Článek
Narodil se do bohatého a sebevědomého světa první republiky, jako dítě utekl před nacisty, dospíval v sovětském exilu, ve čtrnácti letech sloužil v československé armádě, po válce znovu emigroval před komunismem do Spojených států a po roce 1989 se vrátil do země, která ho kdysi donutila odejít. A právě tady nakonec zachránil Meoptu — jednu z nejvýznamnějších českých průmyslových značek.
Na jeho osudu je zvláštní jedna věc. Přestože zažil téměř všechny velké tragédie 20. století, nikdy nepůsobil jako člověk zlomený minulostí. Naopak. Lidé, kteří ho znali, o něm často mluvili jako o neuvěřitelně pracovitém, disciplinovaném a praktickém člověku. Forbes ho po letech nazval „věčným obchodníkem“. A to označení na něj sedělo dokonale.
Dětství v bohatém Jablonci
Paul Rausnitz se narodil 9. března 1928 v Jablonci nad Nisou. Dnešní člověk si jen těžko představí, jak významné tehdy město bylo. Ve třicátých letech patřil Jablonec k nejbohatším průmyslovým centrům Československa. Výroba bižuterie, skla a exportního zboží přinášela regionu obrovské bohatství a místní firmy obchodovaly prakticky po celém světě.
Šlo o mimořádně kosmopolitní prostředí. V ulicích byla slyšet hlavně němčina, město mělo silné obchodní vazby na Ameriku a mnoho rodin žilo velmi moderním evropským způsobem života. Rodina Rausnitzových patřila právě k této vrstvě. Paulův otec byl lékař a rodina zároveň podnikala v exportu jablonecké bižuterie do Spojených států. Už tehdy tedy měli kontakty v Americe, které se později ukázaly jako zásadní.
Je důležité pochopit, že mnoho sudetských Židů tehdy vyrůstalo v německém kulturním prostředí, ale zároveň byli silně loajální Československu. Masarykova republika pro ně představovala demokratický stát, který jim dával pocit bezpečí a stability.
Jak se Sudety změnily
Během třicátých let se ale atmosféra v pohraničí začala dramaticky měnit. Hospodářská krize zasáhla Sudety tvrději než většinu republiky a spolu s ní rostl i nacionalismus. Henleinova Sudetoněmecká strana postupně přestávala skrývat své vazby na Hitlerovo Německo. Antisemitismus, který byl ještě o pár let dříve spíše okrajový, se začal stávat součástí běžného veřejného života.
Paulovi bylo tehdy kolem deseti let, ale i dítě dokázalo vycítit, že se něco zásadního mění. Lidé, kteří spolu ještě nedávno normálně obchodovali a žili vedle sebe, najednou začali rozdělovat okolí podle národnosti a původu.
Po Mnichovu 1938 přišel definitivní zlom. Sudety byly připojeny k nacistickému Německu a pro židovské rodiny začal boj o přežití. Nacisté zabírali podniky, domy i majetek. Rodina Rausnitzových přišla prakticky o všechno.
Gerald Rausnitz později vzpomínal, že právě tato zkušenost se hluboce propsala do celé rodinné historie. Když pak Paul Rausnitz po desetiletích koupil Meoptu, byla v tom podle rodiny i určitá osobní satisfakce za podnik, který jim nacisté kdysi ukradli.
Útěk z Československa
Rausnitzovi museli z Jablonce odejít prakticky okamžitě. Nejprve odešli do Turnova, později do Prahy. Jenže ani tam už nebylo bezpečno. Po okupaci zbytku republiky v březnu 1939 začali nacisté systematicky zavádět protižidovská opatření i v Protektorátu.
Rodina proto hledala jakoukoliv možnost útěku. Měli příslib amerických víz a přes Polsko se chtěli dostat dál na Západ. Jenže dějiny zasáhly rychleji než lidské plány.
Dne 1. září 1939 Německo napadlo Polsko a během několika hodin se celá Evropa proměnila v chaos.
Místo cesty do Ameriky následoval útěk na východ.
Uprchlíci v Sovětském svazu
Rodina pokračovala přes Ukrajinu dál do Sovětského svazu. Nakonec se dostali až do Taškentu a oblastí dnešního Uzbekistánu a Turkmenistánu.
Dnes si lidé někdy představují útěk do Sovětského svazu jako záchranu před Hitlerem. Ve skutečnosti šlo často jen o jinou formu přežívání.
Podmínky byly mimořádně tvrdé. Nedostatek jídla, léků i základních potřeb byl každodenní realitou. Uprchlíci často žili v provizorních podmínkách a bojovali doslova o přežití.
Paul Rausnitz později vzpomínal, že právě tehdy pochopil, jak rychle se může rozpadnout civilizace. Ještě před několika měsíci vyrůstal v bohatém průmyslovém městě, chodil do školy a žil relativně pohodlným životem. Najednou byl uprchlíkem v cizí zemi.
Tahle zkušenost ho poznamenala na celý život. Lidé, kteří ho později znali v Meoptě, často říkali, že působil mimořádně disciplinovaně, tvrdě a pracovně. Válka ho naučila, že nic není samozřejmé.
Ve čtrnácti letech vojákem
V roce 1942 vstoupila rodina do československých jednotek generála Ludvíka Svobody. Paulovi bylo pouhých čtrnáct let.
Dnes je téměř nepředstavitelné, že by člověk v takovém věku sloužil v armádě, ale válka tehdy úplně zničila normální pravidla života.
Československý armádní sbor v Sovětském svazu tvořili emigranti, uprchlíci, bývalí vězni gulagů i lidé, kteří unikli nacistům. Paul sloužil jako spojka a řidič. Jeho bratr Walter byl během bojů u Bílé Cerekve postřelen. Rodina se tak přímo podílela na osvobozování Československa.
Konec války zastihl Rausnitzovy na Slovensku. Současně se postupně dozvídali, kolik jejich příbuzných nepřežilo holocaust.
Návrat domů — a další zklamání
Po válce se rodina vrátila do Jablonce. Walter Rausnitz se dokonce stal vojenským velitelem města a rodině byl vrácen majetek zabavený nacisty.
Jenže poválečná euforie netrvala dlouho.
Paulův otec prý tehdy řekl větu, která se ukázala prorocká:
„Nejdřív přišli Němci z říše, teď zase Rusové.“
Rodina velmi rychle pochopila, že Československo směřuje pod sovětský vliv. Zkušenost s nacismem i Sovětským svazem jim umožnila mnohem lépe rozpoznat nástup další totality.
Už v roce 1946 proto odešli do Švédska a odtud lodí do Spojených států.
Byl to druhý útěk během jediného života.
Začátky v Americe
Ve Spojených státech začínali znovu. Ne však úplně od nuly. Měli kontakty z předválečného Jablonce a dobré vztahy se společností Swarovski.
Walter Rausnitz se stal obchodním zástupcem Swarovski v USA a bratři Walter, Egon a Paul následně založili vlastní firmu WEPRA — název vznikl z počátečních písmen jejich jmen.
Nejprve obchodovali hlavně s bižuterií, ale postupně se přes rakouskou společnost Tyrolit dostali k průmyslovým technologiím, přesné mechanice a optice.
Gerald Rausnitz později vzpomínal, že začínali doslova v jediné garáži a postupně vybudovali několik továren.
Rodina se stále více přesouvala od jednoduchého obchodu k technologicky náročnějším oborům. Vyráběli antireflexní skla pro letecký průmysl, přesné optické komponenty a další vysoce specializované technologie.
Neuspěli v Americe jako levní výrobci. Naopak se postupně zaměřovali na stále sofistikovanější výrobu s vysokou přidanou hodnotou.
Právě tato filozofie se později stala základem proměny Meopty.
Návrat po roce 1989
Po pádu komunismu se Rausnitzovi vrátili do Československa. Ne kvůli nostalgii, ale kvůli průmyslu.
Když navštívili Meoptu v Přerově, viděli gigantický státní podnik s tisíci zaměstnanci, který byl prakticky bez budoucnosti. Firma vyráběla vojenskou techniku, kinoprojektory a optiku, ale po pádu socialismu se celý její obchodní model během několika měsíců zhroutil.
Gerald Rausnitz později vzpomínal, že šlo o šok. Podniky, které ještě nedávno fungovaly jako státní monopoly, najednou zjistily, že o jejich výrobky nikdo nestojí a že nemají ani na výplaty.
Paul Rausnitz tehdy začal Meoptě pomáhat hledat zákazníky v Evropě i Americe. Objížděl firmy jako Leica nebo Zeiss a snažil se přesvědčit světové výrobce, aby kupovali optické komponenty z Přerova.
Postupně rodina získala podíl ve firmě a kolem roku 2000 převzala kontrolu nad optickou divizí.
Přerovský Baťa
Následovala obrovská transformace.
Meopta začala investovat do výzkumu, moderních technologií a spolupráce s univerzitami. Firma postupně vyráběla nejen vojenské optické systémy a puškohledy, ale i zdravotnické technologie, komponenty pro polovodičový průmysl nebo specializované optické systémy pro světové firmy.
Gerald Rausnitz otevřeně říkal, že Meopta nechce konkurovat Číně levnou výrobou.
„Děláme drahé věci v malých objemech,“ vysvětloval.
Právě v tom podle něj spočívala budoucnost českého průmyslu — ne v levné práci, ale v přesnosti, know-how a špičkových technologiích.
Rausnitzovi silně věřili českému technickému školství a často mluvili o „zlatých českých ručičkách“. Meopta proto spolupracovala s univerzitami v Olomouci, Brně, Zlíně i Praze a budovala vlastní výzkumné centrum v Přerově.
„Trvalý pobyt mám v Meoptě“
Na Paulu Rausnitzovi bylo fascinující, že i po desítkách let v Americe zůstal mentalitou spíš středoevropským průmyslníkem staré školy.
Pracoval prakticky do posledních dnů života. Chodil do výroby, mluvil se zaměstnanci a zajímaly ho technické detaily.
V Přerově mu začali říkat „přerovský Baťa“.
Ne kvůli velikosti firmy. Ale kvůli přístupu k práci, zaměstnancům a průmyslu.
Když se ho jednou ptali, kde vlastně žije, odpověděl:
„Trvalý pobyt mám v Meoptě.“
A možná právě v té větě je obsažen celý jeho život. Člověk, kterého dějiny dvakrát připravily o domov, ho nakonec našel v továrně, kterou zachránil.
Zdroje
Město Jablonec nad Nisou – Paul Rausnitz
Město Jablonec nad Nisou – Slavný jablonecký rodák Paul Rausnitz
Forbes Česko – Věčný obchodník: příběh Paula Rausnitze
Hospodářské noviny / iHNed – Levná optika z Číny není žádná konkurence
Ministerstvo obrany ČR – Zemřel válečný veterán Paul Rausnitz
Wikipedie – Paul Rausnitz
Wikipedie – Meopta
Česká televize ČT24 – Zemřel „přerovský Baťa“ Paul Rausnitz
