Článek
Jsem Ivana a ve svém bytě na okraji malého města se snažím vést poklidný důchodový život, ve kterém chci jen samou radost a málo starostí. Mám dvě vnoučata, Lucii a Jakuba, kteří žijí úplně jiným stylem než já. Jsou zvyklí na luxus, mají rodinný dům plný nejnovější elektroniky a značkové oblečení. Rodiče jim koupí vše, na co si jen děti ukážou. Na druhou stranu já, s mým skromným důchodem a tlačítkovým telefonem, jsem pro ně jako z jiného světa. Nemám doma ani internet.
Mám vnoučata, která žijí v luxusu
Tohoto léta přijeli na krátkou dobu ke mně, protože rodiče pracovali a oni měli prázdniny. Tušila jsem, že to nebude snadné. První střet přišel hned druhý den, když Lucie chtěla jít na sushi. „To si nemůžeme dovolit,“ vysvětlovala jsem své milované vnučce.
Její pohled se změnil a já cítila, že je naštvaná. Snažila jsem se na oplátku nabídnout škvarky nebo párky z mrazáku. Situace se vystupňovala, když Jakub požadoval, abych mu koupila nové tričko z nejnovější kolekce známé značky. Po pohledu na cenovku jsem mu musela opět vysvětlit, že to není možné. „Proč nemůžeš být jako ostatní babičky, ale jsi chudá,“ vyčetl mi.
Nemohu jim nic koupit
Když jsem jednoho večera zapnula televizi a oznámila jsem jim, že já Wi-Fi nemám a nemám ani pevný internet, byl doslova oheň na střeše. „Ty jsi tak ubohá, babi. Nikdy jsme neměli přijet k takové socce, která nemá ani na chleba,“ prohlásil o mě Jakub a já zůstala stát jako opařená. Srdce se mi svíralo, ale zároveň jsem cítila určité rozčarování nad tím, jaké hodnoty jim rodiče vštěpují do hlavy a jak je vychovávají. Věděla jsem, že moje životní podmínky jsou skromné, ale nikdy jsem si nemyslela, že mě budou vnoučata takto ošklivě soudit.
Řekli mi, že jsem socka
Nakonec jejich pobyt skončil dříve, než bylo plánováno. „Už k tobě nikdy nepřijedeme,“ oznámila Lucie, když jejich rodiče přijeli. To bylo to nejhorší, co jsem kdy mohla slyšet. A jak se tvářila moje dcera? Ta se jen usmála, upravila si své šperky a řekla, ať se mám dobře. Ani pusu na rozloučenou jsem nedostala. Znovu jsem tak zůstala ve svém bytě, opuštěná a trochu ztracená v pocitech, ale s jasným vědomím, že skutečná hodnota života někdy uniká těm, kteří se topí v povrchním luxusu.
Zdroje: příběh Ivany
