Z jihočeského Záboří až do amerického Kongresu. Adolph Sabath se stal hlasem milionů přistěhovalců

Když se 4. dubna 1866 v jihočeském Záboří narodil Adolf Joachim Sabath, nic nenasvědčovalo tomu, že jednou bude rozhodovat o podobě zákonů jedné z nejmocnějších zemí světa. Pocházel z početné židovské rodiny Joachima a Barbary Sabathových a vyrůstal společně s deseti sourozenci.

Roku 1881 se patnáctiletý Adolf vydal za starším bratrem do Chicaga. Opustil rodinu i prostředí, které znal, a odjel do země, jejíž jazyk ještě neovládal. Později si poameričtil křestní jméno na Adolph, na svůj český původ však nikdy nezapomněl.

Chicago tehdy rychle rostlo díky statisícům přistěhovalců z Evropy. Sabath začínal příležitostnými pracemi, naučil se anglicky a při zaměstnání studoval práva. Roku 1891 získal právnické vzdělání a zahájil vlastní praxi. Stále častěji zastupoval lidi, kteří stejně jako on přišli do Ameriky bez majetku a jen obtížně se orientovali ve složitém právním systému.

Postupně vstoupil do veřejného života, působil jako smírčí soudce a policejní magistrát. Roku 1906 kandidoval za Demokratickou stranu do Sněmovny reprezentantů. Volby vyhrál a 4. března 1907 poprvé vstoupil do budovy Kapitolu.

Tehdy ještě nikdo netušil, že z Kongresu už nikdy neodejde.

Sabathovo první vítězství se stalo počátkem jedné z nejdelších politických kariér v amerických dějinách. Od roku 1906 kandidoval znovu a znovu a voliči jej pokaždé poslali zpět do Washingtonu.

Jeho síla nespočívala v okázalých projevech. Zůstal především poslancem svého chicagského obvodu, v němž žili Češi, Poláci, Židé, Němci, Italové a další přistěhovalci. Znal jejich problémy a pomáhal jim při jednání s úřady, získávání občanství i slučování rodin.

Vlastní zkušenost zásadně ovlivnila také jeho politické postoje. Odmítal tvrzení, že lidé z některých částí Evropy nejsou schopni stát se dobrými Američany. Ve dvacátých letech proto vystupoval proti zavádění národnostních kvót, které výrazně omezily přistěhovalectví ze střední, jižní a východní Evropy.

Spojené státy podle něj vyrostly díky lidem, kteří do země přišli za prací a lepším životem. Sám byl důkazem, že člověk narozený daleko za oceánem může přijmout Ameriku za svou vlast a zároveň nezapomenout na své kořeny.

Sabath se nezabýval pouze přistěhovalectvím. Už roku 1909 předložil návrh na zavedení federálních starobních penzí. V tehdejší Americe neexistoval všeobecný důchodový systém a lidé, kteří zestárli bez úspor, zůstávali odkázáni na rodinu nebo dobročinnost.

Sabath tvrdil, že člověk, který celý život pracoval, nemá být ve stáří ponechán bez prostředků. Jeho návrhy tehdy neuspěly, o více než čtvrt století později se však podobná myšlenka stala základem systému sociálního zabezpečení prezidenta Franklina D. Roosevelta.

Sabath také vystupoval proti prohibici. Zákaz alkoholu podle něj nevedl k nápravě společnosti, ale k rozmachu pašování, korupce a organizovaného zločinu. V Chicagu, kde na nelegálním obchodu vydělávaly gangy vedené Al Caponem, byly jeho důsledky zvlášť viditelné.

Otevřeně se stavěl také proti Ku-klux-klanu. Organizace ve dvacátých letech neútočila pouze na Afroameričany, ale také na Židy, katolíky a evropské přistěhovalce. Sabath představoval téměř vše, proti čemu klan vystupoval – narodil se v Evropě, pocházel z židovské rodiny a zastupoval přistěhovalecké čtvrti.

Velká hospodářská krize připravila miliony Američanů o práci, úspory i bydlení. Chicago patřilo k nejhůře postiženým městům a Sabathova kancelář dostávala tisíce žádostí o pomoc.

Když se roku 1933 stal prezidentem Franklin D. Roosevelt, našel v Sabathovi spolehlivého spojence. Kongresman podporoval program New Deal, veřejné investice, ochranu zaměstnanců, minimální mzdu i vznik federálního systému sociálního zabezpečení.

Nešlo o náhlou změnu jeho názorů. Mnohé reformy prosazoval už dávno před hospodářskou krizí. Věřil, že stát nemá chránit pouze majetek a velké podniky, ale také lidi, kteří celý život pracovali a přesto se ocitli bez základních jistot.

Roku 1937 se stal předsedou sněmovního Výboru pro pravidla, jednoho z nejmocnějších orgánů Kongresu. Výbor rozhodoval, za jakých podmínek budou zákony projednávány a zda se vůbec dostanou k hlasování. Sabath tak získal značný vliv na chod celé Sněmovny reprezentantů.

Jeho skutečnou silou nebyly strhující projevy, ale dokonalá znalost parlamentních pravidel, trpělivost a schopnost vyjednávat.

Druhou světovou válku sledoval Sabath také jako rodák z českých zemí a člen židovské komunity. Po mnichovské dohodě a německé okupaci přestala země jeho narození existovat jako samostatný stát. Sabath podporoval Rooseveltovu pomoc zemím bojujícím proti nacistickému Německu.

Válka zároveň ukázala rozpory americké společnosti. Spojené státy bojovaly proti rasistické ideologii nacismu, zatímco mnoho jejich vlastních občanů čelilo diskriminaci kvůli barvě pleti, původu nebo náboženství.

Prezident Roosevelt proto vytvořil Výbor pro spravedlivé zaměstnávání, který měl bránit diskriminaci ve firmách pracujících pro federální vládu. Když po válce hrozilo omezení jeho činnosti, Sabath pomohl otevřít cestu k projednání dalšího financování.

Věřil, že právo pracovat nesmí záviset na barvě pleti, náboženství ani zemi narození. Tuto myšlenku hájil už jako jeden z nejstarších členů Kongresu, více než šedesát let poté, co sám přijel do Ameriky.

Po Rooseveltově smrti se Sabath stal spojencem prezidenta Harryho Trumana a podporoval jeho program Fair Deal, který usiloval o dostupnější bydlení, rozšíření sociálního zabezpečení a posílení občanských práv.

Přestože patřil k nejvlivnějším členům Sněmovny reprezentantů, žil skromně. Nikdy se neoženil a neměl děti. V Chicagu bydlel u příbuzných a ve Washingtonu dlouhá léta v hotelových pokojích. Téměř celý život podřídil práci.

Ani vysoký věk jej nepřiměl k odchodu. Tvrdil, že pokud jej voliči chtějí a on dokáže pracovat, nemá důvod končit.

Dne 4. listopadu 1952 byl ve věku 86 let zvolen do Kongresu po třiadvacáté. Dalšího volebního období se však nedožil. Pouhé dva dny po volbách zemřel v námořní nemocnici v Bethesdě.

Ve Sněmovně reprezentantů strávil nepřetržitě více než 45 let. Sloužil za devíti prezidentů, od Theodora Roosevelta až po Harryho Trumana, a stal se tehdy nejdéle sloužícím poslancem v dějinách amerického Kongresu.

Mandát nikdy neztratil. Z Kongresu jej odvedla až smrt.

Sabath po sobě nezanechal manželku ani děti. Většinu majetku odkázal příbuzným, pamatoval však také na židovské dobročinné organizace a české krajanské instituce v Chicagu. Ani po více než sedmdesáti letech života v Americe nezapomněl na prostředí, z něhož vyšel.

Po smrti bylo jeho tělo převezeno do Chicaga a pohřbeno na hřbitově Forest Home Cemetery. Město, do něhož přijel jako neznámý patnáctiletý chlapec, se stalo jeho domovem i místem posledního odpočinku.

Adolph Sabath nevstoupil do dějin jako prezident ani velký válečný vůdce. Jeho význam spočíval v tom, že po desítky let zastupoval lidi, kteří bývali snadno přehlíženi – přistěhovalce, dělníky, seniory a menšiny čelící předsudkům.

Když roku 1881 opouštěl české země, nemohl vědět, zda v Americe najde práci. O čtvrt století později usedl ve Sněmovně reprezentantů a zůstal v ní až do smrti.

Jeho jméno je dnes v České republice téměř zapomenuté. Přesto právě rodák z malé jihočeské obce vytvořil jeden z nejpozoruhodnějších rekordů amerického Kongresu.

Patnáctiletý židovský chlapec, který odcházel přes oceán bez majetku a jistoty, nakonec strávil v srdci americké demokracie téměř půl století.