Článek
Když dnes mluvím s řediteli pobytových zařízení, vidím, pod jakým tlakem jsou. Sama to znám – v křesle ředitelky domova pro seniory jsem seděla téměř tři dekády. A pokud mě ta léta něčemu naučila, pak tomu, že nejdůležitější bitvy nevyhrajete od stolu.
Když se ohlédnu za svými 27 lety praxe, vzpomínám na všechno možné. Od běžné každodenní operativy, přes náročné rekonstrukce za plného provozu, až po krizové řízení, kdy se plány měnily z hodiny na hodinu. Zkušenost mi ukázala, že ačkoliv se legislativa, standardy i technologie neustále mění, to základní jádro naší práce zůstává naprosto stejné.
Co bych tedy dnes poradila svým kolegům, kteří bojují s nedostatkem personálu, byrokracií a neustálým tlakem na kvalitu péče?
1. Fráze v inzerátech novou pečovatelku nepřivedou
Všichni víme, jak zoufalý je dnes na trhu práce nedostatek pečovatelek a zdravotních sester. Tradiční inzeráty s textem „Hledáme spolehlivou a empatickou pracovnici do nepřetržitého provozu, nabízíme odpovídající ohodnocení“ už dávno nefungují. Lidé, kteří dělají tuto těžkou práci, chtějí vědět, do čeho jdou.
Naučila jsem se, že musíme být v náboru naprosto upřímní a autentičtí. Neukazovat jen nablýskané fotky prázdných pokojů, ale ukázat skutečný život v domově. Kdo u nás pracuje? Jakou máme v týmu atmosféru? Co děláme pro to, aby naše pečovatelky nevyhořely? Pokud chcete dobrý tým, musíte s uchazeči komunikovat lidsky už od prvního inzerátu.
2. Administrativa nesmí převálcovat provoz
Nároky na vykazování a dokumentaci jsou obrovské. Často jsem měla pocit, že jsem víc úředník než ředitel. Ale zjistila jsem jedno: pokud se ředitel zavře do kanceláře a vidí jen excelové tabulky a směrnice, ztrácí kontakt s realitou.
Je naprosto klíčové znát puls svého zařízení. Projít se po chodbách, mluvit s personálem v kuchyni, s údržbářem, zastavit se u klientů. Tým musí cítit, že tam jste s nimi, že znáte jejich každodenní problémy. Směrnice a standardy kvality jsou nutné, ale kvalitu péče nakonec vždycky dělají konkrétní lidé na směnách, ne papír v šanonu.
3. V krizi se ukáže síla vztahů
Zažila jsem toho spoustu. Od personálních krizí až po těžké časy pandemie, kdy nikdo nevěděl, co bude zítra. Pokud vás zastihne krize, záchranným kruhem není krizový plán (i když ho musíte mít), ale důvěra.
Důvěra zaměstnanců, že je v tom nenecháte samotné. Důvěra rodin klientů, že jim nelžete, i když zprávy nejsou dobré. Naučila jsem se, že v těžkých chvílích je zásadní komunikovat rychle, srozumitelně a narovinu. Žádné mlžení, žádné vzletné PR fráze. Jen čistá pravda o tom, co se děje a co děláme pro nápravu.
4. Ředitel musí chránit svůj tým i sám sebe
V sociálních službách pracují lidé, kteří se často rozdají pro druhé. A my, jako jejich nadřízení, to někdy nevědomky děláme také. Vyhoření je v našem oboru tichý nepřítel. Zjistila jsem, že pokud chci, aby můj personál pečoval dobře o klienty, musím já pečovat o personál. A k tomu musím mít energii já sama. Naučit se delegovat, říkat „ne“ nesmyslným požadavkům a najít si prostor pro vlastní nadechnutí je nutnost, ne luxus.
Sdílení zkušeností jako cesta vpřed
Dnes už domov pro seniory neřídím. Své zkušenosti ale předávám dál jako odborná garantka. Ať už pomáhám nastavovat komunikaci, nebo radím s náborem personálu, vždy se vracím k tomu samému: buďme k sobě, k zaměstnancům i ke klientům poctiví.
Sociální služby jsou těžký, ale nádherný obor. A vy, kteří je dnes vedete, máte můj obrovský respekt. Nezapomínejte, že za každým nařízením a každou tabulkou musí vždycky zůstat člověk.
Bc. Jana Černá
Odborná garantka agentury Blackinsight, bývalá ředitelka domova pro seniory (27 let praxe)
