Článek
Na první pohled působila jako herečka, které se otevřely dveře k dlouhé a bezstarostné kariéře. Diváci si ji spojili s filmy jako Holky z porcelánu, Léto s kovbojem nebo s dalšími známými tituly, v nichž často ztvárňovala přitažlivé, naivní nebo lehce rozpustilé ženy. Právě tady ale začal problém, který se s ní táhl dlouhé roky. Místo aby mohla rozvíjet širší herecký rejstřík, zůstávala v očích okolí uzavřená v jedné škatulce, ze které se jí nedařilo uniknout.
Za leskem známé tváře se tak skrývala nespokojenost, kterou zvenčí dlouho nešlo poznat. Kořínková postupně dospěla k tomu, že takto dál fungovat nechce, a v roce 1981 odešla se svým prvním manželem Karlem Klusákem do Austrálie. Nešlo jen o změnu adresy, ale o pokus úplně přepsat vlastní život. V zahraničí se živila hlavně hudbou, vystupovala jako zpěvačka a herectví na čas odsunula stranou.
Když popularita přestane být výhodou
Po návratu do Česka na začátku devadesátých let však nepřišel žádný velký triumfální návrat. Naopak se ukázalo, že někdejší sláva umí být zrádná. Zatímco veřejnost si ji pamatovala velmi dobře, profesní prostředí už pro ni nemělo mnoho prostoru. Objevila se sice ještě ve filmu Corpus Delicti, ale vysněné znovuoživení herecké dráhy se nekonalo. Místo nového rozjezdu přišlo spíš bolestné vystřízlivění z představy, že staré jméno samo o sobě stačí.
Právě tehdy se její soukromý i profesní svět začal nebezpečně drolit. Rozpad prvního manželství, zklamání z neúspěšného návratu a pocit, že o ni původní branže už nestojí, ji dostaly do velmi těžkého období. Podle tehdejších informací následovaly hluboké deprese, problémy s alkoholem a také psychiatrická léčba. Mluvilo se dokonce o tom, že situace byla natolik vážná, že jí hrozily i zásadní zásahy do osobního života a samostatnosti.
Jenže právě ve chvíli, kdy by řada lidí čekala definitivní pád, přišel nečekaný obrat. Lenka Kořínková se vrhla na oblast, s níž si ji později spojila další generace čtenářů, tedy na zdravý životní styl a dělenou stravu. Její knihy o takzvaných kytičkách a zvířátkách zasáhly široké publikum a proměnily ji z někdejší filmové hvězdy v autorku, která dokázala oslovit statisíce lidí úplně jiným způsobem než před kamerou. Celkem vydala devět knih o životosprávě a sama uváděla, že se prodalo kolem 700 tisíc výtisků.
Druhý vzestup, druhý pád
Úspěch knih jí přinesl nejen nové publikum, ale i pocit, že se dokáže prosadit bez pomoci filmového průmyslu. V té době do jejího života vstoupil fotograf David Holas, později její druhý manžel. Vztah zpočátku působil jako nová šance na klidnější kapitolu. Společně zkoušeli žít také v zahraničí, konkrétně znovu v Austrálii a také ve Spojených státech. Ani tentokrát ale nešlo o konečné zakotvení, které by přineslo stabilitu a jistotu.
Po rozpadu druhého manželství se staré problémy znovu ozvaly. Následovalo další těžké období spojené s alkoholem, které vyvrcholilo v roce 2005 incidentem v Jesenici u Prahy, kde ji v silně podnapilém stavu našla hlídka u silnice. Ve veřejném prostoru to tehdy vyvolalo silné reakce a definitivně se ukázalo, jak tenká může být hranice mezi někdejší slávou a osobním dnem. Po další léčbě se ale znovu zvedla a začala se věnovat práci, kterou by od ní čekal málokdo, výuce angličtiny.
Právě to je na jejím příběhu možná nejvýmluvnější. Zatímco část publika si ji pamatuje jako herečku a jiní jako autorku dietních bestsellerů, ona sama v pozdějších letech vystupuje spíše jako člověk, který si život poskládal po svém, i když to okolí často nechápe. Občas se objevila v televizi, například v pořadu Prostřeno!, ale hlavní těžiště jejího života už dávno neleží v klasickém showbyznysu. I tím se její osud vymyká běžné představě o tom, jak má vypadat kariéra někdejší celebrity.
Proč její dnešní život budí tolik emocí
Velkou pozornost budí i otázka bydlení, kolem které se v posledních letech objevilo mnoho zjednodušených závěrů. V médiích se opakovaně psalo, že má úřední adresu na ohlašovně a oficiálně není hlášená v běžném bydlišti. Jenže stejná vyjádření zároveň ukazují, že sama Kořínková tento stav popisuje jako praktické rozhodnutí, nikoli jako důkaz, že by neměla kde žít. Tvrdí, že se ráda stěhuje a nechce neustále měnit údaje v dokladech. Označovat celý její život jedinou nálepkou je proto příliš jednoduché.
Na jejím osudu je něco, co lidi nepřestává fascinovat ani po desetiletích. Není to jen vzpomínka na známé filmy, ale hlavně kontrast mezi tím, co veřejnost čekala, a tím, co skutečně přišlo. Z obdivované filmové krásky se stala žena, která prožila emigraci, profesní pád, závislost, léčbu, knižní boom i úplně novou pracovní dráhu. V českém prostředí, které má rádo jednoduché příběhy o hvězdách a jejich pádech, působí právě tahle proměnlivost neobyčejně silně.
A možná právě proto její příběh ani v roce 2026 neztrácí sílu. Ne proto, že by šlo o další rychlou senzaci z prostředí celebrit, ale protože je v něm vidět cena slávy, únava z cizích očekávání i tvrdohlavá snaha žít podle sebe, i když to znamená jít proti proudu. Lenka Kořínková dnes nepůsobí jako někdo, kdo by se snažil vrátit do starých kolejí za každou cenu. Spíš jako žena, která už dávno ví, že veřejný obraz a skutečný život bývají dvě úplně rozdílné věci.
Zdroje:
