Článek
Ve středověku si lidé užívali pití stejně jako my dnes, a protože tehdy neměli filtry na vodu, bylo vlastně ještě potřebnější pít vařený nápoj. Přestože ve středověké kultuře převládaly alkoholické nápoje, je důležité si uvědomit, že voda byla stále důležitou součástí každodenního života. Kvůli špatným hygienickým postupům a obavám z různých střevních infekcí přenášených vodou se však voda často spojovala s alkoholem či bylinnými nálevy, aby bylo její pití bezpečnější. Chudí lidé pili většinou medovinu nebo mošt, lidé bohatí a z vyšších vrstev mohli pít několik různých druhů vína a piva, kolik chtěli. Pivo je jedním z nejstarších kvasných nápojů používaných člověkem, ale je to také nápoj, který byl ve středověku nejvíce v módě.
Pivo bylo nejoblíbenějším nápojem středověku
V období středověku bylo pivo nejběžnějším a nejrozšířenějším nápojem. Zpočátku bylo neoblíbené a považovalo se za zdraví škodlivé. Mělo poškozovat žaludek, zuby a způsobovalo nepříjemný zápach z úst. Bylo ale velmi návykové, a lidé ve středověku mu tak nedokázali odolat. Postupem času se stávalo oblíbenějším a začalo se konzumovat v celé Evropě. Ve středověku se pivo vařilo i v klášterech. Vařilo se z ječmeného sladu, vody a kvasnic. V pozdějších letech se však používalo několik dalších odrůd obilí a koncem 16. století se k ovsu přidal květ chmele. Jedním z nejznámějších druhů piva ve středověku bylo Godale. Toto slovo vzniklo ze dvou germánských slov God a Ale. V překladu znamenalo dobré pivo a bylo silnější než běžné pivo. Jemná piva se konzumovala ke snídani, silnější se pila později během dne. Pivo bylo základem každodenního života rolníků i šlechty. Byl nejen zdrojem hydratace, ale také výživným nápojem, protože poskytoval nezbytné kalorie a živiny. Pivo hrálo důležitou roli při společenských setkáních, oslavách a dokonce i náboženských obřadech. Lidé do nápojů a pokrmů začali přidávat různá koření. Mezi nejvíce používaná koření patřil jalovec, pryskyřice, jablka, šalvěj, levandule, hořec, vavřín a mnoho jiných. V polovině středověku převzaly výrobu piva pivovary převážně v Německu.
Víno bylo nápojem pro smetánku
Víno bylo ve středověku vysoce ceněno a bylo považováno za luxusní a prestižní nápoj. Často se dováželo z oblastí jako je Francie, Itálie a Španělsko. Víno si dopřávaly především vyšší vrstvy včetně šlechty, duchovenstva a bohatých obchodníků. Symbolizovalo bohatství, vytříbenost a kultivovanost. Dostupnost vína se lišila v závislosti na regionu a společenském postavení. Ve středověku víno pili zejména lidi s vyšším postavením. S přimícháním pryskyřice do vína experimentovali Angličané, a to z toho důvodu, aby zabránili zkysnutí, protože v Británii nebylo vhodné podnebí pro pěstování dozrávání hroznů. Proto se většina vín dovážela z jiných oblastí a zemí. Z toho důvodu se skupina anglických obchodníků v roce 1372 vypravila do Bordeaux pro víno. Eustach Deschamps o století později prosazoval rýnská vína, vína z Řecka, Malmsey a Grenache. Malmseyské víno se připravovalo smícháním vody, medu, klariské šťávy, pivních koleček a brandy. Do jiných vín se zase pro zpestření chuti přimíchávaly směsi pelyňku, myrty, yzopu a rozmarýnu. Ty se dále míchaly se slazeným vínem a dochucovaly medem. Vyhlášené nápoje nesly noblesní název nektar ty, které se skládaly z koření, asijských aromatických látek a medu se obecně nazývaly bílé víno.
Medovina je nápojem oslav
Známá také jako medové víno, byla medovina ve středověku oblíbeným nápojem zejména v severní Evropě. Odjakživa vznikala přirozeným procesem bez lidského přičinění a když ji člověk okusil, začal se pokoušet tento proces napodobovat. Lahodný nápoj se vyráběl kvašením medu s vodou a působením kvasinek s různými bylinami a kořením. Medovina byla spojována s oslavami, hostinami a zvláštními příležitostmi. Díky své sladké chuti a opojným účinkům byla oblíbenou volbou žen i mužů pro přípitky a veselí. Medovina měla také symbolický význam, představovala plodnost, lásku a pohostinnost. Mnoho výborných druhů si lze vychutnávat i v dnešní době.
Cider, vyráběný ze zkvašené jablečné šťávy, byl ve středověku dalším rozšířeným nápojem, zejména v oblastech s hojným výskytem jablek. Cider byl osvěžující a lehčí alternativou piva a medoviny. Často ho konzumovaly nižší vrstvy a rolníci, kteří měli přístup k jablečným sadům. Cider byl všestranný nápoj, který se mohl pít samostatně nebo se mohl míchat s jinými přísadami a vytvářet tak chuťově výrazné lektvary. Kromě hlavních alkoholických nápojů se ve středověku konzumovaly také různé bylinné nálevy a tisany. Ty se připravovaly louhováním bylin, květů a různých rostlinných látek v horké vodě. Tyto nálevy se užívaly pro své léčivé vlastnosti a věřilo se, že mají léčivé účinky na tělo a mysl. Bylinky jako heřmánek, máta a levandule se běžně používaly k přípravě uklidňujících a aromatických nápojů.
Nápoje ve středověku poskytovaly nejen výživu a hydrataci, ale hrály také významnou společenskou, kulturní a symbolickou roli. Ať už se jednalo o vydatné pivo, na kterém si pochutnávali všichni, nebo o prestižní víno, na kterém si pochutnávala smetánka, případně o oslavnou medovinu a osvěžující mošt, tyto nápoje byly nedílnou součástí středověkého života. Zkoumání nápojů středověku nám umožňuje nahlédnout do minulosti a ocenit bohaté tradice a chutě minulé éry.
