Buďte na sebe v horku laskavější

Celou noc se převalujete, budíte, nemůžete usnout, prostěradlo se na vás nepříjemně lepí. Přichází úzkost, že se nevyspíte. Asi nebudu jediná, která podobný scénář zažívá v posledních týdnech pravidelně. Jenže nocí to nekončí, ráno vylezete z postele a kromě únavy vám zůstává ještě jedna maličkost, vztek.

V poslední době se ve veřejném prostoru objevuje téma odolnosti člověka, jednotlivých skupin, celých států. Málokdo si ale uvědomuje, co všechno odolnost ve skutečnosti znamená a že není stabilně daná, ale mění se. V průběhu fáze života, měsíce, ale i dne. Jinak odolní jsme v pubertě, jinak ve třiceti. Některé ženy zažívají pokles odolnosti pravidelně každý měsíc. Odolnost může klesat i v průběhu dnů. Klíčovým faktorem, který určuje míru, jakou budeme zvládat zátěž, je spánek. Rodiče malých dětí by mohli vyprávět. A právě spánku se nám v poslední době nedostává kvůli opakujícím se vlnám veder.

Odborníci se shodují, že pro psychiku nejsou největším problémem denní maxima, ale vysoké noční teploty. Pokud teplota v noci dostatečně neklesne, zhoršuje se schopnost regenerace a narušují se spánkové cykly a nedostatek spánku pak přímo živí únavu, stres, podrážděnost a horší soustředění. Vzniká nám tak začarovaný kruh. V noci se kvůli vedru nevyspíme a snižujeme pak svoji odolnost vůči dennímu vedru.

Důsledky známe všichni. Jsme netrpělivější na naše blízké, vjede do nás vztek v situacích, které běžně zvládáme, jsme úzkostnější, pozornosti ubývá. Při komunikaci s partnery, dětmi nebo kolegy v práci častěji volíme konfliktnější způsob komunikace. Tohle všechno nemusí být naším osobnostním nastavením, ale je to dáno naší sníženou mírou zvládání zátěže. A pak tu máme lidi, kteří patří do tzv. ohrožených skupin. Senioři, děti, lidé se zdravotními problémy, včetně lidí s psychiatrickým onemocněním.

Zdravý člověk se se zátěží po nějaké době vyrovná, ale lidé oslabení jen těžko. Odborníci popisují, že vysoké teploty zhoršují stav lidí, kteří už s duševním onemocněním žijí. Roli mohou hrát i léky, například některá psychofarmaka ovlivňují schopnost těla regulovat teplotu. Vedro ale není v žádném případě důvod k vysazení samotných léků. Jakákoliv změna patří do rukou lékaře. V horku platí víc pít, chladit se a při zhoršení stavu se ozvat lékaři. Ohrožení jsou i senioři, jejichž těla hůř „chladí“, míň se jim hlásí žízeň a často potřebují někoho, kdo jim bude připomínat sklenku s vodou. Na dětech s nedostatečně vyvinutým systémem termoregulace to spíš poznáme podle toho, že jsou apatické a podrážděné. Dle výzkumů vzrůstá ve vlnách veder i počet předčasných porodů.

Proto se řada evropských států na vlnu veder již několik let soustavně připravuje. A u nás? První reakcí ministra Macinky bylo konstatování, že v létě je horko, v zimě je zima a v noci tma. Osobně bych vyjádření pana ministra ještě doplnila o to nejpodstatnější, a to, že přibývá nocí, kdy je tma a horko. To je totiž náš hlavní problém. Ministr sportu Boris Šťastný, který mluvil o „lokálně teplém počasí“, zase přidal doporučení nesportovat. To bylo v době, kdy meteorologové na víkend ohlašovali teploty kolem čtyřiceti stupňů. Ministerstvo zdravotnictví naštěstí v létě komunikuje. Zveřejnilo doporučení pro horké dny i kampaň připomínající osamělé seniory, a je to dobře.

Co tedy dělat? Pár věcí, které se neříkají tak často. Nečekejte na žízeň, v horku se hlásí pozdě, pijte průběžně, i když se vám zrovna nechce. Večer si dejte vlažnou, ne ledovou sprchu. A pivo na zahrádce jako osvěžení bohužel nefunguje, alkohol odvodňuje a rozbíjí právě ten spánek, o který v tropických nocích hrajeme. Náročné rozhovory a rozhodnutí, která snesou odklad, si přesuňte na ráno, dokud je chladněji. A hlavně, slevte na pár dní ze svých nároků. Když vám práce jde pomaleji, když vybuchnete, když nezvládáte, co jindy zvládáte levou zadní, není to selhání charakteru, je to fyziologie. Buďte na sebe laskavější. A protože totéž právě prožívají všichni kolem vás, buďte laskavější i k nim. Třeba tím, že dnes zavoláte někomu, kdo je na vedra sám.