Článek
Byl to běžný páteční den 3. května 1968. Let Braniff Airways 352 měl spojit texaský Houston s Dallasem. Letadlo typu Lockheed L-188 Electra, tehdy už pomalu na odchodu z flotil amerických aerolinek, odstartovalo odpoledne z Houstonu pod vedením zkušeného kapitána Johna Phillipse. V té chvíli ještě nikdo netušil, že jde o poslední let tohoto stroje a o poslední chvíle 85 lidí na palubě.
Nad texaskými pláněmi se mezitím začala formovat bouře. Nešlo o drobné přeháňky, ale o skutečně silnou bouřkovou frontu, se kterou si příroda rozhodně nehrála na kompromisy. Řídící letového provozu proto začali přesměrovávat letadla mimo její dosah. Jenže posádka Electry se rozhodla jinak. Místo bezpečného východního obletu zvolili západní cestu, kde mezi bouřkovými mračny údajně viděli mezery. Možná chtěli ušetřit čas. Možná věřili svým zkušenostem. Možná se jen rozhodli špatně.
Z omylu do spirály
Když se Electra ponořila do černé stěny plné blesků, přívalového deště a nevyzpytatelného větru, bylo už pozdě na změnu. Kapitán se snažil stroj obrátit a vrátit se zpět, odkud přiletěl, ale divoké turbulence začaly letadlo rozhazovat jako papírovou hračku. Manévr, který měl zachránit situaci, se rychle změnil v boj o přežití. V jednu chvíli se letoun dostal do vysokorychlostního střemhlavého letu. Posádka se ho snažila zoufale vyrovnat. Ale tlak, kterému byla konstrukce vystavena, byl příliš velký. Jedno z křídel prasklo. Letadlo se během vteřiny změnilo v trosky a zřítilo se do polí nedaleko města Mexia. Všech 85 lidí na palubě včetně pěti členů posádky zahynulo.
Pád, který změnil pravidla
Vyšetřování ukázalo, že šlo o kombinaci více faktorů. Technicky bylo letadlo v pořádku. Posádka byla zkušená. Ale udělala zásadní chybu v odhadu. Podcenila sílu bouře. Ignorovala doporučení řídících letového provozu. A příroda jim to neodpustila. Let 352 se stal příkladem tragického selhání lidského úsudku tváří v tvář živlům. Příběh tohoto letu se dnes probírá při školeních pilotů jako učebnicový příklad toho, co nedělat. Ne proto, abychom soudili. Ale proto, abychom se učili. Z respektu k těm, kteří tenkrát neměli šanci.
Letadlo, které mělo své dny sečtené
Lockheed Electra byla svého času špičkou v oblasti turbovrtulových letadel. Rychlá, silná, moderní. Jenže už na počátku 60. let ji začala pronásledovat pověst problematického stroje. Kvůli sérii havárií. Výrobce problémy odstranil a letouny dostaly druhou šanci. Přesto už bylo jasné, že jejich éra končí. V době havárie letu 352 měla Braniff ve flotile ještě 11 těchto strojů a plánovala je vyřadit do roka.
Stroj s označením N9707C, který 3. května 1968 havaroval, přiletěl ten den z Dallasu do Houstonu. Pilotoval ho tehdy 46letý John Phillips, jenž měl nalétáno přes 10 tisíc hodin. Ironií osudu je, že do role kapitána Electry se vrátil po dlouhé době teprve den před osudným letem. Přezkoušení zvládl bezchybně, jeho schopnosti nikdo nezpochybňoval. Na palubě byli také první důstojník John Foster, letový inženýr Donald Crossland a dvě letušky. Nikdo z nich už se nikdy nevrátil domů.
Ticho po bouři
Let 352 nebyl první, ani poslední, který skončil kvůli špatnému počasí tragicky. Ale právě tahle havárie se stala symbolem toho, jak důležité je poslouchat přírodu. A jak nebezpečné může být spolehnout se víc na vlastní odhad než na fakta. Po nehodě se letecký průmysl znovu zaměřil na školení pilotů, technologie a krizové scénáře. Výsledkem jsou dnešní přísné pokyny pro lety v blízkosti bouří, kterým se piloti musí řídit. Vznikly na základě této konkrétní tragédie.
Při pohledu zpět je snadné říct: chyba pilota. Ale za těmi dvěma slovy se skrývají lidé, osudy, rozhodnutí pod tlakem, podmínky, které se měnily každou minutou. A především síla přírody, která si nevybírá. Let 352 společnosti Braniff Airways je připomínkou, že za každou havárií se skrývá víc než jen technická závada. Je to příběh o lidské odvaze i omylnosti, o důvěře v technologie a zároveň o tom, jak rychle se může všechno změnit.
Zdroje:
