Článek
Ama, v překladu mořská žena, ve svém životě praktikuje velmi dávnou techniku freedivingu. To znamená, že bez jakékoliv vzduchové pomoci hledají na dně oceánu mořské plody, které následně ručně sbírají. Tato technika je po mnoho tisíciletí považována za historickou a velmi nebezpečnou. Tradice vznikla přibližně před 5000 lety, ještě v tehdejším období Džómon. Jediné vybavení, které tyto amy mají, jsou neoprenové obleky, ploutve a potápěčské brýle. Nic víc k dispozici nemají. Žádné kyslíkové bomby nebo ventilátory vzduchu.
Ženy vykonávající nebezpečnou činnost
Tyto ženy ve svém oboru opravdu velmi riskují své životy. Jak celý proces freedivingu probíhá? Žena se potopí do hloubky přibližně 20 metrů. Voda není nijak zvlášť teplá. Ženy dokážou pod vodou zůstat přibližně 3 minuty, během kterých aktivně hledají a sbírají mořské plody, které se jim naskytnou. Mezi ně patří například okurky, chaluhy, abalony a další měkkýše. Zkušená ama zvládne během svého jediného potopení nasbírat přibližně 10 mořských ježků. Další zvláštností těchto žen je fakt, že když se z vody vynoří, vydává svým silným dechem zvuk, který se nazývá isobue. To znamená mořská píšťala. A proč to vlastně dělají? Jedná se o proces čištění plic od oxidu uhličitého, aby se mohly všechny ženy znovu zhluboka nadechnout při dalším potopení.
Potápečkami jsou výhradně ženy
Tradici freedivingu provádějí výhradně ženy. Důvod je prostý. Žena má totiž silnější podkožní tukovou vrstvu než muž. To ženám pomůže déle vydržet v chladné vodě. Sbírání mořských plodů v ledové vodě vydrží opravdu jen ty nejzkušenější. Tato tradice se dědí po celé generace a děti těchto žen, především dcery, jsou k ní vedeny od útlého dětství. Dívky se od svých matek naučí potřebné znalosti a dovednosti, především techniky, jak zlepšit lepší dýchání a kapacitu plic. Ženy se díky svému pravidelnému potápění dožívají vysokého věku. Dokonce některým amám je i 90 let, když se stále dokáží naplno potopip.
Nejsevernější ama
Podobná tradice se zachovává i na severu. Zde nejslavnější potapěčky z Kudži podél bouřlivého pobře Iwate dokázaly nasbírat přes 30 mořských plodů najednou. Jediný rozdil mezi těmito ženami je jejich oděv. Severní ženy nosí k potápení pouze jednoduchou bederní roušku. Jsou zvyklé plavat ve velmi studené vodě. Samotná přímořská oblast Kudži je jednou z nejvýznamnějších světových rybářských oblastí a je obdařena velkým množstvím kvalitních mořských řas. Do dnešního dne v Japonsku žije přibližně 3000 žen, které toto povolání aktivně vykonávají. V dnešní době zájem mladých dívek o tuto tradici opadá, a to především díky využívání moderních technologií, jako je internet, počítače, chytré telefony a tablety.
Zdroje: Morethantokio, UnsenJapan, travelmagazine
