Článek
Chodí k Vám domů Mikuláš s andělem a čertem? Když jsem byla dítě, tak k nám nechodil. Večer, zatím co jsem se koupala, se rodiče podívali za okno a tam prý Mikuláš nechal balíček. Pro mne a sourozence. Ale asi ta hra rodiče moc nebavila, pamatuji si nadílku jen jednou.
Já jsem pro své děti chtěla více pohádkové dětství, než bylo to moje.
Proto už když byly maličké, začal k nám chodit domů Mikuláš se svou družinou.Ten první, to byla náhoda a nalepená nabídka s telefonním kontaktem na výloze pekařství. Odtrhla jsem jeden lísteček a zavolala. Příjemný mladý muž si poznamenal adresu a domluvili jsme čas.
V den D opravdu přišel Mikuláš, krásná Andělka a roztomilý čert. Hezké kostýmy, super chování k prckovi, a ten měl oči jen pro Mikuláše. Radost z nadílky byla velká, dostal maličkého medvídka a vlastně ho má dodnes, říká mu medvídek z nebe. To nadšení, že měl Mikuldu doma, bylo úžasné. Jen sestřička celou návštěvu prospala, ale ona byla ještě miminko.
Další rok zajišťoval Mikuláše manžel. Oba jsme litovali, že už nemáme kontakt na první skupinku. Bohužel jsem si jejich číslo neuložila.
Tak manžel našel jiné číslo v místních novinách. Objednal, domluvil a čekal. V domluvenou hodinu nikdo nepřišel. Děti vyhlížely z okna, ale návštěva nebeských bytostí nešla.A telefon nezvedal nikdo. Na sms s dotazem, kdy dorazí, přišla odpověď až ve 21:30
Prý, že už jsou na cestě. Super, ale to už naše děti dávno spaly.
Taťka tedy volal zpět na to číslo. No co vám budu povídat, zvedl to čert a bylo slyšet, že poněkud více laškoval s alkoholem. Návštěvu družiny s nabídkou družby s pekelnou mocností, jsme tedy v nočních hodinách s díky odmítli
Naše děti nakonec zklamané nebyly, improvizovala jsem a po vzoru mých rodičů dala nadílku do košíku za dveře, s dopisem, kde se Mikuláš omlouvá, ale že ten čert neposeda dnes, tak moc zlobil, že letos s ním k dětem prostě domů nemohl a nadílku nechávají za dveřmi. Po koupání jí tam děti objevily a radost byla veliká.
Další rok už jsme byli skeptičtí, ale jeden inzerát nás zaujal, tak jsme to riskli. A bylo to super. Nebeská družina dorazila v danou hodinu, dokonce předem zjišťovali, za co pochválit a zač pokárat děti. Krásné kostýmy, super přístup k dětem, nebeská kniha hříchů … Prostě fajn zážitek. Rozzářené oči děti, příjemná parta lidí, tak to má vypadat.
Asi za týden nakupujeme v marketu, stojím u kasy a vedle v trafice vidím nějakou ženu, jak mává a volá :
„Já jsem anděl, jsem váš anděl ..“
to bude asi nějaká reklama, povídám si.
Zaplatím nákup, vezmu kočár, děti a jdeme. Paní mává a stále volá, že je anděl. Koukám na ní, pak mi to dojde. (No ano, jsem blondýna), navíc trpím asi prosopagnosií a bez zlaté paruky a kostýmu krásného anděla jsem prostě v této sympatické ženě nepoznala naši Návštěvu z Nebe. Obě se rozesmějeme.
No a pak jsme se odstěhovali na nějaký čas o 400 km dál. A příští Mikuláš i ty všechny následující, to byl převlečený manžel.
Ale PŠT..... Naše dítka to dodnes netuší.
Jen se několikráte prořekly, že setkání s Mikulášem doma, pro ně byl fakt krásný zážitek. Vzpomínka. A to je pro mne nejvíc. Radost dětí. Tak přeji vám i vašim dětem krásného Mikuláše.
