Hlavní obsah

KAVENSKÁ: ZÁVISLOST LZE VNÍMAT JAKO POTŘEBU DUCHOVNÍHO HLEDÁNÍ

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Cyber Cat/Midjouney

„Jako kdyby uživatelé návykových látek intuitivně cítili, že se k vyřešení svých problémů potřebují setkat s nějakou vyšší dimenzí, ale dělají to nesprávným způsobem, bez vedení, bez pravidel, bez toho, aby věděli, co vlastně hledají,“ líčí Veronika

Článek

Veronika Kavenská žije osm let v Peru, kde pracuje se závislými pacienty v centru tradiční amazonské medicíny Takiwasi. „V Takiwasi jim poskytujeme prostředky k tomu, aby své hledání mohli realizovat zdravým a konstruktivním způsobem, pod vedením a s integrací,“ dodává. Kromě jiných rostlin pracují v Takiwasi i s ayahuascou.

Hovořili jsme o tom, proč v Takiwasi dosahují při léčbě závislostí vyšší úspěšnosti než běžné terapeutické komunity a jak taková léčba vypadá. Více o práci s ayahuascou vycházející z výzkumu a mnohaletých zkušenostech v terapeutické komunitě v Peru se můžete dozvědět na našem semináři, který povede Veronika Kavenská: „Terapeutická práce s ayahuascovou zkušenosti“ 28. a 29. června v Brně.

Co vás přivedlo k práci v oblasti psychedelik?

Práci s psychedeliky jsem si nevybrala já – to ona si vybrala mě. Když jsem přijela do Takiwasi poprvé, neměla jsem ponětí, že tam pracují s rostlinami, natož psychoaktivními. Zkušenost s látkami, které mění vědomí, jsem sama měla minimální. Nicméně jsem se na konci univerzitních let zajímala o přechodové a léčivé rituály různých kmenů a měla jsem chuť něco takového pozorovat. Shoda okolností mě zavedla právě do Takiwasi. Když jsem viděla, jakým způsobem a s jakými výsledky tam s pacienty pracují, rozhodla jsem se sama zkušenost s ayahuascou podstoupit.

Jak vaše zkušenost s ayahuascou probíhala?

Na prvním ayahuascovém sezení jsem neviděla nic. Na druhém jsem obdržela obrovské množství informací, které mi jako budoucí psycholožce pomohly porozumět tomu, jak funguje lidská psychika a duše. Informace, které jsem získala na třetím sezení, mi pak pomohly pochopit sebe samu, mou osobní a rodinnou historii, to, proč se v některých situacích chovám tak, jak se chovám. Ayahuasca mě přiblížila k cestě, která mě vždycky zajímala: tedy k léčbě druhých i sebe sama. Následně jsem se ayahuasce věnovala výzkumně a ve formě sebezkušenosti. Později jsem do Takiwasi nastoupila jako psycholožka a začala věnovat se léčbě drogově závislých pacientů s pomocí tradiční amazonské medicíny.

V Takiwasi tedy léčíte především pacienty se závislostmi?

Takiwasi je primárně terapeutická komunita pro drogově závislé pacienty. Někdy se zde objeví i jiné závislosti, třeba na pornografii či na internetu. Kromě toho se Takiwasi věnuje i výzkumu a poskytuje prostor lidem bez závislostí, kteří chtějí pracovat na osobním seberozvoji. Těm je nabídnut desetidenní pobyt ve formě semináře či tzv. diet.

Co si mám pod dietou představit?

V tradičním amazonském kontextu je dieta pobyt v malé chatrči v džungli, kde je člověk o samotě pod dohledem místního léčitele. Neužívá cukr a sůl, což zapříčiní otevření energetického těla. Zároveň několikrát denně užívá rostliny, které uvnitř něj pracují. Některé rostliny jsou například dobré na uzemnění, jiné na kontakt s emocemi, další na očistu.

Jak víte, kterou rostlinu máte člověku podat?

Dietě předchází evaluace na základě dotazníku o zdravotním stavu, motivačního dopisu a rozhovoru s psychologem. Posuzujeme motivaci, životní historii dotyčného, zahrnuje se také náhled léčitelů.

Foto: Veronika Kavenská

Veronika Kavenská

Podle čeho rozhodujete o přijetí nebo nepřijetí uchazečů o léčbu?

Mezi vylučovací kritéria patří závažná onemocnění psychotického spektra, srdeční potíže, epilepsie. Důležitým faktorem je také věk. Oficiálně je léčba určená pro pacienty od osmnácti let do šedesáti let, ale přijímáme i dostatečně zralé sedmnáctileté pacienty. Jedním ze základních faktorů je pak motivace. Léčba je dobrovolná, takže motivace musí být opravdu vlastní. Pokud zjistíme, že pacient přichází kvůli tlaku rodiny, většinou jej nepřijmeme – anebo jej přijmeme podmínečně pouze na měsíc. Během jednoho měsíce totiž pacient často najde vlastní motivaci.

Takže nepřijímáte pacienty se schizofrenií či jiným psychotickým onemocněním. Jakou léčbu byste jim doporučila ?

Obvykle je nepřijímáme, ale doptáváme se, jak tato psychóza v minulosti u pacienta probíhala, protože pod diagnózou psychotické onemocnění může být zařazeno široké spektrum problémů. A je rozdíl mezi tím, když má někdo od adolescence diagnostikovanou schizofrenii a když někdo ve třiceti letech po požití určité látky začne slýchat hlasy a mít paranoiu. To často bývá jiného původu.

Jakého?

V tradiční amazonské medicíně se mluví o tzv. duchovní nákaze. O duchovních parazitech, entitách, které pacient absorboval například během konzumace psychoaktivních látek, kdy se jeho energetické tělo otevřelo. Pokud máme podezření, že onemocnění může být tohoto původu, pacienta přijmeme. Máme zkušenosti s pacienty, kteří měli psychiatrickou diagnózu a kteří se z ní dokázali vyléčit, protože to nebyla schizofrenie v pravém slova smyslu.

Můžete přiblížit váš pohled v Takiwasi na příčiny závislostí?

Závislosti lze vnímat jako potřebu duchovního hledání, ke kterému dotyčná osoba nenachází prostředky v naší společnosti. Jako kdyby uživatelé návykových látek intuitivně cítili, že se potřebují k vyřešení svých problémů setkat s nějakou vyšší dimenzí, ale dělají to nesprávným způsobem, bez vedení, bez pravidel, bez toho, aby věděli, co vlastně hledají. V Takiwasi jim poskytujeme prostředky k tomu, aby své hledání mohli realizovat zdravým a konstruktivním způsobem, pod vedením a s integrací.

Za závislostmi téměř vždy vězí i potíže v rodinném či ve společenském systému. Pacient je nejcitlivější člen rodinného systému, skrz nějž vycházejí na povrch skrytá témata, rodinná tajemství, problémy, které rodina nevyřešila. V takovém případě může léčba pomoci celé rodině.

Přijímáte i pacienty s alkoholovou závislostí?

Přijímáme: alkoholových závislostí je statisticky nejvíc. Dále je v Peru hodně rozšířená pasta bástica de cocaína, ze které se poté vyrábí kokain a která je velmi nečistá, toxická, levná a dostupná. A samozřejmě samotný kokain. Většina pacientů má sekundární závislost na psychofarmakách, hlavně anxiolyticích (lécích na úzkost, pozn. red.), nebo přidruženou sexuální závislost: na sexu, pornografii či prostituci.

Užívání rostlin umožňuje práci i na duchovní a tělesné úrovni

Kolik času u vás pacienti stráví a jaké jsou stěžejní body terapeutického programu?

Léčba trvá devět až dvanáct měsíců a má tři základní prvky. Prvním z nich je terapeutická komunita: soužití s ostatními za určitých pravidel. Pacienti ráno pracují a na chodu komunity se aktivně podílejí. Druhým je jak individuální, tak skupinová psychoterapie. Třetí je užívání rostlin, které vychází z konceptu tradiční amazonské medicíny. Sem patří právě užívání ayahuascy, pobyty na dietách o samotě v džungli, nebo užívání purgativních rostlin, které pomáhají očistit tělo, mysl i ducha. Ty se užívají zejména na začátku léčby a pomáhají poměrně rychle snížit abstinenční příznaky. V Takiwasi neužíváme psychofarmaka.

Rostliny jsou tedy očistou před léčbou?

Rostliny jsou jedním z nástrojů léčby a očista je už její součástí. Pacienti zaznamenávají globální zlepšení svého stavu, cítí se lépe, lépe spí, jsou klidnější, mají jasnější a utříděnější myšlenky, Užívání rostlin je ale progresivní. Například ayahuascu pacienti nepijí hned od začátku, musí se nejprve očistit. Stejně tak se využívají purgativní rostliny když během léčby vyvstanou témata, která potřebují očistu. Pokud by šel pacient rovnou na ayahuascu, bude příliš trpět a nebude v tom nalézat moc smysl. Teprve po sezení s očistnými rostlinami mohou mít pacienti sezení s ayahuascou, které jde do hloubky a je zaměřeno na pozorování, porozumění a integraci.

Je léčba proplacená pojišťovnou?

V Peru neexistuje zdravotní systém, který by toto proplácel. Nemáme ani podporu od státu. Jsme nezisková organizace a neustále máme potíže s financováním. Na druhou stranu jsme svobodní a ač jsme oficiální terapeutická komunita, která podléhá určitým legálním nařízením, máme poměrně velký prostor volnosti v rozhodnutích souvisejících s formou a zaměřením léčby. Pacienti si léčbu hradí, ale pokud nemají dostatek prostředků na zaplacení celé léčby, dostanou finanční podporu ze strany Takiwasi. Pacienti, kteří přicházejí z ulice a nemají žádné zdroje, mají léčbu zdarma.

S jakými typy psychoterapie v Takiwasi pracujete?

Je to různé. Já jsem jungiánsky orientovaná, kolega tíhne k existencialismu, další kolegyně dělá gestalt. Máme skupinovou psychoterapii, práci se sny, skupinu, která se jmenuje prevence relapsu a která je zaměřena na mechanismus drogové závislosti a identifikaci rizikových faktorů. Máme i hudební workshop nebo třeba workshop, který se jmenuje práce s příběhy a mýty a který analyticky pracuje s různými mýty, rodinnou historií, partnerskými tématy.

Co je pro pacienty v rámci léčby nejnáročnější?

Ty nejjednodušší věci, které souvisí s každodenní realitou. Hodně pacientů motivuje především užívání ayahuascy a jiných rostlin, takže si Takiwasi někdy představují jako nějaké hippie centrum, kde budou pít rostliny a nic se po nich nebude chtít. A pak najednou musí celé dopoledne pracovat, zametat pokoj, vařit, dodržovat určitá pravidla. Spoustě z nich přitom dosud chyběla jakákoliv struktura – a právě ta představuje jeden z důležitých elementů léčby.

Zároveň je pro některé těžké společné soužití, další důležitý element léčby. V soužití se odráží to, jak vlastně fungují, jak se vztahují k druhým, jaké mají komunikační a psychosociální dovednosti. Právě z důvodu společného soužití mnohdy chtějí odejít.

Stává se často, že odejdou?

Léčbu nedokončí přibližně jeden ze tří pacientů, je hodně náročná v mnoha směrech. Nejčastěji odcházejí během prvního týdne léčby, kdy mají abstinenční syndromy, chybí jim rodina, nemají vybudované vztahy s lidmi okolo. První týden je stěžejní: ještě nežijí v komunitě, ale v „přijímacím domečku“, kde podstupují první diagnostická vyšetření, první terapie a hlavně detoxikaci. Jelikož přestanou brát drogy, začnou se v domečku konfrontovat se svými tématy, se způsobem, jakým žili. Samozřejmě v tomto období mají k dispozici zvýšenou pomoc terapeutického týmu. Po prvním týdnu nicméně odcházejí zřídka.

Jak moc je léčba v porovnání s běžnými terapeutickými komunitami úspěšná?

Dost. Když Takiwasi začínalo, mělo úspěšnost zhruba sedmdesát procent mezi pacienty, kteří dokončili léčbu. Měřilo se to do jednoho roku od odchodu. Úspěšná léčba předpokládala abstinenci a začlenění do společnosti: studium, nebo práci a funkční sociální síť. Ten rozdíl je v porovnání s běžnými terapeutickými komunitami veliký zejména proto, že se užívají rostliny, což umožňuje práci nejen na psychické a behaviorální, ale i na duchovní a tělesné úrovni.

Plánujete nějaké změny do budoucna?

Otevírá se možnost zřídit podobné centrum pro ženy inspirované modelem Takiwasi, i když na něm nezávisle. Takiwasi je určeno pouze pro muže, jelikož peruánský zákon neumožňuje smíšené komunity.

Foto: Veronika Kavenská

Takiwasi

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám