Článek
Dcera má svá oblíbená jídla, většinou kuřecí řízek, hranolky nebo rajskou. Ale tentokrát chtěla změnu. „Maminko, dneska si dám vývar,“ oznámila rozhodně, když jsme si sedly ke stolu v naší oblíbené restauraci. Objednala si slepičí polévku s nudlemi a vypadala u toho tak slavnostně, že jsem si tu chvíli chtěla zapamatovat. Všechno vypadalo v pořádku. Usměvavá servírka, rychlá obsluha, dokonce i dětské pastelky na stole. Jenže pak přišla polévka.
Dívá se do talíře a ztichne
Servírka před ni postavila talíř s vývarem, poděkovala a odešla. Dcera se chvíli bez hnutí dívala do talíře. Čekala jsem, že si začne foukat do lžíce, ale ne. Mlčela. A pak, s naprosto vážným výrazem, řekla dost nahlas: „Maminko, ta polívka je nahá.“ V první chvíli jsem se zarazila. Pak jsem se podívala do jejího talíře a opravdu, žádné nudle. Jen čistý vývar. Začala jsem se smát a vedle nás se smáli i lidé u druhého stolu. Malá se ale tvářila pořád vážně. „Nahá polívka znamená, že tam nejsou žádné šaty. A v polívce jsou šaty nudle,“ dodala velmi odborně, jako by právě přednášela na gastronomické konferenci.
Servírka přišla, smála se taky
Když šla okolo servírka, dcera se na ni podívala a docela klidně jí řekla: „Paní, já mám nahou polívku. Já chtěla oblečenou.“ Žena se rozesmála a slíbila, že ji „oblékne“, jak si přeje. Za chvíli přinesla misku plnou horkých nudlí, které dcera slavnostně přesypala do talíře. „Teď už může jíst i pan král,“ oznámila. A mně nezbylo než se znovu smát, protože tenhle výrok byl vrcholem celého oběda.
Vtip, který si zapamatujeme
Od té doby už doma neexistuje „vývar bez nudlí“. Vždycky je to „nahá polívka“, a když se něco zapomene nebo není úplně podle očekávání, dcera hned zahlásí, že to „není oblečené“. Vlastně mě fascinuje, jak děti umí i obyčejnou situaci proměnit v něco nezapomenutelného. Díky její fantazii jsme si všichni odnesli nejen plné žaludky, ale i dobrou náladu a pár cizích lidí v restauraci taky. Možná že příště zkusí obléct i dezert. Ale zatím u nás vede „královská polívka s nudlovými šaty“.
