Článek
Útočil pilot z Československa
Poklidné ráno, 6. srpna 1945, se rozezvučely sirény a nad japonským městem Hirošima se objevil americký bombardér B-29 Enola Gay. Joseph Anton Stiborik byl jedním ze 12 členů posádky amerického bombardéru, který shodil atomovou bombu na Hirošimu. Cítil snad voják českého původu výčitky svědomí, že se tak přímo podílel na smrti více než 80 000 lidí? Z toho převážnou většinu tvořili nevinní civilisté. On však žádné výčitky nikdy neměl a svůj čin obhajoval slovy, že kdyby to neudělal on, udělal by to někdo jiný. O své vojenské kariéře totiž mluvil jen velmi výjimečně. Tajná japonská mise přinesla smrt desetitisícům Japonců, ale zároveň výrazně přispěla ke kapitulaci země vycházejícího slunce a ke konci války.
Joseph měl čtyři sourozence a oba jeho rodiče Antonín Josef a Cecílie pocházeli z Československa. Otec ze Zlínska a matka ze severní Moravy. Studoval na texaské univerzitě a od dětství měl sen. Chtěl se stát pilotem. Je známo, že večer před startem se zúčastnil katolické bohoslužby. Stejně tak, jako většina posádky, do poslední chvíle netušil, do jaké akce se žene. Nikdo z nich nevěděl, jak atomová bomba funguje, ani jaké následky může pro lidstvo mít. Že je něco špatně si uvědomil až ve chvíli, když jim velitel rozdal kyanidové kapsle pro případ, že by bylo letadlo sestřeleno a oni padli do zajetí.
Joseph Anton Stiborik byl jedním z posádky amerického bombardéru B-29 Enola Gay.
Bomba Little Boy
Bombu nazývanou Little Boy, což je v překladu Malý chlapeček, vypustil letoun ve výšce 9600 metrů. Explodovala ráno v 8:16 ve výšce 600 metrů nad mořem. Měla odhadovanou sílu mezi 12 až 20 kilotun. Ihned srovnala se zemí 62 000 budov a zabila více než 80 000 lidí. Rodiny vojáků, kteří byli na palubě bombardéru, zůstali v šoku. Nikdo z nich o této misi z bezpečnostních důvodu nevěděl. Po celém útoku se po Josephovi začaly shánět všechny světové agentury. On v roce 1945 odešel do civilu a usadil se se svou ženou v Texasu. Měli spolu dvě dcery. Joseph pak pracoval pro Industrial Generating Company. Zemřel v roce 1984 na infarkt ve věku 69 let.
Následky útoku byly děsivé
Přeživší výbuchu atomové bomby čelili ohromujícím zrůdnostem, které byly důsledkem ničivé síly radioaktivního záření a exploze. Mnoho lidí utrpělo strašné popáleniny, kdy jim kůže doslova visela na těle.Trpěli neuvěřitelnou bolestí a traumatem, ty se staly jejich denní realitou. V okamžiku výbuchu byl způsoben obrovský chaos. Záchranáři se snažili pomoci těm, kteří byli ranění a uvěznění pod sutinami. Hořící budovy a trosky výrazně komplikovaly záchranné operace. Někteří utíkali do řeky, aby se uchránili před ohněm. Tam se však potýkali s kontaminací vody.
Nejenže museli čelit okamžitým následkům exploze, ale také dlouhodobým dopadům záření. Mnozí trpěli nemocemi spojenými s radioaktivním ozářením a jeho negativními účinky na lidské zdraví. Jejich osudy a příběhy svědčí o tragédii i v dalších letech. I přes neuvěřitelné utrpení a zkázu se mnoho lidí rozhodlo obnovit své životy. Postavili se nejen fyzickým, ale i psychickým nástrahám, kterým museli neustále čelit. Jejich odhodlání a síla jsou inspirací pro nás všechny a ukazují nám, že lidská vůle může překonat i ty nejstrašnější katastrofy.
Příběhy lidí, kteří přežili následky výbuchu atomové bomby v Hirošimě nás nejen šokují, ale také nás učí důležitým životním lekcím. Jsou vzpomínkou na hrůzy války a nebezpečí zbraní hromadného ničení. Zároveň nás povzbuzují k uctívání míru, porozumění a snahám o zachování lidskosti v nejtemnějších časech. Obyvatelé Hirošimy nám připomínají, že za tragédií se skrývají silné příběhy odolávající lidské důstojnosti a naději. Je naší povinností ctít jejich památku a pracovat společně na tom, aby se taková hrůza již nikdy neopakovala.
Zdroje: Cnn.iprima.cz, Wikipedia.org, Britannica.com
