Z výletu se stala noční můra: Nehoda parníku Saint-Philibert se stala největší lodní katastrofou

Plavba parníkem Saint-Philibert měla být pro celé rodiny velkým zážitkem a také odměnou za jejich tvrdou práci, úsilí a zásluhy. Plánované výlety na pobřeží Bretaně, koupání v moři a společný piknik slibovaly den plný radosti a dokonalého odpočinku. Bohužel červnová neděle roku 1931 se stala všem pasažérům lodi osudným. Parník Saint-Philibert se při plavbě naklonil na bok a poté se potopil u francouzského pobřeží Bretaně. Na palubě bylo asi pět set osob, mezi nimi i několik set nezletilých dětí. Bližší počet dětí na palubě parníku nebylo možné přesně určit, protože děti měly lístky zdarma, tudíž nebyly ani na seznamu pasažérů. Ženy a muži v tu dobu převážně pracovali jako tkalci a tkadleny a rozhodli si společně s dětmi užít plavbu bez starostí. Tragická nehoda si však vyžádala smrt téměř všech 500 pasažérů na lodi. Podařilo se přežít asi jen osmi lidem, kteří se zoufale chytili plovoucích trosek z lodi. Pozůstalí se jen těžce vyrovnávali s touto tragickou událostí a byli hluboce otřeseni. Truchlili a oplakávali ztrátu svých milých a nejbližších.

Parník Saint-Philibert se plavil po řece Loiře v Nantes, osm let a vždy spolehlivě a bezpečně dovezl všechny pasažéry zpět na břeh. Až do osudné červnové neděle roku 1931. Při zpáteční cestě se počasí zhoršilo natolik, že bylo nutné vyplout o několik hodin dříve. Udeřil silný vítr a blížila se bouře. Plavidlo se ve vlnách zmítalo ze strany na stranu. Cestující na lodi zachvátila panika poté, když vlny vyrazily okna salonu a vystrašení lidé se vrhli do závětří na lodi. Nahrnuli se ve většině na jeden bok lodi, kde tolik nefoukalo. Pod tíhou se loď nahnula tak, že ji smetly přicházející velké vlny a loď se všemi pasažéry stáhly ke dnu. Během chvíle bylo po všem. Po lodi nebylo ani známky. Zůstala jen prázdná rozbouřená hladina vody. Podle svědků se parník najednou převrátil na bok a následně se potopil do hlubin. Právě špatné počasí a nízký ponor lodi mohly být příčinou potopení parníku.

Na místo tragédie během krátké doby dorazily záchranářské týmy. Bohužel pozdě. V té době nebyla technika a vybavení záchranných člunů na takové úrovni, a proto nebylo možné přes veškerou snahu a úsilí záchranářů pomoci tolika tonoucím lidem. Přesto, že měl parník špatné technické vlastnosti, byl považován za vyhovující plavidlo pro přepravu většího množství lidí. Policie zahájila vyšetřování příčin této tragédie. Po dlouhou dobu ale nebylo přesně objasněno, co vlastně bylo příčinou této tragédie parníku. Vlastníci této lodi se nikdy nevyjádřili k obvinění, že loď která vyplula na moře, byla určená jen na provoz na klidné řeky, ne do slaných vod. Soudní řízení následně proběhlo v roce 1933 a soud vynesl nečekaný rozsudek, že za tuto katastrofu nikdo nenese výsadní odpovědnost. Za všechno údajně mohlo moře. Historie nás poučila, že ani dnešní velmi vyspělé výrobní procesy, nedělají velká moderní plavidla bezpečnější. Viníkem není moře, viníkem je vždycky člověk.

Zdroje článku: Hnonline.sk, Granger.com, iDnes.cz, Echo24.cz