Článek
Až do chvíle, kdy dorazila zásilka, kterou jsem si rozhodně nepřál, aby někdo jiný otevíral. Zvlášť ne náš jedenáctiletý syn.
Zvědavost dítěte je někdy silnější než pravidla
Byl jsem v práci, když mi přišla zpráva: „Tati, přišel ti balíček, tak jsem ti ho rozbalil.“ V tu chvíli jsem ještě netušil, že budu litovat každého kliknutí, které jsem udělal při večerním brouzdání po internetu. Ten „nenápadný“ nákup z e-shopu se totiž proměnil v menší rodinnou katastrofu.
Volám mu zpátky, že nemá otevírat věci, co nejsou jeho, ale on už byl plný dojmů. „Tati, to je nějaký vtip? To je fakt tvoje?“ ptal se a smál se do telefonu. V tu chvíli mi začalo docházet, že se asi nejednalo o novou peněženku, jak jsem si původně namlouval. V balíčku totiž nebyla peněženka, ale… ehm, dejme tomu dospělácká pomůcka, kterou jsem koupil spíš ze zvědavosti než z potřeby.
Otevřít, nepochopit, ale rozhodně nezapomenout
Když jsem přišel domů, na stole ležel balíček, vybalený, s obsahem vystaveným jak nějaký exponát z muzea trapnosti. Syn byl samozřejmě zvědavý. „K čemu to je? To je nějaká masážní věc? Nebo to máš na záda?“ Ptal se, zcela bezelstně. A já se jen zmohl na nesrozumitelný mumlavý výklad, že to není nic pro děti a že to neměl otevírat.
Manželka se snažila tvářit vážně, ale koutky jí cukaly. Nakonec jsme si večer otevřeli víno a smáli se tomu ještě hodinu. Já tedy trochu hořce. Vysvětlovat synovi, že dospělí někdy nakupují i věci, o kterých se prostě nemluví, nebylo nic jednoduchého. A on má od té doby novou oblíbenou historku do školy: „Jednou jsem tátovi otevřel balíček a byla tam nějaká divná věc… asi pro zdraví.“
Od té doby máme nové pravidlo
Balíčky si doma otevírá každý sám a zásilky s podezřelými jmény e-shopů si nechávám posílat raději do práce. Pochopil jsem, že některé věci prostě nejsou určené pro dětské oči, a že když už si dospělý muž koupí něco ne zcela běžného, měl by si to minimálně dobře zorganizovat. A co se týče syna? Ten už se na mě od té doby občas podívá a s úsměvem řekne: „Tati, dneska ti nic nepřišlo?“
