Hlavní obsah
Příběhy

Studená polévka a ještě studenější přístup. Když obsluha zapomene, kdo je tady pro koho

Foto: Freepik

Člověk si občas chce jen udělat hezký den. Zajít si na oběd, nemuset vařit, nemuset po sobě mýt nádobí, chvíli si oddechnout. A taky si dát něco teplého do žaludku. Jenže místo tepla a pohody se někdy dočkáte jen chladné sprchy a to přímo z talíře.

Článek

Přesně to se mi stalo. Přišla jsem do restaurace, sedla si, objednala si poctivou hovězí polévku. Takovou tu, co vás v ideálním světě pohladí po duši, zvlášť když je venku sychravo. Jenže hned první lžíce mě vrátila na zem. Nebo spíš do lednice. Polévka byla studená. Ne vlažná. Prostě ledová.

Řekla jsem si OK, stát se může. Všichni jsme lidi. Možná to číšník jen přehlédl, kuchař měl frmol, talíř nestál dost dlouho na výhni. Tak jsem slušně zavolala obsluhu a poprosila o ohřátí.

A pak to přišlo

Bez jakéhokoliv zájmu nebo omluvy mi číšník suše odpověděl:
„To není můj problém.“

Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou a to nejen kvůli nedojedené polévce. Tohle přece není běžná odpověď v pohostinství. Vlastně to není běžná odpověď nikde, kde se pracuje s lidmi.

Nečekala jsem červený koberec ani omluvné prosecco na účet podniku. Ale alespoň náznak, že to někoho zajímá. Že někdo uzná, že zákazník, který přišel, objednal si a zaplatil, má nárok na jídlo, jaké mu bylo slíbeno. Teplé. Jedlé. A bez arogance navrch.

Když se přístup neohřeje ani s polévkou

Všude se teď mluví o tom, jak je gastronomie v krizi. Že chybí personál, že lidi už tolik nechodí, že se podniky zavírají. Ale pokud je odpovědí na běžnou reklamaci „to není můj problém“, tak se asi není čemu divit.

Protože ono to problém je. A nejen ten můj. Je to problém každého, kdo si platí za službu a dostane místo ní leda tak pocit, že obtěžuje. A je to problém podniků, které pak nechápou, proč se k nim lidé nevrací.

Stačilo tak málo

Kdyby ten číšník jen uznal, že se stala chyba. Kdyby mi bez keců donesl novou polévku. Kdyby to celé trvalo dvě minuty a zůstal při tom aspoň trochu lidský. Nepsala bych tenhle článek. A hlavně, zůstala bych zákazníkem.

Ale místo toho jsem si z restaurace odnesla jen nepříjemný zážitek a studený oběd. A ten pocit, že i obyčejná slušnost je dneska vzácnější než domácí vývar.

Není to jen o jídle

Tohle není výkřik jednoho uraženého hosta. Je to jen připomínka, že v každém podnikání, kde přicházíte do kontaktu s lidmi, je respekt a základní lidský přístup důležitější než všechna menu a slevy dohromady.

Protože dobré jídlo potěší žaludek. Ale dobrý přístup? Ten zahřeje u srdce. Což je mimochodem přesně to, co jsem si ten den objednala.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz