Neškodilo by vytvořit ve společnosti atmosféru, která říká, že být závislý na sociální síti je totéž, jako být závislý na čemkoliv jiném. Alkohol taky není zakázaný, ale veřejné opilství a vandalismus v jeho důsledku se netoleruje. Kouření se daří právě tou společenskou náladou, která říká, že kouření není cool, skoro vymýtit.

Samozřejmě, každý má začít u sebe a sám trávit na sociálních sítích co nejméně času. Ovšem tady je háček. Já vím, že sociální sítě jsou na mnoha místech nástrojem pro svobodu slova nezbytným. Já vím, že třeba právě v krizových situacích, jako jsou povodně, jsou rychlé informace na sociální síti skvělé pro všechny složky. Vím, že charitě sociální sítě taky pomáhají získat prostředky pro postižené oblasti. Ovšem nic z toho podle mě nevyváží negativní důsledky pro společnost.

Stát by se měl k problematice sociálních sítí postavit čelem. Kromě povinného vysvětlení fungování algoritmu v rámci mediální výchovy by měl zvýšit věkovou hranici na 16 let a důsledně ji vyžadovat, stejně jako ji vyžaduje u online gamblingu. Nástroje k tomu má. Stejně tak by mohla platit stejná sebeomezující opatření, jaká patří k online hraní v casinech. Povinné přestávky, limity na počet přihlášení, možnost zakázat sám sobě přihlášení, když vím, že jsem závislý.

Nic z toho svět nespasí, ale pojďme se o tom aspoň bavit. Dostaňme toto téma do médií i do poslanecké sněmovny. Protože kdo zná fungování sociálních sítí, ten se nemůže divit, že lidé uvěří nějaké konspiraci i za cenu nasazení vlastního života a pak zůstanou na střeše domu v zaplavené oblasti. Toto je jen viditelný důsledek toho, co se děje v hlavě mnoha našich spoluobčanů (a do jisté míry v hlavě každého z nás), který se vyjeví jen občas, ve chvíli krize nebo ve chvíli zoufalé akce radikalizovaného jedince. To, co není vidět, se projevuje také, ve společenské náladě, ve spotřebitelském chování, v ekonomice, ve škole, při volbách. Mluvme o tom a začněme v neposlední řadě každý u sebe.

Končím tedy jako obvykle s Catonem:

Ceterum autem censeo reticulum sociale esse delendam.

Jaron Lanier, Ten Arguments for Deleting Your Social Media Accounts Right Now, The Bodley Head Ltd, 2018.

Anna Lembke, Dopamine Nation: Finding Balance in the Age of Indulgence, Dutton Books, 2001.

Roger McNamee: Zucked: Waking Up to the Facebook Catastrophe, Penguin Press, 2019.

Sociální dilema, dokument USA, 2020.