Hlavní obsah

Osudy: V hotelu jsem zaučila novou recepční. Po dvou měsících mi vedení nabídlo jen víkendové směny

Foto: Magnific.com

Jolana pracovala v malém hotelu osmnáct let a znala jeho provoz do posledního detailu. Když nastoupila nová recepční, ochotně ji všechno naučila. Teprve později zjistila, proč vedení tolik spěchalo s jejím zaučením.

Článek

Jolana Skálová pracovala jako recepční v menším hotelu v Jindřichově Hradci už osmnáctým rokem. Nastoupila tam krátce po čtyřicítce, když její předchozí zaměstnavatel ukončil činnost, a postupně si na práci natolik zvykla, že si jiné zaměstnání nedokázala představit. Hotel měl čtyřiatřicet pokojů, menší restauraci a konferenční salonek.

Jolana znala většinu pravidelných hostů, věděla, které pokoje bývají nejžádanější, a dokázala vyřešit i nepříjemnosti, se kterými si mladší kolegové často nevěděli rady. Když někdo zapomněl rezervaci, nefungovala platební karta nebo si host stěžoval na hluk, obvykle volali právě jí. Pracovala na plný úvazek a počítala s tím, že v hotelu zůstane až do důchodu.

Začátkem února oznámil majitel hotelu Rostislav Mlynář zaměstnancům několik plánovaných změn. Chtěl modernizovat rezervační systém, zavést samoobslužné ubytování pro pozdní příjezdy a více se zaměřit na zahraniční hosty. Součástí změn byl také nástup nové recepční, šestadvacetileté Nely Veselé.

Měla výbornou angličtinu, zkušenosti ze zahraničí a dobře se orientovala v počítačových programech. Jolana ji přijala bez výhrad. V prvních týdnech jí ukazovala, jak se řeší skupinové rezervace, kde jsou uložené dokumenty a jak postupovat při reklamacích. Několikrát kvůli ní zůstala po směně déle, protože chtěla, aby se nová kolegyně všechno pořádně naučila.

Postupně si ale začala všímat zvláštních věcí. Majitel se Nely stále častěji ptal, jak by šlo některé činnosti zjednodušit, zatímco Jolaniny připomínky přehlížel. Když upozornila, že samoobslužné ubytování nebude vyhovovat všem hostům, odpověděl, že se lidé musí naučit používat moderní technologie.

Jednou dokonce poznamenal, že starší zaměstnanci mají se změnami větší problém než mladí. Jolanu to zamrzelo, ale dál pracovala stejně jako předtím. Nový systém se naučila používat během několika dnů a několikrát pomáhala Nele napravovat chybně zadané rezervace. Předpokládala, že se provoz postupně ustálí.

Na konci března si ji Rostislav pozval do kanceláře. Na stole měl připravený návrh dodatku k pracovní smlouvě. Vysvětlil jí, že po zavedení nového systému už hotel nepotřebuje tolik zaměstnanců na recepci a že by pro ni bylo nejvhodnější pracovat pouze o víkendech. Znamenalo by to dva pracovní dny týdně a odpovídající snížení mzdy.

Jolana zůstala překvapená. „A co budu dělat zbytek týdne? Do důchodu mám ještě několik let,“ zeptala se. Majitel odpověděl, že bude mít alespoň více času na rodinu a koníčky. Když namítla, že ze dvou směn nezaplatí běžné výdaje, připomněl jí, že hotel musí hospodařit ekonomicky.

Teprve během rozhovoru zjistila, že Nela má pracovat na plný úvazek a postupně převzít většinu běžných směn. Jolana se zeptala, proč tedy vedení přijímalo nového zaměstnance, pokud chtělo personální náklady snižovat. Rostislav vysvětlil, že potřebuje člověka se znalostí jazyků a zkušenostmi s novými technologiemi.

Současně ji ujistil, že její dosavadní práce si váží a že s ní dál počítá při víkendovém provozu. Jolanu jeho odpověď neuspokojila. Připomněla mu, že během let opakovaně zastupovala nemocné kolegy, zaučovala brigádníky a často pracovala i o svátcích. Majitel odpověděl, že minulých zásluh si váží, ale nemohou rozhodovat o budoucím fungování podniku.

Domů odcházela s návrhem smlouvy v kabelce. Večer si spočítala, kolik by po snížení úvazku vydělávala. Částka nestačila ani na její pravidelné měsíční výdaje. S manželem sice měli společné hospodaření, ale Jolana nechtěla být několik let závislá především na jeho příjmu.

Následující den se obrátila na pracovněprávní poradnu a nechala si vysvětlit své možnosti. Dozvěděla se, že se změnou sjednaného úvazku nemusí souhlasit. Rozhodla se proto dodatek nepodepsat a požádala vedení o písemné stanovisko, jak s ní chce dál postupovat.

V dalších týdnech se atmosféra v hotelu změnila. Majitel s ní komunikoval převážně prostřednictvím pracovních zpráv a některé úkoly začal přidělovat výhradně Nele. Ta si postupně všimla, že mezi nimi panuje napětí. Jednou se Jolany přímo zeptala, jestli udělala něco špatně.

Jolana jí vysvětlila, že problém nemá s ní, ale se způsobem, jakým vedení rozhodlo o jejím pracovním místě. Nela přiznala, že při nástupu vůbec nevěděla, že má převzít směny dlouholeté zaměstnankyně. Předpokládala, že hotel rozšiřuje služby a potřebuje další posilu. Obě se domluvily, že jejich osobní vztahy nebudou kvůli rozhodnutí zaměstnavatele zbytečně zhoršovat.

Jolana ještě jednou navrhla, že by mohla část pracovní doby věnovat vyřizování skupinových rezervací a komunikaci s cestovními kancelářemi. Tuto práci v hotelu dlouhodobě zajišťovala a měla s ní zkušenosti. Rostislav však návrh odmítl s tím, že chce všechny administrativní činnosti postupně sjednotit.

Nakonec jí předal výpověď z organizačních důvodů. Jolana ji přijala, přestože ji konec zaměstnání mrzel. Domluvila se na předání agendy a začala hledat jiné místo. Zpočátku se obávala, že v jejím věku nebude snadné najít práci na plný úvazek, ale po několika pohovorech získala zaměstnání na zákaznickém oddělení menší společnosti zajišťující zdravotnické pomůcky.

Poslední den v hotelu si vyklidila skříňku, odevzdala klíče a předala Nele sešit s poznámkami k pravidelným rezervacím. Byly v něm kontakty, zvláštní požadavky některých hostů i postupy pro situace, které nový počítačový systém zatím nedokázal vyřešit. Nela jí poděkovala a přiznala, že se jí po jejím odchodu nebude pracovat jednoduše. Jolana jí popřála, ať se jí daří, a odešla bez rozloučení s majitelem, který toho dne v hotelu nebyl.

V novém zaměstnání si musela zvyknout na jiný sortiment, nové kolegy i odlišné pracovní postupy. První měsíc byl náročný a několikrát si říkala, že v hotelu by podobné věci zvládla bez přemýšlení. Postupně se ale zapracovala.

Měla pravidelnou pracovní dobu, volné víkendy a vedoucí, která se jí při zaškolování pravidelně ptala, zda něčemu potřebuje věnovat více času. Když jí po třech měsících nabídla, aby pomohla připravit podklady pro zaučení další kolegyně, Jolana souhlasila.

Jednoho pátečního odpoledne potkala v obchodě Nelu. Bývalá kolegyně jí vyprávěla, že hotel má v hlavní sezoně problém s pokrytím směn a vedení hledá další brigádníky. Zmínila také, že se nedávno jeden pravidelný host ptal, kam zmizela paní, která mu vždycky dokázala zajistit jeho oblíbený pokoj. Jolana se nad tím pousmála. Neptala se, zda by se mohla vrátit, ani nechtěla vědět, jestli majitel svého rozhodnutí lituje. Doma už měla připravený batoh na sobotní výlet, který s manželem dlouho odkládali kvůli jejím víkendovým službám.

Zdroje: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz