Roman Skamene měl za dveřmi lichváře, kteří ho chtěli vyhodit z okna. Kvůli dluhům přišel o chalupu

Kumštýři často tvrdí, že lidé z umělecké branže by neměli podnikat. Nemají na to buňky a jejich zaměstnanci je často oškubou. Podobný osud potkal i oblíbeného herce Romana Skamene, který po revoluci s velkou pompou otevíral restauraci Pravěk v centru Prahy.

Nadšení z toho, že má konečně něco vlastního, brzy opadlo. „V hospodě mě pořád okrádali číšníci,“ vzpomínal na své podnikatelské období. Prý zjistil, že si mezi sebou říkali, že u Skameneho se krade skvěle. Kvůli svému snu se zadlužil u všech bank až po uši. Když se ukázalo, že je podnik na pokraji krachu, snažil se ho zachránit, ale tentokrát si musel již půjčit od lichvářů. Ti si jednoho dne přišli pro své peníze přímo do jeho bytu.„Bál jsem se, že po mně půjdou veksláci. Místo toho si ze mě udělali maskota.“

Když je tehdy pustil do bytu, netušil, že bude brzy bojovat o holý život. Dva lichváři si s sebou přivedli posilu, a to pěkně svalnatého muže, který malého herce chytil za límec a doslova ho vyklopil z okna třetího patra. Skamene si dodnes pamatuje, co mu v tu chvíli běželo hlavou: „Viděl jsem pod sebou rušnou ulici a říkal si, že je tam moc aut a lidí, takže se snad budou bát mě vyhodit.“ Naštěstí se ve svém odhadu nemýlil.

Dluhy však nekončily. Sem tam něco splatil, s rozumnými věřiteli dodržoval splátkové kalendáře, ale situace byla pořád strašná. Nakonec exekutoři poslali do dražby jeho milovanou rodinnou chalupu na Berounsku, kterou si pořídil v 80. letech s manželkou. „Musel jsem si na dceru půjčit od banky milion korun, abychom chalupu v dražbě získali zpátky,“ svěřil se Skamene. Nakonec se mu podařilo všechny dluhy splatit.

Když už se zdálo, že všechny problémy má za sebou, ozvaly se zdravotní komplikace. Nečekaně zkolaboval během představení v pražském divadle Na zábradlí. Nebyl to první případ, kdy v divadle omdlel. Šířily se fámy, že za jeho problémy stojí alkohol. Když omdlel znovu, ukázalo se, že hlavním problémem byla jeho neochota poslouchat lékaře, kteří mu po prvním kolapsu zakázali pít i kouřit.

Nakonec překvapil své okolí prohlášením, že po prodělané mozkové příhodě přestává pít. „Ve svém věku už mám dost rozumu na to, abych poslechl lékaře,“ dodal. Dnes tvrdí, že má to špatné za sebou. Splatil všechny dluhy, zklidnil bouřící se tělo a nyní si užívá klidného důchodu na své chalupě. „Dělám jen to, co mě baví, a už nic nemusím,“ libuje si nad poklidným venkovským životem a dodává své oblíbené motto: „Hlavně klídek!“

Zdroje: Wikipedie.org, csfd.cz, Nakladatelstvi.portal.cz, Lifee.cz