Článek
Přípravy a radost, která brzy zhořkla
Kamarádku Lenku znám od střední. Byly jsme si blízké, sdílely první lásky i rozchody, podporovaly se při maturitě i při hledání práce. Když mi napsala, že slaví třicátiny a že by byla ráda, kdybych dorazila, měla jsem radost. Bylo to dlouho, co jsme se neviděly, a říkala jsem si, že se aspoň znovu potkáme.
Vybrala restauraci v centru, kam běžně nechodím, protože je tam všechno drahé. Ale řekla jsem si, že jednou za čas to nevadí. Koupila jsem jí malý dárek. Parfém, který dřív nosila a těšila se, že si spolu popovídáme, zasmějeme se a připomeneme staré časy.
První náznaky, že něco nehraje
Když jsem přišla, většina hostů už seděla. Všichni byli perfektně oblečení, ženy v šatech, muži v saku. Připadala jsem si trochu nepatřičně ve svém jednoduchém svetru, ale usmála jsem se, podala Lence kytici a přála jí všechno nejlepší. Vypadala nádherně. Nový účes, dokonalý make-up, zřejmě i šaty za několik tisíc.
Jenže jakmile jsem se posadila, všimla jsem si zvláštní atmosféry. Nikdo se moc nebavil, lidé se mezi sebou neznali a každý jakoby čekal, co bude. Lenka pobíhala mezi stoly a působila nervózně, což mi k ní vůbec nesedělo.
Překvapení po hlavním chodu
Po jídle se postavila a začala mluvit. Myslela jsem, že poděkuje, že jsme přišli, nebo že si připije. Ale místo toho začala vyprávět o tom, jak objevila „úžasnou příležitost“, která jí změnila život. O tom, že se konečně osvobodila od práce, že vydělává z domova a že bychom to měli dělat taky.
Ztuhla jsem. Mluvila o nějakém systému, který zaručeně přináší pasivní příjem, o možnosti stát se součástí „komunity úspěšných lidí“ a o tom, že kdo vstoupí hned, dostane výhody. A v tu chvíli mi to došlo. Celá tahle oslava byla jen zástěrkou.
Hosté se stali potenciálními klienty
Místo večera s přáteli jsme tam seděli jako publikum na prezentaci. Lenka se usmívala a vysvětlovala, jak se dá začít s minimální investicí. Ukazovala fotky lidí, kteří díky tomu prý cestují po světě. Z kapsy vytáhla letáčky a rozdala je všem kolem stolu.
Koukla jsem se na ni a cítila směs smutku a zklamání. Bylo mi jí líto. Věděla jsem, že měla poslední měsíce těžké. Přišla o práci, rozešla se s přítelem a teď se asi chytla něčeho, co jí dává naději. Jenže místo upřímného přátelství z toho udělala obchodní schůzku.
Nepříjemný tlak a ticho mezi přáteli
Když došlo na otázky, snažila se nás přesvědčit, že to není žádný podvod, ale „spolupráce“. Každý nový člen prý získá přístup k exkluzivním produktům a ještě může vydělávat, pokud přivede další.
Někteří hosté se tvářili nadšeně, asi aby ji neurazili. Jiní, stejně jako já, jen mlčeli. Když jsem se zvedla s tím, že musím brzy vstávat, zahlédla jsem její pohled. Zklamaný, skoro vyčítavý. A já nevěděla, co říct.
Domů s těžkým srdcem
Cestou domů jsem přemýšlela, jak se z člověka, kterého jsem obdivovala, stane někdo, kdo manipuluje své přátele. A přitom to možná dělá z dobré víry, protože sám uvěřil. Přemýšlela jsem, jestli jí mám napsat, nebo to nechat být.
Nakonec jsem jí poslala krátkou zprávu, že mi bylo líto, jak ten večer dopadl. Odpověděla až druhý den, že to chápe, ale že jednou mi ukáže, že to funguje. Od té doby jsme si nenapsaly.
Lekce, kterou jsem nečekala
Od té doby se dívám na pozvánky na oslavy jinak. Naučila jsem se, že ne každé „přijď, bude sranda“ je opravdu myšlené upřímně. A že někdy lidi, kteří nám byli nejblíž, ztratí pojem o tom, co je přátelství a co jen obchod.
Lenku jsem potkala před pár týdny náhodou v kavárně. Vypadala unaveně a bledě. Seděla s laptopem a psala zprávy, nejspíš dalším známým. Když mě uviděla, jen se pousmála, ale nepromluvila.
A já si v tu chvíli uvědomila, že největší dárek, který si mohla k narozeninám dát, by byl možná jiný. Pochopit, že opravdové přátelství se nedá prodávat.
Jana, Pardubice
