Článek
Zora s manželem Alešem mají dvě děti, třináctiletou Marii a devítiletého Filipa. Protože bydlí v domě se zahradou nedaleko Jihlavy, rodinné oslavy se téměř automaticky konaly u nich. Zpočátku jí to vyhovovalo. Přijeli její rodiče, Alešova matka s partnerem, oba sourozenci s rodinami a někdy i několik dalších příbuzných. Na zahradě se grilovalo, děti běhaly kolem a Zora měla dobrý pocit, že udržuje rodinu pohromadě.
Jenže časem si začala všímat, že před každou oslavou neřeší, na co se těší oslavenec, ale hlavně to, jak zabránit dalšímu konfliktu. Největší napětí panovalo mezi oběma babičkami. Zorina matka Božena a Alešova matka Olga se nikdy otevřeně nepohádaly, zato spolu celé roky nenápadně soutěžily. „Jedna přinesla dětem obálku, druhá příště přidala víc. Jedna koupila kolo, druhá za dva měsíce přišla s tabletem. Obě tvrdily, že o žádné soupeření nejde, ale všichni u stolu věděli, že jde přesně o něj,“ vzpomíná Zora.
Dětské narozeniny se začaly řídit podle dospělých
Zora se několik let snažila situaci vyvažovat. Když Marie chtěla k jedenáctým narozeninám jen odpoledne s kamarádkami, rodina se urazila, že ji neuvidí. Nakonec tedy uspořádali jednu dětskou oslavu a druhou pro příbuzné. Místo jednoho příjemného dne měla Zora dva dny příprav, dva dorty a dvojnásobný úklid.
Dalším problémem byly dárky. S manželem prosili příbuzné, aby dětem nekupovali drahou elektroniku bez předchozí domluvy. Přesto se pravidelně objevilo něco, co rodiče nechtěli. Když Filip dostal vlastní chytré hodinky s možností volání, přestože rodiče řekli, že je zatím nepotřebuje, babička Olga poznamenala, že dnešní rodiče děti zbytečně omezují. Božena se jí okamžitě zastala v opačném směru a během několika minut se u dortu debatovalo o tom, kdo vychoval děti lépe.
„Nejhorší bylo, že jsme začali děti před oslavou připravovat, co mají říkat. Poděkuj oběma stejně, neříkej před babičkou, že druhý dárek se ti líbí víc, nic nekomentuj. Jednou mi došlo, jak absurdní to je. Narozeniny měly být jejich den, ale my z nich dělali malé diplomaty,“ říká Zora.
Poslední kapkou byly Mariiny třinácté narozeniny
Marie si přála jednoduchou oslavu. Pizza, dort a večer film s dvěma kamarádkami. Zora ale nakonec podlehla naléhání příbuzných a odpoledne znovu pozvala rodinu. Už při předávání dárků vzniklo napětí. Olga přinesla Marii drahé bezdrátové sluchátko, zatímco Božena jí dala peníze na vysněný kurz kreslení. Když Marie spontánně řekla, že z kurzu má obrovskou radost, Olga se zatvářila dotčeně a poznamenala, že její dárek tedy asi nebyl potřeba.
Do toho se přidal Zorin bratr, který začal komentovat, že Marie tráví příliš času u počítače. Alešova sestra namítla, že dnešní děti prostě žijí jinak. Během několika minut se mluvilo o známkách, telefonech, kapesném a o tom, zda jsou Zora s Alešem dost přísní.
Marie odešla do pokoje. Zora ji našla uplakanou a naštvanou. „Řekla mi, že příště žádné narozeniny nechce, protože se tam stejně všichni jen hádají. To mě zasáhlo mnohem víc než všechny předchozí poznámky dospělých,“ přiznává.
Když se vrátila do obýváku, požádala rodinu, aby debatu ukončila. Olga se urazila, že ji Zora napomíná před ostatními, a odešla. Alešova sestra odjela s ní. Večer pak manželé seděli u nedojedeného dortu a poprvé si položili jednoduchou otázku: proč to vlastně každý rok dělají?
Další pozvánky už neposlali
Před Filipovými narozeninami rodině oznámili, že velká společná oslava nebude. Filip si pozve několik spolužáků na bowling a prarodiče se mohou zastavit každý jindy. Reakce nebyla příjemná. Zorina matka tvrdila, že rodinu rozdělují, Olga zase prohlásila, že za chování ostatních přece nemůže a nechápe, proč má být trestána.
Zora tentokrát neustoupila. Filip měl narozeniny s kamarády a večer doma večeři pouze s rodiči a sestrou. O víkendu přijela jedna babička, další týden druhá. Nebylo potřeba porovnávat dárky ani hlídat, která z nich dostala více času.
Překvapivě se tím nezhoršily ani vztahy s dětmi a prarodiči. Naopak. Při menších návštěvách si spolu skutečně povídají a nejsou součástí hlučného odpoledne, ve kterém každý bojuje o pozornost. Zora velká setkání úplně nezrušila. Jednou za čas se sejdou při běžném grilování nebo výročí, kde není jeden člověk středem pozornosti. Dětské narozeniny však už širší rodině nepřenechává. O podobě oslavy rozhoduje především oslavenec.
