Článek
Ach jo.Tak se nám uzavře další obchod na našem náměstí. Nejhezčí obchod. Hračkárna. Nevím jak vy, ale já hračky miluji. Od dětství. Do tohoto krámku s dětskou radostí, jsem chodila po celou dobu jeho fungování. Dvacet sedm let. Kupovala jsem tam nejprve hračky pro své synovce a později i pro své vlastní děti. Tady jsem sehnala dnes už legendární, opravdové, hliněné kuličky v látkovém pytlíku.
Žádné Vánoce, svátky, narozeniny se neobešli bez návštěvy tohoto obchůdku a nákupu.
Tam jsem kupovala svému prvorozenému první chrastítka i mluvícího pejska a dcerce první panenku. Ano, i naše první Lego s neposednými kostičkami, které se v noci při cestě do koupelny zákeřně zabodnou do chodidla, je koupeno zde… Stejně tak první vláček, hasičské auto i plyšová opička. A spousta dalších hraček.
Jen tento obchod dokázal zmírnit bolest a slzičky po očkování. Bolestné. U výlohy s hračkami byla pravidelná zastávka. Tady se plánovalo, tady ukazovali maličké prstíky svá přání. Plánovala se radost. Dárky. Odměny. Přemlouvali se rodiče. Slibovalo se.
Tolik rozzářených dětských očíček.
Dovnitř vcházely děti s nadějí a očekáváním. Ven vycházely s radostí a nedočkavostí. Už už rozbalit svou novou hračku a pohrát si.
A teď… Obchod končí. Chápu, že ceny energii a náklady na provoz letí stále nahoru, dětí je stále méně a rodiče jim hračky nakupují v marketech spolu s rohlíky a šunkou v akci, nebo v obřích prodejnách hraček. A poslední dobou ani tam ne. Vše se řeší onnline. Napíše se do vyhledavače a objedná elektronicky. Krabice přijde za pár dní do z- boxu a rodiče ji vyzvednou. Doprčic fakt? Kde je tady radost z nákupu? Přemlouvání? Snění u výlohy? To tyto budoucí generace už nejspíš nezažijí.
Je jiná doba.
Místo obchůdku s dětskou radostí tu možná bude za pár týdnu další večerka, nebo kebab. Protože klasický obchod se dnes nevyplatí. Skoro všechny tradiční obchody místních podnikatelů na našem krásném náměstí jsou zrušeny a nahrazují je večerky a asijské tržnice. Vím. Není to jen v našem městečku. Mají to tak všude.
Když se před lety měnil režim, těšila jsem se, že nová doba přinese spoustu obchůdků a hokynářství, kde majitel bude sám obsluhovat své zákazníky a řídit se heslem - Náš zákazník, náš pán.
A ono to tak prvních pár let i bylo. Pak přišla móda hyper- super marketu, obchodních center a z nakupování se stal sobotní rodinný výlet. Do krámků na náměstích lidé zapomněli chodit.
A s příchodem covidu jsme se všichni naučili nakupovat elektronicky. Všechno.
Obchody se ruší. Náměstí se mění. Lidé se mění. Svět se změnil. Škoda.
