Hlavní obsah
Příběhy

Osudy: Na rodinný výlet pozvali všechny kromě mého otce. Prý by nás zdržoval

Foto: Magnific.com

Veronika se těšila na společný víkend s příbuznými. Když se ale dozvěděla, že na výlet nikdo nepozval jejího osmdesátiletého otce, začala se ptát proč. Bratr jí vysvětlil, že chtěl ostatním ušetřit starosti.

Článek

Veronika vyrůstala v rodině, kde byly společné výlety samozřejmostí. Její otec Bořivoj býval nadšený turista a dokázal naplánovat celodenní trasu i s několika zajímavými zastávkami. Dokud mu sloužilo zdraví, každé jaro organizoval rodinný výlet. Jezdili s ním sourozenci, jejich partneři i děti.

V posledních letech však začal mít problémy s kyčlí a po operaci se už nepohyboval tak jistě jako dřív. Na delší procházky si bral hůl, do prudších kopců se nepouštěl a častěji potřeboval odpočívat. Přesto se stále zajímal o turistiku a rád si prohlížel fotografie z míst, která kdysi navštívil.

Letos se organizace tradičního výletu ujal Veroničin starší bratr Bořivojův syn Cyril? Po chvíli si uvědomila, že jméno zde není potřeba: bratr žil se svou rodinou v nedalekém městě a měl s plánováním cest zkušenosti. Vybral víkendový pobyt v Českém ráji, zajistil ubytování a připravil několik tras.

Veronice poslal podrobnosti do rodinné skupiny. Počítalo se s dvanácti účastníky, společnou večeří a sobotním výletem. Veronika si prohlížela program a všimla si, že mezi účastníky chybí jejich otec. Nejprve předpokládala, že se s ním bratr domluvil samostatně.

Když se ho však zeptala, zjistila, že otce vůbec nepozval. Vysvětlil jí, že plánovaná trasa měří téměř patnáct kilometrů a vede místy po kamenitých cestách. Otec by ji podle něj nezvládl a ostatní by na něj museli čekat. „Nechtěl jsem mu připomínat, že už na takové výlety nestačí,“ dodal.

Veronika namítla, že by si otec přece mohl sám rozhodnout, zda pojede. Bratr odpověděl, že ho zná a že by se určitě snažil jít s ostatními, i kdyby mu to zdravotně neprospívalo.

Veronice jeho vysvětlení připadalo zvláštní. Otec se nikdy nesnažil předstírat, že je stejně zdatný jako před deseti lety. Sám odmítal náročnější výlety a vybíral si kratší procházky. Když mu zavolala a zeptala se, jestli o plánovaném víkendu ví, odpověděl, že ne.

Potom se zajímal, kam pojedou a kdo všechno se zúčastní. Veronika mu vysvětlila, co bratr připravil. Otec chvíli mlčel a nakonec poznamenal, že do Českého ráje jezdíval rád. O tom, že se s ním nepočítá, už nic dalšího neřekl.

Následující den za ním Veronika přijela. Našla ho u kuchyňského stolu, kde si prohlížel starou turistickou mapu. Ukázal jí několik míst, která kdysi navštívili, a vzpomínal na společné výlety z jejího dětství.

Když se ho zeptala, jestli by chtěl jet také, odpověděl, že celý den chodit nemůže, ale rád by s ostatními strávil alespoň večer. Stačila by mu kratší procházka a společná večeře. Veronika mu slíbila, že se pokusí s bratrem domluvit.

Jenže bratr měl obavy. Tvrdil, že pokud otce vezmou, bude potřeba měnit program a ostatní se budou muset přizpůsobit. Veronika mu připomněla, že nikdo nemusí chodit celý víkend společně.

Otec může zůstat v penzionu, zajít na kratší procházku nebo si odpočinout. Bratr však namítal, že by se pak cítili provinile, kdyby ho nechali samotného. „Takže ho raději nepozveme vůbec, aby nám nebylo nepříjemně?“ zeptala se. Na to už neměl jednoduchou odpověď.

Nakonec se Veronika rozhodla jednat sama. Zavolala do penzionu a zjistila, že mají ještě jeden volný pokoj v přízemí. Potom otci nabídla, že ho vezme autem a během víkendu si společně připraví program podle jeho možností. Bořivoj souhlasil. Nechtěl ostatním měnit plány, ale rád by se zúčastnil alespoň části setkání.

Když se rodina v pátek večer sešla, otec dorazil s Veronikou krátce před večeří. Někteří příbuzní byli překvapení, ale většina ho přivítala s radostí. Bratr se tvářil rozpačitě. Bořivoj mu však sám řekl, že na sobotní túru nepůjde a není potřeba kvůli němu nic měnit. Dopoledne strávil s Veronikou na krátké procházce a odpoledne si četl v penzionu. Večer se všichni znovu sešli u společného stolu.

Během večeře začal otec vyprávět o místech, která okolí nabízí, a několik mladších příbuzných se ho vyptávalo na jeho dřívější cesty. Bratr ho chvíli poslouchal a potom přiznal, že měl s pozváním zbytečné obavy. Bořivoj odpověděl, že by mu vůbec nevadilo odmítnout náročnou túru. Mrzelo ho pouze to, že se nikdo nezeptal, zda chce být součástí společného víkendu.

Když se další rok začaly plánovat rodinné výlety, bratr tentokrát zavolal otci jako jednomu z prvních. Nabídl několik možností a zeptal se, která by mu vyhovovala. Bořivoj si vybral kratší program a navrhl místo, kde se mohou všichni sejít na oběd. Veronika se do plánování tentokrát téměř nezapojovala. Stačilo jí, že otec konečně dostal možnost rozhodnout sám za sebe.

Zdroje: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz