Článek
Můj syn Pavel byl vždycky světlo mého života. Jako matka jsem chtěla pro svého jediného potomka jen to nejlepší a snažila jsem se ho chránit před vším zlým. Když přivedl domů Kláru, svou novou přítelkyni, měla jsem být šťastná, že on je spokojený. Klára byla nesmírně milá a laskavá a vždy se snažila všechny potěšit. Avšak místo toho, aby mi tato krásná mladá žena přišla sympatická, viděla jsem v ní sokyni a velkou hrozbu. Nechtěla jsem, aby se k mému synovi vůbec jen na kousek přiblížila.
Syna jsem chtěla jen pro sebe
Začala jsem ji poučovat a kritizovat za každou maličkost, kterou kdy udělala. Každé její slovo nebo každý čin jsem vždy ostře sledovala, hodnotila a vždycky jsem si našla něco, co mi na ní vadilo. Moje kritika zašla daleko za hranice mého rozumného myšlení. Byla jsem šílená, útočná, nespravedlivá a chovala jsem se nesnesitelně. Pomlouvala jsem Kláru všude, kde se dalo. Před rodinnými přáteli jsem ji obviňovala, že není dost dobrá, a dokonce jsem jí vyčítala, že rozděluje naši spokojenou rodinu. Hledala jsem sebemenší záminku, jak jí dostat ze své rodiny a znovu mít syna jen pro sebe.
Nakonec to Klára nevydržela a mě se povedlo to, co jsem chtěla. Po jednom obzvlášť bouřlivém večeru, kdy jsem ji před všemi ponížila kvůli tomu, jak připravila večeři, se rozhodla odejít. To jsem ale netušila, co se stane. Pavel šel s ní. Rozhodli se, že už rozhodně nechtějí být součástí mého života, pokud se nezměním. Byl to pro mě šok. Všechno, co jsem říkala a dělala, bylo proto, že jsem si myslela, že ochráním svého syna. Proč by ho měla mít nějaká jiná žena jen pro sebe, když je to můj jediný milovaný syn?
Nakonec mě opustil a nechce mě už nikdy vidět
S pokorou jsem se pokusila Kláru a Pavla požádat o odpuštění. Napsala jsem jim dlouhý dopis, ve kterém jsem napsala, jak moc mě to mrzí a chtěla jsem vše napravit. „Hano, příliš mnoho slov bylo řečeno a příliš mnoho zranění způsobeno. Potřebuji čas.“ Pavel mi zavolal a řekl, že mi odpouští, ale že Klára si nepřeje, abych byla součástí jejich života. Proto musím doufat, že i ona jednoho dne dospěje k názoru, že lidé si zaslouží druhou šanci. Nevím, proč jsem taková byla, zřejmě asi proto, že jsem se o svého vymodleného syna bála.
Od té doby jsem se snažila změnit. Pracuji na svém chování, navštěvuji terapeuta a snažím se být lepším člověkem. Přesto však vím, že některé věci se nedají napravit. Moje vztahy s Klárou a Pavlem jsou stále na bodu mrazu. A i když mě to bolí a hlavně mrzí, musím to respektovat a čekat. Každý den, když se probudím, vidím své chyby a také to, co jsem udělala špatně. Snad se jednoho dne vše změní a já budu moci udělat vše proto, abych napravila naše rodinné vztahy.
Zdroj: Autorský text, vlastní zkušenost paní Hany
