Článek
S manželem mu proto pomohli se stěhováním, koupili několik věcí do domácnosti a do začátku mu dali i nějaké peníze. Jenže sotva uplynuly dva měsíce, syn se ozval s požadavkem, který rodiče nečekali. Výplata mu prý nevycházela, a tak chtěl, aby mu dál pravidelně přispívali na život. A když přijel na návštěvu, odvážel si tašky plné jídla.
Rodiče měli pocit, že už je na vlastní život připravený
Janin syn Tomáš začal pracovat krátce po škole. Nebyla to špatně placená brigáda na pár hodin týdně, ale běžné zaměstnání, ve kterém dostával pravidelnou mzdu. Několik měsíců ještě bydlel doma a rodiče po něm prakticky nic nechtěli. Přispíval jen symbolickou částkou na domácnost a většinu výplaty měl pro sebe. Jana doufala, že si díky tomu něco ušetří a vytvoří si rezervu, než se jednou rozhodne odejít. Když potom přišel s tím, že má možnost nastěhovat se ke kamarádovi do pronajatého bytu, rodiče jeho rozhodnutí podpořili.
„Byla jsem vlastně ráda. Ne proto, že bych ho chtěla dostat z domu, ale měla jsem pocit, že je to pro něj důležitý krok. Pracoval, vydělával si a chtěl žít samostatně. Přesně to jsme ho vždycky učili,“ vzpomíná Jana.
Rodiče mu při stěhování pomohli víc, než původně plánovali. Zaplatili část kauce, dali mu starší nádobí, peřiny, ručníky a několik dalších věcí, které by jinak musel kupovat. Jana mu navíc první týdny občas přivezla hotové jídlo. Brala to jako běžnou rodičovskou pomoc, která měla synovi začátek samostatného života trochu usnadnit. Nenapadlo ji, že se z jednorázové výpomoci postupně stane něco, co začne Tomáš považovat téměř za samozřejmost.
Po první výplatě přišlo překvapení
První měsíc se zdálo, že všechno funguje. Tomáš se občas zmínil, že je bydlení dražší, než očekával, ale nijak dramaticky si nestěžoval. Zlom přišel asi po dvou měsících. Jednoho večera zavolal matce a začal jí vysvětlovat, že po zaplacení nájmu, energií, telefonu a dopravy mu zbývá příliš málo peněz. Potřeboval prý několik tisíc korun měsíčně navíc.
Jana nejprve myslela, že jde o mimořádnou situaci. Zeptala se proto, zda mu přišlo nějaké nečekané vyúčtování nebo zda musel něco zaplatit. Tomáš jí ale vysvětlil, že žádný mimořádný výdaj nemá. Jednoduše zjistil, že jeho současná výplata nestačí na životní úroveň, kterou si představoval.
„Řekl mi, že přece nemůžeme čekat, že po zaplacení všech povinností bude žít skoro z ničeho. A potom dodal, že jsme pořád jeho rodiče, takže bychom mu měli pomáhat. Zůstala jsem chvíli úplně potichu, protože jsem nevěděla, co na to říct,“ popisuje Jana.
Nešlo přitom o jednorázovou půjčku. Syn podle ní navrhoval, aby mu rodiče posílali pravidelně několik tisíc korun každý měsíc. Používal přitom slovo „výživné“, což Janě připadalo zvláštní už proto, že její syn normálně pracoval a nežádal rodiče o pomoc kvůli studiu nebo zdravotním problémům.
Návštěvy se změnily v nákup potravin zdarma
Peníze nebyly jediným problémem. Tomáš začal častěji jezdit domů, zpravidla před koncem měsíce. Jana byla zpočátku ráda, že se syn zastaví na oběd nebo na kávu. Postupně si ale všimla, že téměř nikdy neodjíždí s prázdnou. Z lednice zmizely sýry, jogurty nebo uzeniny, z kuchyně konzervy, těstoviny a další potraviny.
Nejdříve mu je Jana balila sama. Jenže později už se syn podle ní začal ptát, co si může vzít, případně rovnou otevíral skříňky a lednici. Jednou si nachystal dvě tašky jídla a ještě se zeptal, zda doma nemají prací prášek, protože jeho právě došel.
„V tu chvíli už jsem měla pocit, že nejsem máma, ke které přišel syn na návštěvu. Připadala jsem si trochu jako bezplatný supermarket,“ říká Jana. „Kdyby měl problém, samozřejmě mu pomůžu. Jenže on normálně chodil do práce a zároveň si kupoval věci, které já sama považuji spíš za zbytné.“
Právě to začalo rodičům vadit nejvíc. Tomáš sice tvrdil, že mu peníze nevycházejí, zároveň ale podle matky dál chodil několikrát měsíčně s přáteli ven, objednával si jídlo domů a krátce po výplatě si koupil nové značkové boty. Jana proto začala mít pocit, že problém není v tom, že by syn neměl z čeho žít, ale v tom, že nechce omezit své běžné výdaje.
Otec navrhl jednoduché řešení
Janin manžel měl na situaci od začátku jasnější názor. Synovi řekl, že pokud mu jeho současný rozpočet nestačí, musí se nejprve podívat na své výdaje. Navrhl mu, aby si měsíc zapisoval úplně všechno, za co utrácí, a teprve potom společně zjistí, zda mu skutečně chybějí peníze na základní potřeby.
Tomáš to podle Jany nevzal dobře. Tvrdil, že rodiče mají dost peněz a několik tisíc korun měsíčně by je finančně nezruinovalo. Právě tahle věta ale nakonec Janu přesvědčila, že musí nastavit hranici.
„Nešlo mi ani tolik o ty peníze. Kdyby mi řekl, že nemá na nájem nebo že přišel o práci, pošlu mu je okamžitě. Vadilo mi, že automaticky počítal s tím, že když něco chce, my to zaplatíme. Jen proto, že můžeme,“ vysvětluje.
Rodiče se proto rozhodli, že mu pravidelný příspěvek posílat nebudou. Nabídli mu ale jinou pomoc. Mohli s ním projít jeho měsíční rozpočet, poradit mu, kde ušetřit, případně mu krátkodobě půjčit peníze v případě skutečně mimořádného výdaje.
Syn se několik dní neozval
Tomáš jejich rozhodnutí nejprve považoval za nespravedlivé. Několik dní se rodičům téměř neozýval a Janě bylo celé napětí nepříjemné. Přesto odmítla ustoupit. Uvědomila si totiž, že kdyby mu začali pravidelně dorovnávat výplatu pokaždé, když mu na konci měsíce nezbudou peníze, samostatný život by se ve skutečnosti nikdy nenaučil.
Po několika týdnech se situace začala pomalu uklidňovat. Tomáš si skutečně začal zapisovat výdaje a sám zjistil, že velká část peněz mizí za jídlo z rozvozu, malé nákupy a večery s přáteli. Některé věci omezil a rodiče přestali být automatickou pojistkou pokaždé, když mu rozpočet nevycházel.
Jana mu občas pořád upeče něco s sebou nebo mu přibalí krabičku oběda. Rozdíl je v tom, že teď to dělá proto, že sama chce, a ne proto, že má pocit, že se to od ní očekává.
„Pořád je to můj syn a vždycky mu pomůžu, když to bude opravdu potřebovat. Ale pochopila jsem, že pomoc neznamená platit dospělému dítěti život, který si ze svého příjmu nemůže dovolit. Někdy je možná větší pomoc právě říct ne,“ uzavírá Jana.
zdroje; autorský text
