Článek
Každý normální člověk žijící v klidné bezpečné zemi jako Česko se pochopitelně lekne, jakmile se začne mluvit o válce. Je to přirozená lidská reakce, která člověka paralyzuje. Buď se člověk pochopitelně vyděsí a zamrzne, nebo to radši odpálkuje jako blbost, aby se tak obrovskou věcí nemusel zabývat.
Právě proto potřebujeme touhle šokovou reakcí projít, aby se normalizovalo, že o válce v Česku potřebujeme mluvit. Projít si první přirozenou paralýzou, abychom se začali jako společnost skutečně připravovat na možnou obranu. To je fáze první, projít si šokem, že se nás to může reálně týkat. Zde nyní jsme, stejně jako například Švédi či Nizozemci, kde před realističností velké války nahlas také varují vojáci. Armáda je dlouhodobě nejdůvěryhodnější veřejná instituce, proto je správným a nejkvalifikovanějším mluvčím tohoto tématu. Jak říká náš nejvyšší voják generál Karel Řehka: pokud je společnost vyděšená ze slova mobilizace, pak se dost možná vnitřně zhroutí, až přijde reálná krize.
Potřebujeme to právě proto, abychom si pak mohli ve druhé fázi bez silných emocí říct, co to přesně pro Česko znamená a jak se potřebujeme připravovat. Když budeme vycházet jen z veřejných informací od naší armády, aliančních představitelů a analytiků, tak evropská obranná válka při napadení Ruskem může pro nás vypadat zhruba takhle:
- některá z verzí ruského útoku na Balty, nebo možná scénář přes Slovensko (méně pravděpodobný, to jen kdyby celá Ukrajina padla, to snad možné není), takže se bojuje někde v severovýchodním Polsku
- většina české armády odjíždí bojovat nebo podporovat bojové operace spojenců na východním křídle NATO, tedy mimo české území
- ze západního směru přes Česko denně projíždí desítky tisíc alianční vozidel denně, jedou ke frontě
- Česko je logistickým uzlem (přesuny sil) a skladem (alianční zásoby pro jednotky bojující na frontě), proto budeme jedním z cílů ruských raketových a vzdušných úderů, zejména ta vojenská logistická centra. Zdali údery doletí až k nám rozhodne úspěšnost alianční protivzdušné obrany, do které se zapojujeme
- do Česka ze severu a z východu míří desítky až tisíc válečných uprchlíků, v panice logicky utíkají směrem do Německa
- možné výpadky elektřiny nebo zásobování obyvatelstva, ale spíše ne extrémně dramatické jak v Ukrajině, nejsme první linie
- náš stát na požadavek armády vyhlašuje částečnou mobilizaci. Ta nebude o milionu mužů ve zbrani, ale třeba o povolání učitelů a učitelek, aby pomáhali s péčí o opuštěné uprchlické děti ve sběrných táborech. Nebo kvalifikované řidiče kamionů pro potřeby krizové logistiky státu. To bude záležet na konkrétních potřebách země.
- nevíme jak se v takové situaci zachová Slovensko - jako stát a jako většina společnosti. Dnes mu vládne otevřeně pro-ruská vláda, kopírující roli trojského koně nepřítele uvnitř Aliance od svého maďarského souseda
Za jak dlouho tento scénář může nastat?
- Rusko dnes jede na válečnou ekonomiku, takže nás (jako Evropu) ve výrobě zbraní a munice pro rozsáhlý konflikt vysoké intenzity konvenčními zbraněmi postupně může vojenským materiálem přečíslit, protože naše vojenská výroba na válečné tempo nejede
- pokud by letos v listopadu vyhrál americké volby Donald Trump a po nástupu do úřadu od ledna 2025 zastavil americké zbrojní dodávky Ukrajině zastavil (jak avizuje), tak Ukrajina rychle nebude mít čím bojovat. Bude muset rychle prosit Rusko o příměří, což Rusko nebude mít důvod reálně vyslyšet, tudíž by se reálně jednalo o to, kde se ruská linie útoku zastaví a zdali se Ukrajina vnitřně nerozloží
- Maďarsko a dost možná Slovensko budou sloužit jako ruské trojské koně uprostřed NATO, což může paralyzovat Alianci a dát Putinovi šanci, aby získal, co si přeje. Tedy faktické zničení NATO jako fungujícího obranného štítu Evropy. Například další milionové vlny ukrajinských válečných uprchlíků do střední a západní Evropy mohou silně region destabilizovat, nakopnout krajní pravici (což jsou téměř vždy vlastizrádci pracující pro Rusko) a hodně rozkolísat evropskou obranu, která na velký brutální ruský útok připravena není
- Polsko mluví o horizontu tří let, německý ministr obrany o scénáři pět až osm let. Odhady časové osy se liší, obsah je stejný.
Co tedy můžeme dělat?
1) mentálně se srovnat s tím, že velká válka opravdu může brzy přijít a pak je to jen na nás jako občanech, jestli to zvládneme. Obrana země není věcí jen armády, ale celé společnosti, to je hlavní sdělení naší nové Obranné strategie ČR. Ukrajinci to zvládají, i když jsou na ruské teroristy sami. My bychom sami nebyli, jsme pevnou součástí nejmocnější vojenské aliance lidské historie i dnešního světa.
2) ze všech sil rychle zbrojit, abychom posílili naší dekády podfinancovanou vlastní obranu státu. Penze do armády musí téct ve velkém, i když by se jistě hodily na jiné civilní projekty v sociální politice.
3) pomáhat Ukrajině ze všech sil. Drobně přispět může každý. Čím víc ruských vojáků a zbraní Ukrajina eliminuje, tím méně jich pak může zaútočit na nás.
