Článek
Těšili jsme se na dovolenou
Chtěli jsme jen na pár dní vypadnout. Žádné letiště, žádné dlouhé přesuny, žádné nervy. Prostě naložit auto, dojet na hory, chodit po výletech a večer si dát něco dobrého. Říkali jsme si, že dovolená po Česku je vlastně jistota. Víme, do čeho jdeme. A hlavně – bude to levnější. Vybrali jsme apartmán v jednom známém horském středisku. Nic luxusního, ale hezké fotky, dětské hřiště, parkování prý u objektu. Cena za týden nebyla úplně nízká, ale říkali jsme si, že aspoň neutratíme za letenky. To jsme ještě netušili, že právě auto bude první položka, která nám rozpočet začne nenápadně rozebírat.
Hned první den jsme zjistili, že parkování u objektu znamená malé parkoviště, které je většinu času plné. Takže jsme skončili na centrálním parkovišti o pár ulic dál. Cena na den byla vyšší, než jsme čekali. Když jsme si to spočítali na celý týden, vyšlo to na částku, za kterou bychom doma zaplatili skoro měsíční garáž. A tím to neskončilo. Kamkoliv jsme vyrazili autem – vodopády, lanovka, vyhlídka, všude další parkovné. Menší, větší, ale pravidelné. Každý den pár stovek. Nezdá se to, dokud to nezačnete sčítat. My jsme začali až čtvrtý den, když jsme měli pocit, že peněženka nějak rychle hubne.
Vstupy, které se nezdály drahé. Samostatně
Říkali jsme si, že když už jsme tady, přece si nenecháme ujít hlavní atrakce. Lanovka nahoru, aby děti nemusely šlapat celý kopec. Vstup do zábavního parku v lese. Stezka v korunách stromů. Jeskyně. Jednotlivé ceny nebyly šokující. Dvě stě, tři sta, někde víc. Jenže jsme čtyři. A najednou se z dvousetkorunové položky stane tisícovka. Jeden den nás vyšel na několik tisíc, ani jsme nevěděli jak. A večer jsme si řekli, že zítra už raději půjdeme jen na obyčejnou procházku.
Vařili jsme si v apartmánu, abychom ušetřili. Ale přiznávám, že po celodenním výšlapu se nikomu nechce stát u plotny. Tak jsme si párkrát zašli na oběd. Horská klasika. Polévka, hlavní jídlo, pití. Nic přehnaného. Účet ale pravidelně přesahoval dva tisíce. A to jsme si nedávali dezerty ani předkrmy. Ceny byly vyšší než u nás ve městě. Možná je to normální, možná jsme naivní. Jenže když si to vynásobíte pěti nebo šesti návštěvami, rozpočet se začne chvět.
Počítání poslední večer
Poslední večer jsme si sedli s papírem a začali sčítat. Ubytování, parkování, vstupy, jídlo, drobnosti pro děti. Vyšla částka, kterou jsme původně plánovali jako strop. A to jsme si říkali, že jedeme skromně. Napadlo nás, že za podobné peníze jsme loni byli u moře. Letenky, hotel se snídaní, žádné parkovné každý den, žádné vstupné na každém rohu. Tady jsme měli hory, hezkou přírodu a čerstvý vzduch. Ale taky pocit, že každý výlet je malá investice.
Nečekali jsme wellness hotel ani all inclusive. Chtěli jsme obyčejný týden mimo domov. Možná jsme si jen špatně spočítali realitu. Nebo jsme si dlouho nalhávali, že dovolená doma musí být automaticky levnější. Hory byly krásné, to jim neberu. Ráno mlha mezi stromy, večer ticho a chladný vzduch. Děti byly nadšené z každé lanovky. Jenže v hlavě mi pořád běžela čísla. Kolik ještě utratíme zítra? Kolik bude stát další parkoviště?
Příště jinak
Cestou domů jsme si řekli, že příště budeme plánovat jinak. Buď opravdu nízkorozpočtově, batohy, žádné atrakce, jen turistika. Nebo si připlatíme a poletíme někam, kde aspoň víme, kolik zaplatíme předem. Nejde o to, že bychom si to nemohli dovolit. Spíš o ten pocit, že jsme za stejné peníze mohli mít jiný kvalitnější zážitek. Možná víc klidu. Možná méně účtenek. Teď už to víme. Dovolená na horách nemusí být levná alternativa. A někdy se vyplatí počítat dřív, než člověk vyrazí.
Zdroj: Martina K., Třebíč
