Článek
Táta oznámil, že se rozvádí, a chvíli nato nám představil novou partnerku. To, co následovalo, bych nepřála nikomu. Táta s mámou spolu žili od mládí. Seznámili se na taneční zábavě, vybudovali si domov, vychovali mě i moji sestru. Poslední roky už to mezi nimi skřípalo, to jsem věděla, ale nikdy by mě nenapadlo, že to dojde tak daleko. Vždycky jsem si říkala, že ve starším věku už lidé spíš drží pohromadě, protože se znají, jsou zvyklí a přece už nemají důvod dělat velké životní změny.
Když mi jedno odpoledne zavolal, že se s mámou domluvili na rozvodu, nemohla jsem tomu uvěřit. Srdce mi spadlo až do žaludku. Viděla jsem mamku, jak to nese těžce, i když se snažila tvářit statečně. A já byla vděčná aspoň za to, že to proběhlo relativně v klidu, bez dramatických hádek nebo soudních tahanic. Jenže to, co přišlo potom, otřáslo celou rodinou.
Nová partnerka
Táta pár týdnů po rozvodu přišel s tím, že by nám rád někoho představil. Byla jsem překvapená, ale nechtěla jsem mu brát šanci na nový začátek. Přece jen, i on má právo na štěstí. Domluvili jsme se na společné večeři a já byla zvědavá, kdo se vedle něj objeví.
Když se objevila ve dveřích, doslova se mi zatočila hlava. Byla to bývalá nejlepší kamarádka mojí mámy. Žena, která k nám ještě před pár lety chodila na kávu, se kterou si mamka vyměňovala recepty a která nás doprovázela na rodinné oslavy. Najednou stála vedle mého táty, ruku v ruce, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
Směs emocí
První chvíle byla otřesná. Všechno se mi sevřelo, nedokázala jsem se na ni ani podívat. Táta působil šťastně, měl ten zvláštní výraz, který jsem u něj dlouho neviděla. Jenže ve mně se míchal vztek, smutek a hlavně pocit zrady. Jak mohl něco takového udělat? A jak mohla ona? Věděla, že je máma z rozvodu zničená, a přesto do toho vztahu šla.
Nevěděla jsem, co říct. Celý večer proběhl ve zvláštní atmosféře, jako bych byla někde, kam vůbec nepatřím. Když jsem pak volala mámě, cítila jsem, že tušila, kdo za rozvodem stál. Nepadlo to nahlas, ale její ticho řeklo víc než tisíc slov.
Rozpolcenost
Od té chvíle se snažím hledat rovnováhu. Táta je pořád můj táta a já ho mám ráda. Vidím, že je s ní šťastný, že mu vedle ní jakoby omládly oči. Jenže pro mě je těžké překousnout, že si našel lásku zrovna tam, kde neměl. Připadá mi, že tím zradil nejen mámu, ale i nás, jeho děti.
Když jsme se o tom bavili, snažil se vysvětlit, že k nim city přišly nečekaně, že to nebyl plán. Tvrdil, že spolu byli až po rozvodu, že se předtím nic nedělo. Možná má pravdu, ale v mých očích to nic nemění. Ten vztah je pro mě prostě nepřijatelný.
Jak dál
Nevím, jestli si na to někdy zvyknu. Občas přemýšlím, že s tátou omezím kontakt, protože každé setkání s nimi dvěma mě bolí. Na druhou stranu nechci ztratit člověka, který pro mě tolik znamená. Vím, že život není černobílý, ale někdy bych si přála, aby byl jednodušší.
Možná časem dokážu přijmout, že táta má nový život. Ale určitě nikdy nedokážu zapomenout, že je to s někým, kdo byl součástí naší rodiny už dávno předtím. A že tohle mámě zlomilo srdce víc, než cokoli jiného.
Zdroj: Klára H., Brno
