Článek
Takhle to bylo každý den posledních dvacet let. Řasenka, korektor, tvářenka – základní bojová výbava. Bez ní jsem nevylezla z domu. Ne proto, že bych měla špatnou pleť nebo že bych se sama sobě nelíbila. Ale protože to tak dělají všechny ženy. Jenže pak jsem si jednoho dne řekla: „Co kdybych se na to vykašlala?“
A tak jsem to udělala. A reakce lidí? Ty mě absolutně šokovaly.
První ráno bez make-upu
Stála jsem před zrcadlem a cítila se divně. Moje pleť vypadala normálně. Jen bez lesku, bez sjednocené barvy, bez zvýrazněných očí. Najednou jsem viděla všechny svoje rysy tak, jak doopravdy jsou. Nebudu lhát – první pocit byl nejistota. Ale pak mi došlo: „Proč vlastně? Vždyť tohle jsem já.“ Reakce : „Jsi nemocná?“ Přišla jsem do práce, a první kolegyně, která mě potkala, se zastavila a vykulila oči. „Jsi v pořádku ?Nevypadáš dobře.“ „Jo, proč?“ odpověděla jsem zmateně. „Nevím, prostě vypadáš jinak. Jsi bledá… nejsi nemocná?“
Tak fajn. Bez make-upu automaticky vypadám jako nemocná. Už to mělo být první varování, že to nebude jen tak. Reakce číslo dvě: „Ty jsi měla špatné ráno?“ Další kolega se zastavil ve dveřích. „Stalo se něco? Nevypadáš jako obvykle.“ „Jak obvykle?“ zeptala jsem se. „No… upraveně.“ Upraveně. To slovo mi zůstalo v hlavě . Takže když nemám make-up, znamená to, že nejsem upravená? Přitom mám čisté vlasy, voním, jsem oblečená normálně jako každý jiný den. Ale najednou to nestačí.
Pak přišla nejlepší hláška
Další den: „Jsi unavená? Na další den už jsem byla připravená. Ale nečekala jsem, že přijde další perla. „Dneska jsi nějaká unavená,“ řekla mi kamarádka. „Ne, jen nemám make-up.“ „Aha… ale fakt vypadáš jinak.“ Jinak. To slovo mi lezlo na nervy. Ano, vypadám jinak. Vypadám jako já. Třetí den už jsem se přestala řešit. „To je super, že jsi tak odvážná!“ řekla mi známá, když jsme se potkaly na obědě. „Odvážná?“ zopakovala jsem nechápavě. „Jo, že si troufneš vyjít ven jen tak.“ Jen tak. Chápete? Vyjít se svou vlastní tváří mezi lidi je dneska považované za odvahu. V tu chvíli mi došlo, jak šílené to je.
Den pátý: Vypadáš mladší! Po pár dnech jsem si na svůj přirozený obličej zvykla. A pak přišla první pozitivní reakce. „Víš, co je zvláštní?“ řekla mi kolegyně. „Ne… co?“ „Vypadáš tak nějak mladší.“ „Fakt?“ „Jo. Taková svěží. Dřív jsi vypadala víc formálně, taková… vážnější. Ale teď jsi přirozenější.“ A to byl moment, kdy jsem pochopila, že make-up je nejen o vzhledu, ale i o dojmu, který vytváříme. S make-upem jsem působila seriózněji, možná starší. Bez něj jsem vypadala jinak – ale ne hůř.
Lidi si zvykli
Po týdnu už se mě nikdo neptal, co se děje. A já zjistila hodně zajímavých věcí. Lidé si myslí, že přirozená tvář = únava nebo nemoc. Pokud jste roky nalíčené, okolí je v šoku, když jste najednou bez make-upu. Bez make-upu vypadám jinak, ale ne nutně hůř. Jen prostě… jinak. Ranní rutina bez líčení je BOŽÍ. Ušetřím dvacet minut a můžu déle spát. Méně se kontroluju. Už neřeším, jestli mi „neutekla“ řasenka nebo se mi nerozmazala rtěnka. Vrátím se ještě k make-upu? Ano. Ale už ne tak, jako dřív. Teď už vím, že ho nepotřebuju.
Nepotřebuju ho k tomu, abych byla „upravená“. Nepotřebuju ho k tomu, abych byla „odvážná“. A rozhodně ho nepotřebuju k tomu, abych byla sama sebou. Pokud se bojíte vyjít ven bez make-upu – zkuste to. Ne proto, že je make-up špatný. Ale proto, aby jste zjistily, co se stane. A třeba Vám dojde to samé, co mně. Že krása není v tom, co si na obličej namalujete. Ale o tom, jak se cítíte sama se sebou.
