Článek
Ale je to správně když v každé škole známkují chyby jinak přísně? Nedávno jsem seděla v kavárně s jednou svojí kamarádkou, má stejně jako já děti v klasické statní škole, obě máme ratolesti na prvním i druhém stupni. Vyprávěla mi o tom, jak její syn dostal špatnou známku, rozumějme čtyřku, z nějakého pravopisného cvičení - co chyba to stupeň dolů. Já jsem zase přihodila problémy svého syna s matematikou, kdy hodnocení chyb probíhalo velmi podobně. Zastavily jsme se nad tím, proč děti za chybu musí pykat špatnou známkou. Pokud se dítě snaží v hodinách, doma problematickou látku procvičuje, a přesto za svou snahu v nepovedeném cvičení na známku dostane trest v podobě čtyřky či pětky. Nejspíš mu to v motivaci moc nepomůže. Uvítala bych, kdyby se ubralo na cvičeních a desetiminutovkách na známky. Ať se procvičuje, ale výsledek je např. slovní hodnocení, anebo následné rozebrání nejčastějších chyb.
A pak je tady ten rozdílný metr známkování na různých školách. Na škole, kam chodí moje děti, se od první třídy známkuje vcelku přísně. Moji synové tak už ve třetí třídě dostali klidně pětku z diktátu. Na škole ve vsi, kde bydlíme, a kam chodí sousedovy děti, snad nikdo z nich ani v páté třídě nedostal horší známku. Další škola, kde mají děti kamarádi, taky nepoužívá systém co chyba to stupeň dolů. Může to být pak trochu skličující jak pro děti, tak i jejich rodiče. Kolem sebe slyšíte, jak Pepíček ještě nikdy nedonesl trojku a Anička nosí jen jedničky. Může se brát za ukazatel průměr např. pro přijímací zkoušky, když každá škola má na počítání a určování chyb jiný systém?
Ano, má-li škola naučit děti psát a počítat, tak ať je to učí. Při učení dochází k chybám, nebylo by tedy lepší chyby vysvětlovat a nechat žáky, aby je napravovali bez stresu ze špatné známky? Proč je nutné známkovat takto přísně a i u relativně malých dětí řešit čárky ve větách nebo někde zapomenutou tečku. V matematice je přece důležité, že dítě umí dojít správného výsledku a jestli k němu došlo trochu jinou cestou než vyžaduje paní učitelka by přece mělo být jedno. Neměli bychom spíš podporovat touhu po vědění, než zbytečným peskováním za chyby děti od vědění odrazovat? A že třeba přesně nenapíšu anglicky slovíčko…pardon, ale v běžném životě se kolikrát kouknu do slovníčku, jak se to píše…
