Článek
Dobromila měla vnuka Lukáše odmalička téměř jako dalšího syna. Její dcera ho vychovávala sama a prarodiče často suplovali hlídání, dopravu na kroužky i pomoc se školou. Když Lukáš po vyučení zjistil, že v oboru pracovat nechce, rodina to nevnímala jako katastrofu.
Tvrdil, že si potřebuje rozmyslet, co dál, a chtěl si najít práci, která ho bude alespoň trochu bavit. Dobromila s manželem Františkem mu nabídli, že může několik měsíců bydlet u nich, protože u matky se neustále hádali.
Nemusel platit nájem ani energie, měl pouze nakupovat některé potraviny, pomáhat dědovi kolem domu a aktivně si hledat zaměstnání. „Nechtěla jsem být babička, která mu v pondělí řekne, ať jde v úterý kopat výkopy jen proto, aby někde byl. Myslela jsem, že když dostane pár měsíců klidu, srovná si hlavu a něco si vybere,“ vzpomíná Dobromila.
Z hledání práce se postupně stal hlavně dlouhý pobyt doma
První týdny Lukáš ukazoval babičce nabídky, na které údajně odpovídal. Jedna byla příliš daleko, jiná nabízela málo peněz a u další mu nevyhovovaly noční směny. Dobromila měla pochopení. Časem si ale všimla, že vnuk vstává stále později a o zaměstnání mluví čím dál méně.
František mu nabídl brigádu u známého ve velkoobchodě. Lukáš ji odmítl, protože podle něj nedávalo smysl pracovat za nízkou mzdu, když chce brzy nastoupit někam úplně jinam. Jenže žádné „úplně jiné“ místo nepřicházelo.
Přesto Lukáš několikrát týdně vyrážel s kamarády, objednával si domů jídlo a jednou se pochlubil novou počítačovou myší. Na otázku, kde bere peníze, odpovídal, že něco má ještě našetřeno z dřívější brigády. Dobromila neměla důvod účet kontrolovat kvůli vnukovi. Karta byla stále v její peněžence.
Upozornění na nákup za několik tisíc korun jí nedávalo smysl
Jedno odpoledne jí na telefonu vyskočilo oznámení z banky o platbě téměř čtyři tisíce korun v obchodě s elektronikou. Dobromila v něm nic nekupovala. Nejdříve měla strach, že jí někdo kartu zneužil.
Zavolala Františkovi a společně otevřeli internetové bankovnictví. Teprve tehdy si všimli dalších částek, kterým předtím nevěnovali pozornost. Několik stovek za rozvoz jídla, platby za digitální služby, menší nákupy v internetových obchodech.
Částky nebyly jednotlivě vysoké a schovávaly se mezi běžnými výdaji domácnosti. Když sečetli posledních šest týdnů, dostali se přes dvanáct tisíc korun. Dobromila zavolala Lukášovi. Nezapíral dlouho. Přiznal, že má její kartu uloženou v telefonu.
„Najednou jsem si vzpomněla, že jsem ho jednou požádala, aby mi přes internet objednal nový vysavač. Dala jsem mu kartu, on zadal údaje a já pak už vůbec nepřemýšlela, jestli si je někde nechal uložené. Pro mě tím nákup skončil. Pro něj očividně ne,“ říká.
Tvrdil, že si peníze jen půjčoval do první výplaty
Lukáš se snažil babičku přesvědčit, že nic ukrást nechtěl. Podle něj si pouze občas zaplatil jídlo nebo něco potřebného a všechno plánoval vrátit, jakmile začne pracovat. Dobromila se ho zeptala, kdy přesně jí chtěl říct, že si od ní půjčuje. Na to odpověď neměl.
Ještě více Františka rozčílilo zjištění, že mezi nákupy nebyly jen obědy. Vnuk si zaplatil novou hru, sluchátka a příslušenství k počítači. Lukáš namítl, že babička má na účtu dost peněz a částky jí zjevně nechyběly, když si jich několik týdnů ani nevšimla.
Právě to Dobromilu zasáhlo nejvíc. „Řekla jsem mu, že to, že si nevšimnu pěti stovek, neznamená, že si je může vzít. Stejně jako nemůže otevřít moji peněženku jen proto, že v ní mám víc bankovek, než ten den potřebuju,“ vzpomíná.
Děda tentokrát odmítl další rodinné omluvy
Lukášova matka se po telefonu snažila situaci zlehčit. Syn podle ní udělal hloupost, ale nemělo smysl ho kvůli několika nákupům vyhodit ve chvíli, kdy se snaží postavit na vlastní nohy.
František jí odpověděl, že právě v tom je problém. Lukáš se na vlastní nohy zatím vůbec nestaví. Má zdarma pokoj, jídlo i energie, odmítá dostupné brigády a zároveň si začal bez dovolení financovat zábavu z účtu lidí, kteří mu pomáhají.
Prarodiče proto nastavili nové podmínky. Platební kartu Dobromila okamžitě zablokovala a nechala si vydat novou. Lukáš měl měsíc na to, aby nastoupil do práce, brigády nebo předložil konkrétní plán dalšího vzdělávání. Z prvních výdělků měl postupně vrátit peníze, které utratil. A hlavně už neměl bydlení bez časového omezení.
První práce nebyla vysněná, ale změnila mnohem víc než jeho účet
Lukáš byl několik dní velmi uražený. Tvrdil, že prarodiče z jedné chyby dělají důkaz, že je neschopný. Nakonec ale přijal brigádu ve skladu, kterou předtím odmítal. Po dvou měsících tam přešel na běžný pracovní poměr.
Práce ho nijak zvlášť nebavila, ale poprvé měl pravidelný příjem. Část peněz posílal babičce a během několika měsíců vrátil vše, co z její karty utratil. Později si našel jinou práci v prodejně elektroniky a odstěhoval se ke dvěma kamarádům. Vztah s prarodiči se postupně srovnal. Dobromila ale už nikomu kartu do telefonu neukládá.
