Článek
Česká škola se hrdě hlásí k inkluzi. Nejviditelnější tváří tohoto posunu je asistent pedagoga (AP), hrdina všedního dne, který má pomáhat žákům s překonáváním bariér ve vzdělávání. Cílem je integrace, podpora učení, pomoc s adaptací.
Jenže na školních toaletách a v krizových situacích se idylický obraz inkluze často drolí. Klíčová otázka, která rozděluje školy, rodiče a pedagogy, zní: Může asistent pedagoga odmítnout přebalování žáka nebo asistenci při menstruaci mentálně postižené dívky?
Naše odpověď je nekompromisní: Ano, může. A dokonce by měl! A má k tomu na své straně nejen etiku, ale i právo.
Kde končí tabule a začíná plínka? Legislativní chaos.
Jádro kontroverze leží v naprosto odlišném právním ukotvení obou rolí:
- Asistent pedagoga (AP): Hráč na hřišti vzdělávání. Je definován Školským zákonem (č. 561/2004 Sb.) jako pedagogický pracovník. Jeho úkolem je podporovat žáka a učitele ve výuce. Jistě, pomůže s doprovodem na WC nebo s jídlem – to jsou úkony, které usnadňují účast na vzdělávání. Intimní úkony, jako je kompletní hygiena po fekální nehodě nebo menstruační péče, jsou ovšem za hranicí jeho primární kvalifikace.
- Osobní asistent (OA): Hráč na hřišti péče. Jeho role je ukotvena v Zákoně o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.). Jde o kvalifikovanou sociální službu. Úkony péče o tělo, asistence při hygieně a manipulace s inkontinenčními pomůckami jsou pro OA standardní náplní práce a má pro ně potřebné školení.
Pokud je AP nucen přebalovat, stává se z něj nechtěný sociální pracovník. Škola tím deleguje pečovatelské povinnosti na pedagogický personál, který pro takovou práci nemá adekvátní kvalifikaci a není za ni ani placen.
Právo na odmítnutí: Ochrana profese i žáka
Odmítnutí intimní péče ze strany AP není sobeckým rozmarem, ale profesní sebedefinicí a ochranou žáka:
- Etický a intimní zásah: Přebalování narušuje profesní hranice mezi pedagogem a žákem. Je to vysoce intimní úkon, který by měl provádět proškolený pečovatel, v ideálním případě stejného pohlaví.
- Omezená kvalifikace: AP neabsolvoval potřebné školení pro hygienicko-pečovatelské úkony. Jak má zajistit prevenci proleženin nebo správnou manipulaci s pomůckami?
- Jasné vymezení role: Pokud AP odmítne přebalování, jedná v souladu se Školským zákonem, protože péče o tělo takového rozsahu není součástí pedagogické podpory.
Kdo nese odpovědnost?
Má být škola místem, kde se primárně učí, nebo kde se komplexně pečuje? A co rodiče, kteří často spoléhají na to, že „asistent ve škole to zvládne“?
Tlačit asistenta pedagoga do role pečovatele je selhání systému, které ohrožuje jak kvalitu vzdělávání (AP se nemůže soustředit na výuku), tak důstojnost a zdraví žáka (neodborná péče).
Systémové řešení je jediné: Tam, kde inkluze vyžaduje hlubokou péči o tělo, musí nastoupit Osobní asistent, hrazený z rozpočtu sociální péče, nikoli ze školní kasy.
Dokud nebudou role jasně odděleny, budou asistenti na školních chodbách dál bojovat kontroverzní bitvu mezi morální povinností a profesní etikou.
