Článek
Hned druhý den jsem se rozhodla, že bych chtěla poznat více krásy ostrova, a proto jsem si půjčila v místní autopůjčovně za přijatelný poplatek osobní auto. Vybrala jsem si malé, ale pohodlné vozidlo, které bylo ideální pro úzké a klikaté ostrovní cesty. Půjčení auta bylo jednoduché a brzy jsem se už vydala na svou první výpravu.
Půjčila jsem si na dovolené auto a brouzdala po ostrovech
První zastávkou byla starobylá pevnost, která se tyčila na vrcholu kopce s úchvatným výhledem na moře. Procházela jsem jejími úzkými chodbami a představovala si, jak asi vypadala v dřívější době. Z věže byl nádherný výhled na celé okolí a já jsem se cítila jako v jiném světě. Další památkou, kterou jsem navštívila, byl chrám bohyně Athény, který byl skvělým příkladem starověké architektury a dobových staveb. Byl obklopený olivovníky a levandulovými keři, které dodávaly místu zvláštní atmosféru. Telefon jsem zavařila, ale nedalo se tuto krásu nevyfotit.
Ostrov však nenabízel jen historické památky. Navštívila jsem i místní přírodní rezervaci. Nejvíce mě uchvátily malé zátoky s křišťálově čistou vodou, kde jsem si zaplavala a potápěla se mezi barevnými rybkami. Po dni plném objevování jsem se vrátila do města, kde jsem si v jedné z místních restaurací vychutnala tradiční jídlo. Místní lidé byli velmi přátelští a ochotně mi vyprávěli o historii a tradicích ostrova. Vyzkoušela jsem místní speciality, jejich čerstvé ryby, olivový olej a sladké dezerty, které mi dodaly energii na další dobrodružství. Dále jsem dala na jejich doporučení a vydala jsem se prozkoumávat i další krásy ostrova.
Stálo mě to pěkný balík a velký problém
Jednou z nejkrásnějších částí mého putování byly malebné vesničky rozmístěné po celém ostrově. Projížděla jsem těmito klidnými místy, kochala se netradičními domky a užívala si pohled na vinice a olivové háje. Každé místo jsem chtěla zachytit do svého fotoalba, a tak jsem neustále zastavovala, fotila a znovu se rychle vydávala na cestu. Byla jsem tak pohlcená krásou, že jsem zapomněla sledovat i svoji rychlost na tachometru. S odstupem času jsem si uvědomila, že jsem asi dostatečně nesledovala dopravní označení a omezení rychlosti v jízdě a možná jsem i překročila povolenou rychlost.
Po návratu domů jsem si užívala vzpomínky na dovolenou a sdílela zážitky s přáteli a rodinou. To jsem ale ještě netušila, že můj lehkomyslný přístup k jízdě mě přijde pořádně draho. Opravdu draho. Asi dva měsíce po návratu domů, když jsem byla zpět a dovolená byla jen vzdálenou vzpomínkou, mi přišel doporučený dopis z ciziny, který jsem četla s otevřenou pusou a nevěřila vlastním očím. Byla to pokuta za dopravní přestupek, tedy překročení rychlosti jízdy o pouhých 5 kilometrů za hodinu. A částka? Třistapadesát eur. Myslela jsem si, že je to nějaké nedorozumění, dokonce jsem si myslela, že je to nějaký vtip.
Zůstala jsem švorc a raději už nikam nepojedu
Nelenila jsem a vyrazila na místní úřady. Jejich odpověď mě doslova zaskočila. Vysvětlili mi, že v zahraničí, a obzvláště pro turisty, jsou podmínky mnohem přísnější a taková výše pokuty je zcela běžná. Doporučili mi částku neprodleně uhradit v daném termínu. Když jsem odcházela, cítila jsem, jak se mi svírá srdce. Moje zdánlivě skromná dovolená se nakonec ukázala jako velmi nákladná.
Když jsem si vše spočítala, za tu částku jsem si mohla v klidu užívat dva týdny na Maledivách. Od té doby mám na paměti, že i malé přestupky mohou mít velké následky, i když si člověk myslí, že už je v bezpečí domova. A moje rozhodnutí je, že si již auto na dovolené nikdy nepůjčím. Raději se spolehnu na pěší turistiku, což mi alespoň přinese klidnou mysl, bez nečekaných finančních překvapení.
