Článek
Malé, ale nepřehlédnutelné, matné či lesklé skvrny po nálepkách, cenovkách nebo přilepených ochranných páskách. Někdy si říkáte, že to přece půjde setřít hadříkem, ale ouha. Lepidlo drží jak přibité. V tu chvíli přichází frustrace a chuť to nechat být. Jenže pokud máte rádi věci čisté a upravené, tyhle mapky na povrchu vám budou neustále připomínat, že jste to vzdali. A to nechcete.
Já jsem si tenhle příběh prožila minulý týden. Pořídili jsme si novou komodu do obýváku. Přivezli jsme ji domů, složili, všechno vypadalo perfektně. Až do okamžiku, kdy jsem si všimla dvou malých kousků průhledné folie na boku. Byly to ty ochranné pásky, co výrobci lepí na hrany, aby se nepoškrábaly při dopravě. Folii jsem samozřejmě odlepila a pod ní zůstal lepkavý, nevzhledný pruh. Vzala jsem hadřík, zkusila to setřít. Nic. Pak houbičku. Ani ťuk. Vzala jsem jarovou vodu a jen jsem tu stopu rozmazala po větší ploše. Skvělý začátek.
V hlavě mi okamžitě naskočily vzpomínky, kolikrát už jsem se s tímhle potýkala. Lepidlo na novém hrnci po cenovce, na skle po samolepce, na rámu obrazu po nějaké absurdní nálepce. Vždycky stejné. Chvíli se snažíte jemně, pak přitvrdíte, někdy vezmete dokonce nehty a nakonec se bojíte, že ten povrch spíš poškodíte, než že ho vyčistíte. Přitom by člověk čekal, že to půjde snadno.
Tentokrát jsem si řekla, že nebudu ztrácet nervy. Otevřela jsem skříňku pod dřezem, ve které mám všechny čisticí prostředky a „kouzelnou“ krabičku drobností, které používám na domácí opravy. A tam byla věc, která mě už několikrát zachránila, a většina lidí ji má doma taky, jen si na ni často nevzpomene. Jednoduchá, levná, a přitom dokonale účinná. A ne, není to žádný drahý přípravek z obchodu.
Vzala jsem malou lahvičku obyčejného oleje. Může být slunečnicový, řepkový, olivový, prostě jaký máte po ruce. Kápnete pár kapek na měkký hadřík, jemně přetřete místo se zbytky lepidla, necháte chvilku působit… a pak začnete lehce kroužit hadříkem po povrchu. A světe div se, lepidlo se začne uvolňovat a mizet. Bez drhnutí, bez poškrábání, bez toho, abyste povrch poškodili. U komody to zabralo doslova pár sekund. Po zbytku lepidla ani stopa, jen hladký, čistý povrch.
Možná to zní až moc jednoduše, ale funguje to. Olej rozpustí lepivou vrstvu a hadřík ji setře. Je to trik, který jsem kdysi vyčetla od jedné paní na bazaru, když jsem kupovala starší nábytek a ptala se, jak se zbavit starých cenovek. Od té doby mi už několikrát ušetřil čas i nervy. A hlavně, nemusím kupovat speciální odstraňovače, které často smrdí, stojí majlant a doma je stejně většinou nemám ve chvíli, kdy je potřebuju.
Jediné, na co si dát pozor, je povrch. Pokud jde o surové dřevo, je lepší olej nejdřív vyzkoušet na malém, nenápadném místě, aby se nevsákl a nezanechal tmavší skvrnu. U lakovaného nábytku, skla, kovu nebo plastu ale problém nehrozí. Po odstranění lepidla povrch jednoduše přetřete suchým hadříkem, případně omyjete jarovou vodou, aby na něm nezůstal mastný film.
Když jsem tu komodu po svém zásahu viděla, musela jsem se smát. Trápila jsem se skoro deset minut různými pokusy, a přitom stačilo sáhnout po lahvi oleje, který stojí pár korun a používám ho denně na vaření. A přesně to je někdy to nejvtipnější. Máme doma řešení většiny drobných problémů, jen nás v tu chvíli nenapadne. Možná proto, že hledáme složité postupy a drahé prostředky, místo abychom se podívali na obyčejné věci kolem sebe.
Takže jestli vám někdy zůstane na nábytku, skle, hrnci nebo jakémkoli jiném povrchu zbytek lepidla, vzpomeňte si na tenhle trik. Ušetříte si vztek, škrábance na povrchu i peníze za zbytečné přípravky. A pokud jste někdy podobný problém řešili stejně zoufale jako já u té komody, možná se taky pobavíte nad tím, jak snadné to ve skutečnosti je.
