Článek
Valorizace: billboardová spravedlnost, která se po volbách vypaří
Babišovo hnutí ANO před volbami jezdilo po republice s heslem „Vrátíme vám vše, co vám vláda Fialy vzala“. A lidé tomu věřili. Důchodci tomu věřili. Protože když někdo říká „vrátíme vám vše“, zní to jako závazek, ne jako další marketingová bublina.
A pak přišla realita, která má v české politice vždy stejný průběh: „Je to nevratné.“ „Nejde to.“ „Musíme myslet na budoucí generace.“
Jinými slovy: „Děkujeme za hlasy, teď už nás nezajímáte.“
Důchodci, kteří přišli o více než tisíc korun měsíčně, se opět stali jen kulisou. Rekvizitou. Statisty v politickém spotu, kteří mají držet transparent, ale nečekat, že se podle něj bude řídit realita.
A nejhorší? Nikdo se ani nezačervená.
Hala pro Sáblíkovou: politická fikce, která by vyhrála literární soutěž
Kdyby se v Česku udělovaly ceny za nejlepší politickou fikci, hala pro Martinu Sáblíkovou by vyhrála každý rok. Pamatuješ tu frašku?
- ministři v reflexních vestách,
- fotky s lopatou,
- „už to bude“,
- „je to jisté“,
- „je to priorita“.
A výsledek?
Nic. Nula. Prázdná louka. A Sáblíková mezitím končí kariéru.
Hala, která měla být symbolem podpory českého sportu, se stala symbolem toho, jak se u nás dělá politika: když se to hodí do kampaně, slíbí se všechno. Když se to má splnit, najednou to nejde. Tedy prý už to zase jde. Odvolávám co jsem odvolal a slibuji co jsem slíbil.
A pak se divíme, že lidé politikům nevěří.
Personální „erudice“: odborníci ven, loajalita dovnitř
A pak tu máme čerstvý příklad z ministerstev, který už ani nepředstírá, že jde o odbornost. Zatímco nový ministr Červený plánuje propouštění, jinde se zázračně objevují nová místa — a světe div se, přesně pro ty, kteří se dlouhodobě profilují jako podporovatelé Motoristů a zároveň se pravidelně objevují po boku ANO.
Ano, přesně ti lidé, kteří se roky prezentují jako „hlas řidičů“, „bojovníci proti šikaně motoristů“ a „nezávislí experti“. A teď najednou — hop! — mají teplé místo na ministerstvu. Bez výběrového řízení. Bez soutěže. Bez překvapení.
Tohle není řízení státu jako firmy. Tohle je řízení státu jako fanouškovského klubu, kde se odměňují ti, kdo nejhlasitěji tleskají na správných místech.
A přitom ANO roky tvrdilo:
- „My nejsme jako tradiční strany.“
- „My obsazujeme pozice podle schopností.“
- „My jsme odborníci.“
Realita? Propouštění lidí, kteří tam pracovali roky. Přijímání lidí, kteří se hodí politicky. A všechno se to tváří jako optimalizace.
Kdyby to nebylo smutné, byla by to komedie.
Babišova politika jako systém, ne náhoda
Tohle není ojedinělý incident. Tohle je metoda.
- Najít problém.
- Ukázat na viníka.
- Slibovat řešení.
- Neřešit nic.
- Až se to připomene, říct, že to nejde.
- Mezitím obsadit úřady loajálními lidmi.
A mezitím?
- další billboard,
- další video,
- další slib,
- další „my makáme“.
A lidé? Ti mají držet krok a tvářit se, že to tak má být.
Když jde o lidi, nic nejde. Když jde o politiky, jde všechno.
Když jde o seniory, sportovce, mladé rodiny, zdravotníky nebo učitele, politici najednou mluví o:
- „rozpočtové odpovědnosti“,
- „nevratných krocích“,
- „komplikacích“.
Ale když jde o:
- vlastní PR,
- vlastní platy,
- vlastní kampaně,
- vlastní lidi na úřadech,
…tak to jde rychleji než VIP kolona po uzavřené dálnici.
A pak se divíme, že lidé mají pocit, že stát funguje jen pro ty nahoře.
Závěr: Sliby nejsou závazek. Jsou to jen billboardy.
Valorizace, hala pro Sáblíkovou, personální politika na ministerstvech — všechno to má jeden společný jmenovatel:
Sliby se dávají proto, aby se nesplnily.
Až příště někdo řekne:
„Vrátíme vám vše, co vám vzali.“
Je fér se zeptat:
A kdy jste naposledy splnili něco, co jste slíbili?
