Článek
Za téměř třicet let v sociálních službách jsem zažila nespočet kontrol, inspekcí a auditů kvality. Všichni jsme se naučili psát metodiky, definovat standardy a odškrtávat políčka v tabulkách. A je to tak správně, systém musí mít pravidla. Jenže občas mám pocit, že jsme v té záplavě papírů zapomněli na to hlavní. Etika v sociálních službách totiž nebydlí v šanonech na ředitelství. Odehrává se v šedých zónách každodenního provozu, přesně v těch chvílích, na které žádná směrnice neexistuje.
Když se dnes řekne etika v péči, většina lidí si představí ty nejkřiklavější případy selhání, o kterých se píše v novinách. Fyzické ubližování, zanedbání péče. To ale není etický problém, to je trestný čin.
Skutečná etika, ta každodenní a plíživá, je mnohem nenápadnější. Je to o tom, jestli pečovatelka zaklepe, než vstoupí do pokoje, i když ví, že klient uvnitř špatně slyší. Je to o tom, jestli seniorovi, kterému se třesou ruce, automaticky nedáme bryndák jako malému dítěti, aniž bychom se ho zeptali, jestli mu to nevadí.
Jsou to mikrosekundy rozhodování, které určují, jestli člověk na lůžku zůstává dospělým jedincem s vlastní důstojností, nebo se stává jen „číslem pokoje a diagnózou“.
Empatie na dluh nefunguje
Často slýchám věty typu: „Kdo tu práci dělá, musí to mít v srdci a musí být empatický.“ Ano, to zní krásně. Ale pojďme se bavit narovinu.
Pokud máte na oddělení pečovatelku, která slouží třetí dvanáctihodinovou směnu v řadě, protože za chybějící kolegyni nemá kdo zaskočit, je vyčerpaná, bolí ji záda a doma má vlastní rodinné starosti, jak dlouho si myslíte, že jí ta stoprocentní empatie vydrží?
Zde podle mě leží ta nejtěžší etická zkouška pro všechny zřizovatele a ředitele domovů. Etika managementu. Nemůžeme po lidech v první linii chtít, aby poskytovali špičkovou, laskavou a etickou péči, pokud jim k tomu nevytvoříme podmínky.
Pokud je provoz podfinancovaný a personálně na hraně, dříve nebo později dojde k syndromu vyhoření. A vyhořelý člověk ztrácí citlivost k potřebám druhých. Ne proto, že by byl zlý, ale proto, že je to obranný mechanismus jeho vlastní psychiky.
Etickým imperativem dneška je proto boj za lepší podmínky pro ty, kteří o naše blízké pečují. Spravedlivé plánování směn, psychologická podpora pro zaměstnance a adekvátní ohodnocení nejsou jen HR pojmy. Je to základní předpoklad pro to, aby vůbec nějaká etická péče mohla existovat.
Krizová etika a volba menšího zla
Své o tom víme z doby covidové pandemie. To bylo období, které z nás strhlo veškeré iluze a teoretické poučky. Najednou jsme nestáli před volbou „dobré, nebo špatné řešení“. Stáli jsme před volbou, které řešení ublíží méně.
Izolovat lidi v pokojích, zakázat návštěvy rodin a chránit je před virem za cenu obrovské osamělosti a psychického strádání? Nebo riskovat nákazu, která by pro mnohé byla fatální? V takových chvílích vám nepomůže žádný manuál. Musíte se rozhodovat podle svého nejlepšího svědomí, často uprostřed noci, s vědomím, že nesete odpovědnost za desítky životů.
To byla etika v té nejsyrovější podobě – a mnoho mých kolegů a kolegyň z oboru to dodnes zpracovává.
Komunikace jako zrcadlo péče
Dnes, kdy se věnuji garantování sociálních služeb v agentuře Blackinsight, vidím etiku ještě z dalšího úhlu. A to v tom, jak se obor prezentuje navenek.
Je neetické slibovat rodinám zázraky. Je nefér tvářit se, že stárnutí a nemoci jsou jen idylka zalitá sluncem. Kvalitní sociální služba nepotřebuje klamat.
Měla by umět říct: „Ano, je to u nás někdy těžké. Neumíme zastavit čas ani vyléčit nevyléčitelné. Ale umíme garantovat, že na to váš blízký nebude sám, že ho nebude nic bolet a že k němu budeme přistupovat s maximálním respektem.“
Etika zkrátka není stav, kterého dosáhnete a máte hotovo. Je to nikdy nekončící proces. Je to odvaha podívat se do zrcadla a ptát se sám sebe, jestli jsme dnešní den zvládli se ctí. A to platí pro pečovatelku u lůžka úplně stejně jako pro ředitele v kanceláři nebo úředníka na ministerstvu.
Bc. Jana Černá
Odborný garant pro sociální služby, Blackinsight
(Bývalá dlouholetá ředitelka domova pro seniory)
P.S. Etika a komunikace v krizových situacích se nedají naučit z tabulek. Z praxe vím, jak obrovský tlak v takových chvílích na management doléhá. I proto jsme pro ředitele a vedení domovů sestavili Kapesního průvodce krizovou komunikací, který obsahuje praktický SOS checklist pro první minuty krize. Průvodce najdete zdarma ke stažení, když jednoduše navštívíte web agentury Blackinsight.
