Edward Rosewater: Kluk z Příbramska, který s Lincolnem měnil dějiny Ameriky

Každý zná jméno Abrahama Lincolna a jeho slavné Prohlášení o emancipaci, které v lednu 1863 zrušilo otroctví v USA. Málokdo ale ví, že klíčový okamžik těchto dějin ležel v rukou jednadvacetiletého mladíka z Čech. Jmenoval se Edward Rosewater a jeho příběh připomíná nefalšovaný americký sen se vším všudy – od chudoby v Bukovanech až po budování mediálního a technologického impéria na divokém Středozápadě.

Edward se narodil v roce 1841 jako Edward Rosenwasser do židovské rodiny v Bukovanech u Příbrami. V roce 1853 když Edwardovi bylo dvanáct, sbalili rodiče Herman Rosenwasser a Rosalie Kohn kufry a odešli i s jedenácti dětmi za lepším životem za oceán. Usadili se v Clevelandu v Ohiu, kde mladý Edward prožil čtyři roky a vystudoval obchodní školu. Byl nesmírně bystrý a fascinovala ho tehdejší přelomová technologie – telegraf.

Už v roce 1859, jako osmnáctiletý telegrafista v Norfolku v Ohiu, se ocitl v centru dění během slavného případu Wellington Rescue (osvobození uprchlého otroka Johna Price). Právě zde se mladý český rodák úzce propojil s předními americkými abolicionisty, jako byli Joshua Giddings, Simeon Bushnell nebo John Mercer Langston, což zásadně zformovalo jeho celoživotní protiotrokářské smýšlení.

Když v Americe vypukla občanská válka, nacházel se Rosewater zrovna na Jihu. Jakmile to však bylo možné, uprchl zpět na Sever a na jaře 1862 vstoupil do vojenského telegrafního sboru Spojených států. Okamžitě byl vržen do první linie. Jako telegrafista doprovázel generála Johna C. Frémonta během jeho náročné kampaně v hornaté Západní Virginii.

Později byl přidělen přímo ke štábu generála Johna Popea. Prošel s ním krvavým tažením proti konfederačnímu Richmondu a na bojištích zůstal až do drtivé druhé bitvy u Bull Run. Teprve po těchto frontových zkušenostech byl za odměnu stažen do Washingtonu přímo na ministerstvo války.

V tamní šifrovací místnosti se stal klíčovým operátorem, který přenášel prezidentovy zprávy. Dne 1. ledna 1863 pak prožil svůj historický moment: byl to právě tento jednadvacetiletý mladík z Čech, kdo seděl u telegrafního klíče a vyťukal text Prohlášení o emancipaci do éteru, zatímco prezident Lincoln osobně čekal na potvrzení, že zpráva odešla do světa.

V roce 1863 se Edward rozhodl posunout dál na západ a usadil se v Omaze v Nebrasce, která se stala jeho domovem na zbytek života. První dva roky zde působil jako manažer gigantu Western Union. Rosewater ale nechtěl být jen zaměstnancem. Projevil obrovského podnikatelského ducha, propojil se s Great Western Telegraph Company a stal se superintendentem těchto strategických linek. Zároveň působil jako prestižní zástupce tiskové agentury Associated Press.

V roce 1871 udělal krok, který změnil mapu amerických médií – založil deník Omaha Daily Bee. Původně šlo o malý lístek vydávaný na podporu školské reformy, ale Rosewater z něj bleskově vybudoval jednu z nejmocnějších institucí v celém státě Nebraska. Na rozdíl od tehdejších amatérských plátků vsadil na absolutní profesionalitu a ve všech odděleních svého novinového podniku zaměstnával ty nejlépe placené odborníky v oboru.

Monumentálním symbolem jeho úspěchu se stala nová budova redakce na rohu Farnam a Deváté ulice v Omaze. S tehdejší astronomickou cenou 325 000 dolarů šlo o zcela ohnivzdornou, architektonicky úchvatnou a masivní stavbu, která patřila k nejkrásnějším budovám celého amerického Západu.

Pro nás je klíčové, že Rosewater na své kořeny nikdy nezanevřel. Pochopil, že pokud má Nebraska prosperovat, potřebuje pracovité lidi. A věděl přesně, kde je hledat. V roce 1871 založil první česky psané noviny v Omaze s názvem Pokrok Západu.

Rosewater spustil masivní kampaň. V obou svých listech tiskl inzeráty a články, které líčily Nebrasku jako zemi zaslíbenou s levnou a úrodnou půdou. Tyto texty se šířily mezi českými komunitami v Chicagu, New Yorku i přímo v rakousko-uherském Česku. Výsledek byl neuvěřitelný. Tisíce českých rodin se sbalily a zamířily na americké pláně. Rosewater jim pomáhal s integrací, zakládal pro ně krajanské spolky a Omaha se stala jedním z hlavních center české Ameriky.

V politice se Rosewater profiloval jako nekompromisní bojovník proti korporacím. Vyhlásil otevřenou válku obřím železničním společnostem, které tehdy bezohledně ovládaly politiky i ceny dopravy pro farmáře. Jako vlivný člen Republikánské strany prosazoval zavedení přímé volby amerických senátorů lidmi, ochranu práv dělníků a vytvoření bezplatného státního školství dostupného pro všechny děti imigrantů.

Byl to veřejně angažovaný občan s obrovským občanským duchem. Stál v čele každého hnutí, které směřovalo k materiálnímu rozvoji a rozkvětu Omahy. Mnohé z nejvýznamnějších veřejných staveb ve městě vznikly jen díky jeho nezdolné energii.

Přesto byl postavou kontroverzní – jeho tvrdý a vytrvalý odpor k volebnímu právu žen mu vynesl mnoho nepřátel a pravděpodobně ho stál křeslo v Senátu USA, kam dvakrát neúspěšně kandidoval.

Život Edwarda Rosewatera byl naplněn nepřetržitým, mimořádně aktivním nasazením. Ještě několik let před smrtí sice předal každodenní řízení novin svým dvěma synům, Victorovi a Charlesovi, přesto si až do úplného konce úzkostlivě ponechal titul šéfredaktora a hlavní slovo. Krátce před svým odchodem se navíc stihl zapsat do celonárodních dějin americké židovské komunity, když se aktivně podílel na založení vlivného Amerického židovského výboru (American Jewish Committee).

Jeho konec však přišel nečekaně a hluboce otřásl celou Omahou. V srpnu 1906 měl za sebou Edward extrémně vyčerpávající období. Absolvoval dlouhou a tvrdou volební kampaň, v níž se znovu neúspěšně ucházel o republikánskou nominaci do Senátu USA. Jeho bratr, lékař Dr. Charles Rosewater, se později nechal slyšet, že právě toto enormní fyzické i psychické vypětí si vybralo svou daň.

Ve čtvrtek odpoledne odjel Edward do města Waterloo, kde naposledy veřejně vystoupil s projevem na setkání veteránů občanské války – komunity, ke které hrdě patřil od dob, kdy sloužil v první linii jako důvěryhodný operátor generála Ulyssese S. Granta. Do Omahy se z akce vrátil kolem sedmé hodiny večer a zamířil rovnou do své kanceláře v budově deníku Bee.

Edward měl ve zvyku procházet se budovou podle momentální nálady. Toho večera vstoupil do místnosti ve třetím patře, která tehdy sloužila jako provizorní soudní síň. Unavený sedmdesátiletý muž se posadil na jednu z dřevěných lavic, aby si na chvíli odpočinul. Usnul a už se neprobudil. Následujícího rána jeho bezvládné tělo objevil soudce Troup, když přišel otevřít jednání. Edward Rosewater zemřel přesně tak, jak si podle slov svého bratra vždy přál: rychle, bezbolestně a přímo v srdci instituce, kterou vlastním úsilím vybudoval. Zpráva o jeho skonu se městem bleskově rozšířila prostřednictvím mimořádných tiskových vydání.

Ačkoliv mocný šéfredaktor odešel, rodina pokračovala v odkazu, který začal v malých Bukovanech a skončil v nejvyšších patrech americké historie. Volné místo v nově založeném Americkém židovském výboru i otcovu židli v čele mediálního impéria Omaha Daily Bee okamžitě převzal jeho nejstarší syn Victor Rosewater za vydatné pomoci bratra Charlese Rosewatera.

Victor byl na roli lídra perfektně připravený. Na rozdíl od svého otce, který byl čistým samoukem divokého západu, získal Victor špičkové akademické vzdělání. Na prestižní Columbia University vystudoval politické vědy a získal doktorát z ekonomie. Pod jeho vedením si noviny udržely pozici novinářského giganta na Středozápadě.

Victor však svého otce nakonec překonal v politickém zákulisí. Stal se z něj vlivný celonárodním politický stratég a v letech 1912–1913 dosáhl vrcholu, když předsedal Národnímu výboru Republikánské strany (RNC). Kluk z druhé generace českých imigrantů tak osobně řídil prezidentskou kampaň v USA a zásadně ovlivňoval nominace na nejvyšší úřady v zemi.

Příběh rodiny Rosewaterových tak dokonale uzavřel kruh neuvěřitelného historického oblouku. Dynastie, která po čtyřicet let formovala politický, finanční, podnikatelský i technologický život státu Nebraska, měla své kořeny v jedné malé chalupě na Příbramsku. Ukazuje to, jak hlubokou a nesmazatelnou stopu dokázali naši rodáci ve světě zanechat.

Zdroje:

Rechcígl, Míla. Postavy naší Ameriky. Praha: Nakladatelství ČSVU, 2019.

Nebraska State Historical Society. Omaha Bee Archives. Omaha, NE.

Library of Congress. Chronicling America – Omaha Bee. Washington, D.C.